Druhý závod sezony, a opět bez vítězství. Ale usmíváte se, takže vám to nevadí?
Bylo to lepší než v Římě, ale tělo jako by si pořád neuvědomovalo, že už jsou závody. Příprava byla dobrá, jen ještě potřebuju získat závodní rytmus a jiskru. Takhle to byly takové odporné tréninkové hody, jako kdybych trénovala na Julisce.
Vypadá to ale, že zůstáváte v poklidu…?
Uklidňuji se tím, že mistrovství světa v Tegu začne až na konci srpna. Kdo má formu teď, nemusí ji mít tam. Fanoušci jsou možná zklamaní, to je ale lepší, než kdyby byli zklamaní při vrcholu sezony.
Byla jste před závodem nervózní?
Právě že vůbec ne! Ale nedělám z toho tragédii, je konec května, ještě před měsícem jsem trénovala dvoufázově v Africe. Takhle jsem to vlastně měla vždycky.
Na Tretře jste startovala pošesté, ale jen v roce 2007 jste se radovala z vítězství. Takže to není o smůle, jak jste říkávala, ale o termínu mítinku?
Nejspíš ano, Tretra je pokaždé takhle brzy. Kdyby byla v srpnu, bylo by to možná jiné.
Považovala jste další souboj s Ruskou Abakumovovou za prestižní?
Spíš mi to bylo jedno. Ale trenér říkal, že to zas tak hrozné nebylo. Taky jsem si vzpomněla na desetibojaře Tomáše Dvořáka, jak vždycky říkal – po třicítce je těžší se vyhecovat. A uvědomila jsem si, že mně taky bude brzy třicet. Ale nějak to překonáme… (úsměv)
