Dva světové rekordy? Vnímám teď jen to, jak zase můžu bruslit, říká dojatá Sáblíková

Sáblíková znovu na trůnu. Navzdory zdraví a pochybovačům

Poslední kolo sobotní trojky. Kouč Petr Novák na ni křičel: „Můžeš to dát!“ Martina Sáblíková proťala cíl, pohlédla na časomíru a... „Nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím.“

Nejstarší rychlobruslařský světový rekord byl právě překonán. O tři setiny vylepšila na trati 3000 metrů zápis Kanaďanky Klassenové z roku 2006. 

Z toho roku, kdy tehdejší teenagerka Sáblíková na hrách v Turíně poprvé pohrozila: Příště se mnou počítejte na stupních vítězů.

Nový světový rekord Martiny Sáblíkové byl k vidění v Calgary.

Výkonem 3:53,31 přidala Sáblíková v sobotu další razítko na sezonu, v níž předvedla v 31 letech úchvatný návrat na ledový trůn.

A to byl stále jen začátek.

V neděli večer přišla na trati 5000 metrů v Calgary fantazie číslo dvě: čas 6:42,01, opět světový rekord!

„Vůbec nevím, co bych na to řekla,“ jen kroutila hlavou. „Jsem neuvěřitelně šťastná.“

Zlikvidovala v celkovém pořadí víceboje ztrátu 14,99 sekundy na japonskou obhájkyni prvenství Miho Takagiovou a popáté slaví titul mistryně světa v této disciplíně. 

Ke zlatým vícebojařským zápisům z let 2009, 2010, 2015 a 2016 přidala další, poprvé coby třicátnice.

„Vyhrát mistrovství světa ve čtyřboji je pokaždé něco speciálního, protože zajet všechny čtyři tratě prakticky na hranici svých možností je pokaždé hrozně obtížné,“ vyzdvihla, jak moc pro ni toto vítězství znamená.

Přitom už v únoru při šampionátu na jednotlivých tratích v Inzellu získala tituly na 3000 a 5000 metrů.

Celkem má nyní 20 titulů mistryně světa a vystoupala s nimi až na samý vrchol historických tabulek.

Martina Sáblíková se raduje z nového světového rekordu.

„Ale já to takhle neregistruju, že mám 20 zlatých a vyhoupla jsem se s nimi do čela žebříčku,“ líčila. 

„Užívám si chvíle, které prožívám právě teď. To, jak se mi jelo. Jak zase můžu bruslit. Mám obrovskou radost a víc zatím neřeším, nevnímám.“

Kdo by takovému oslnivému comebacku před rokem věřil?

Sáblíková, po olympijské zimě nesčetných zranění mnohými odepisovaná, však dokázala restartovat kariéru.

Jen vzpomeňme na březen 2018. Mistrovství světa ve víceboji tehdy hostil Amsterdam. Někdejší česká dominátorka tu skončila celkově až šestá a vyprávěla: „Záda mě zase bolela, síla mi chyběla.“

Týden poté vzdala v Minsku finále Světového poháru, tedy seriálu, kterému předtím na dlouhých tratích jedenáct roků po sobě vládla. 

„Necítím se tak zdravá, abych podala dobrý výkon,“ říkala loni v Bělorusku. „Nechceme riskovat, že se mé zdravotní problémy ještě zhorší.“

Tělo jí dva roky nefungovalo. Stále se vracející zranění mocně útočila na psychiku. Éra Sáblíkové nenávratně skončila, radovaly se (mylně) rivalky.

Šťastná Martina Sáblíková si připsala další zlatou medaili z MS v rychlobruslení.

Dopřála si nejdelší posezonní klid v kariéře. Když se po letní přípravě v září vracela na led, bála se: „Panebože, ať ta bolest nepřijde znovu. Já na ten led snad ani nechci. Děsím se toho.“

Ovšem už první kontakt s oválem byl na podzim pozitivní.

Vyhlásila pak, že poolympijská sezona bude spíše odpočinková, že v ní nemusí nikomu nic dokazovat. Možná právě proto, že si tuto myšlenku vsugerovala, se vnitřně uvolnila.

„Vůbec nevím, co od sebe čekat. Cokoliv mezi prvním a osmým místem bude v této zimě možné,“ sdělovala v říjnu. 

