LN Jaké byly vaše cíle, když jste Spartu přebíral?
Měli jsme ztrátu sedm bodů na Boleslav, pět na Liberec. Říkal jsem si, že by bylo do konce podzimu dobré mezeru minimalizovat. Abychom měli ještě šanci ligu vyhrát.
Tým začal šlapat. Neprohrál dvanáct zápasů v řadě, stal se podzimním lídrem. Jaký recept jste ordinoval?
Hodně jsem s klukama mluvil. Postrádal jsem u nich větší chuť do fotbalu. Došlo mi, že takhle se nemůžeme posunout dál. Začal jsem na tom pracovat se zkušenějšími hráči, ostatní se časem nabalili. Musím říct, že se to docela podařilo, kluci si to malinko srovnali v hlavách, víc se vtáhli do hry, začali pracovat podle mých představ. Uvědomili si, že to, co do té doby hráli, nestačilo.
Podobnou cestou se vydal i váš předchůdce Stanislav Griga. Proč neuspěl?
Nevím, těžko říct.
Spousta letenských příznivců si pochvaluje, že zase poznává starou dobrou Spartu. Vyhrává, i když se jí někdy herně nedaří...
Po příchodu jsem vyhlásil, že půjdeme za výsledky. Pozitivní je, že jsme zvládli jít za bodama, i když hra nebyla kvalitní.
Cítíte z týmu pověstný sparťanský duch?
K tomu je ještě dlouhá cesta. Už se něco otáčí, ale zatím z toho nedělám žádné závěry.
Jakou roli sehrál příchod asistenta Horsta Siegla?
Splnil přesně to, co jsem od něj očekával. Je vtažený do kabiny. Horst je pozitivně naladěný člověk, který svou energii pouští na hráče.
Jedním z vašich prvních kroků bylo odvolání populárních postav: maséra Poustky a kustoda Johna. Bylo to těžké rozhodnutí?
Nebylo to úplně jednoduchý, znal jsem oba řadu let. V ten okamžik jsem ale cítil, že je to správná volba.
Proč?
K tomu se nechci vyjadřovat.
Cítili trpkost?
Počítal jsem s tím, že nebudou nadšení.
Byla na podzim chvíle, kdy jste se obával porážky?
Spíš bych se vrátil k největšímu zklamání, které jsem prožil v Mostě. Vedli jsme, měli šance a nakonec nechali soupeře vyrovnat.
Po utkání jste kritizoval výkon Jana Šimáka. Dáte mu ve Spartě ještě šanci?
Jeho přístup byl pro mě obrovským zklamáním. Neznamená ale, že ve Spartě končí.
Do sestavy se neprosadil útočník Tomáš Jun. Proč vás nepřesvědčil?
Nedostal se do pohody. Vedle Doška zbývalo jedno volné místo. A na něj Rezek, Lustrinelli, a v pohárech i Šimák. Bylo těžké se tam prosadit.
V čem je Junův problém?
Odešel do Turecka, kde rok nehrál. Pauza je na něm vidět.
Po extempore v Teplicích a následném pohovoru s vámi výkonnostně povyrostl Tomáš Řepka. Nechal si konečně říct?
V Teplicích si proti sobě popudil veřejnost, ale to je jediný moment, který mu můžu vyčítat. Seděl jsem s ním několikrát, vždy jsem měl dobrý pocit. Jsem rád, že tady je.
Když porovnáte Spartu za vaší hráčské éry s tou současnou, co jí dnes schází?
Je těžké srovnávat. Mě těší, že se klima po mém příchodu zlepšuje. Kluci fotbalem žijou, vidina titulu je přinutila dobře pracovat.
Na mezinárodní scéně jste ale neuspěli...
Nezvládli jsme zápas ve Waregemu, to se nemělo stát. V pohárech jsme ale selhali v tom, co nás zdobí v lize - v defenzivě.
Nosíte v hlavě zimní posily?
Ano. Teď máme dva zvědy v Jižní Americe. Žádný průvan v kádru ale nečekejte. Mám představu, že do každé řady přijde maximálně jeden hráč.
Co si přejete pro jaro?
Chtěl bych zkvalitnit hru. A vyhrát titul. Nic jiného mě nezajímá.
Zastavují vás fanoušci a děkují, že jste zachránil Spartu?
(usměje se) Ne.