Kouč Petr Novák byl (jako vždy) ve vyjádřeních mnohem ambicióznější než ona. Před startem Světového poháru na tiskové konferenci oznámil: 

„Připravuji letos Martinu tak, aby se postupně v zimě zlepšovala a v březnu byla schopna atakovat světové rekordy.“

Tehdy si zaťukala na čelo a zpražila ho pohledem: Co to zase plácáš.

Takřka nikdo Novákovi nevěřil a jeho prohlášení mnozí považovali pouze za propagandistický tah. 

Martina Sáblíková je novou světovou rekordmankou na 3000 metrů.

Vždyť ke světovým rekordům, ať už vlastnímu na 5000 metrů, nebo tomu v držení Klassenové na 3000 metrů, se několik let ani nepřiblížila.

Když navíc v prosinci onemocněla střevní chřipkou a bolel ji kolenní úpon, zdál se útok na rekordy plánem z oblasti sci-fi.

Zlom nastal v lednu. Mozaika jejího těla do sebe konečně zase zapadla. Zdraví drželo. Mysl byla namotivovaná. Brusle po ledu klouzaly. „Pocit, že se mohu při odrazu zase absolutně spolehnout na své nohy, je úžasný,“ vyprávěla.

Těžila ze své obrovské píle, ale zároveň i ze zdravého rozumu, díky kterému už se v trénincích nepřepínala. Prospělo jí rozšíření realizačního týmu a větší důraz na rehabilitaci. Radovala se znovu jako malá holka, jako by neuplynulo dvanáct let od doby, kdy začala porážet svět.

V Hamaru se začátkem února vrátila na nejvyšší stupeň při Světovém poháru. V Inzellu potom i při mistrovství světa.

Na vysokohorské dráze v Calgary měly únava z aklimatizace a z fyzicky náročného čtyřboje trenérem avizovaný útok na rekordy učinit krajně obtížným. Pokud měla historické maximum na některé z tratí přece jen překonat, hovořilo se o nedělní pětce.

Ale dokázala to už o den dříve!

„Petr mi říkal, ať se pokusím o rekord i na trojce. Já pochybovala,“ svěřila se. „Před třemi lety jsem se tu už snažila jet tempo na svěťák, ale v posledních kolech jsem tehdy umřela.“

Přesto Novákovi řekla: „Zkusím to tedy.“

Rozjela vražedné tempo. Ustála ho. Byla odměněna.

A v neděli znovu.

Bezprostřední radost Martiny Sáblíkové. Opět slaví zlato z mistrovství světa.

Cindy Klassenová, kterou v sobotu obrala o rekord z trojky, Sáblíkové poslala zprávu, ve které jí gratulovala k závodu na 3000 metrů a popřála hodně štěstí do pětky. 

„Od Cindy jsem dostala speciální sílu k dalšímu rekordu,“ vyprávěla Sáblíková.

Miho Takagiová, kterou Češka připravila o titul z víceboje, jen smutně přiznala: „Po patnáctistovce jsem stále věřila, že mohu na pětce své vedení uhájit. Ale po dvou dnech už bylo mé tělo v posledním kole úplně prázdné.“

Tělo Sáblíkové nikoliv.

Co víc si ještě v Calgary přát?

„Ještě jsem si mohla vylepšit osobák taky na patnáctistovku,“ zavtipkovala, ale hned dodala: 

„Dělám si srandu. Byl to naprosto bezvadný víkend. Když jsem sem odjížděla, vůbec mě nenapadlo, že by mohl takhle skvěle dopadnout. Samozřejmě, trénink i vše ostatní k tomu směřovalo. Petr mi říkal, že na ten svěťák mám. Ale bavit se o něm je jedna věc a skutečně ho zajet věc druhá. A ono se to povedlo!“

Ani to stále nemusí být konec.

Z Calgary se nyní přesouvá do Salt Lake City na víkendové finále Světového poháru. Na dlouhých tratích ho může vyhrát celkově už podvanácté. Před závěrečným kláním na 3000 metrů vede o 11 bodů před Ruskou Voroninovou.

„Já nemám v téhle sezoně splněno, já už mám přeplněno,“ říká nicméně před odletem do dalšího olympijského města.

„Samozřejmě, že se budu snažit i v Salt Lake City zajet co nejlíp. Ale když se to nepovede, tak se to prostě nepovede. Jsem hrozně ráda, jak se mi povedlo závodit teď, jak sezona od Nového roku probíhá.“

Tehdy najela Martina Sáblíková znovu na vítěznou vlnu a stále z ní nesestupuje.