LN O přímých přenosech z F1 se velmi často říká, že jsou nudné. Na druhé straně je pravidelně sledují po celém světě stovky milionů diváků – v čem tedy spočívá kouzlo tohoto sportu?¨
V předloňské sezoně se o mistru světa rozhodlo až v posledním závodě – takhle ambiciózně dramatický závěr sezony by si nedovolili vytvořit ani hollywoodští filmaři. Nehledě na to, že pokud se zrovna neděje něco na trati, pak se zpravidla odehrává něco mimo ni. Osobně bych řekl, že z nudy formuli 1 obviňují vždy jen ti fanoušci, jejichž tým v konkrétním závodě propadl. V tomhle je totiž největší problém tohoto sportu – zatímco například při fotbalovém utkání spolu bojují jen dva týmy, v F1 soutěží dvanáct stájí. I v kopané jsou pochopitelně silnější a slabší kluby, ale ty se nepotkávají v každém zápase, tak jako při všech velkých cenách třeba velmi výkonné vozy Red Bull Racing se začínající značkou Virgin Racing. Pak se nelze divit, že pokud je někdo příznivcem stáje, která v každém závodě prohrává, tak je logicky nespokojený.
LN F1 původně vznikla jako soutěžní přehlídka nejlepších výrobců automobilů, což se ovšem s příchodem stáje Red Bull Racing a jejich současnou dominancí radikálně změnilo. Není vítězství mistrovského titulu v rukou výrobce limonád trochu degradací královny motosportu?
Podle mého je na tom naopak krásně vidět, že k vítězství ve formuli 1 není potřeba být nutně úspěšným výrobcem silničních vozů. Důležitější je vytvořit tým, který udělá všechno pro to, aby vyhrál. To znamená získat nejenom skvělé jezdce, konstruktéry a mechaniky, ale především je prodchnout společnou myšlenkou. A přesně to se v případě Red Bullu podařilo.
LN A samozřejmě mít na to všechno finanční prostředky...
Bez toho to ve formuli 1 nejde, ale na druhou stranu právě tahle stáj rozhodně nevznikla z rozmaru nějakého znuděného miliardáře, který po úspěchu s limonádami zatoužil zviditelnit se v motosportu. Leckdo si myslí, že konkurovat zavedeným a bohatým týmům, jako jsou Ferrari či McLaren, je na začátku otázka přinejmenším dvojnásobného rozpočtu, ale Dietrich Mateschitz v žádném případě není člověkem, který by vyhazoval peníze oknem. Pochopitelně musel investovat do výstavby svého týmu, do vývoje monopostů a nákupu dobrých jezdců a konstruktérů, nakoupit nejtalentovanější lidi v branži, ale to ještě neznamená, že musí být i nejdražší. On sázel především na mladé a nezkažené kluky, kteří se vyznačovali vysokou mírou loajality k této značce. Nehledě na to, že třeba v zázemí se výrazně šetří. Zatímco ostatní týmy mají spoustu poskoků a soukromých řidičů, manažeři Red Bullu přijíždějí na okruhy ve společném autobuse. Je to zkrátka parta mladých kluků, kteří jsou zapálení do formule 1 a chtějí v ní být co nejlepší.
LN Proto udělal šéfem týmu v roce 2005 tehdy teprve dvaatřicetiletého Christiana Hornera?
To byla strašně dobrá volba! Znám ho osobně ještě z doby, kdy působil v juniorce McLarenu, za niž tenkrát jezdíval Tomáš Enge. Je to nesmírně skromný, ale velice inteligentní a talentovaný člověk, jenž přitahuje stejně nadané a loajální lidi, které dokáže neuvěřitelně motivovat k dalšímu osobnostnímu růstu. To hlavně jeho zásluhou získal Red Bull Racing v posledních dvou sezonách jak Pohár konstruktérů, tak v případě Sebastiana Vettela i mistrovský titul.
LN Nicméně Red Bull je pořád v první řadě výrobcem limonád – není angažmá ve formuli 1, byť korunované dvojnásobným mistrovským titulem, přece jenom poněkud drahá reklama?
Formule 1 je největší showbyznys na světě – to je důvod, proč se na závodech rádi nechávají vidět populární hvězdy jako Beyoncé nebo George Clooney, ruský premiér Vladimir Putin, bahrajnský nebo španělský král, proč do něj investují lidé jako Dietrich Mateschitz nebo Richard Branson, majitel společnosti Virgin. Tak jako jedni jsou ochotni letět přes půlku planety na Grand Prix, tak banky jako Santander zde investují 150 milionů eur ročně. A pro všechny je to výhodné, protože svět formule 1 nabízí neuvěřitelnou možnost ovlivňovat názory a myšlení lidí na celém světě. Nadarmo její roční obrat nečinil v předloňském roce 1,6 miliardy dolarů.
LN Neustále v souvislosti s formulí 1 mluvíme o sportu, ale jak velkou roli vlastně při samotných závodech monopostů hraje pilot?
Obecně platí, že za vítězstvím stojí z pětaosmdesáti procent auto a jen z patnácti procent schopnosti jezdce. V celém startovním poli však existují tak dva nebo tři jezdci, u nichž je poměr 80:20 – a právě těch pět procent je odděluje od všech ostatních. Ve formuli 1 jezdí čtyřiadvacet nejlepších pilotů světa, ale jen několika z nich byly dány do vínku nadlidské schopnosti – nejenom točit volantem a projíždět zatáčky bez ztráty tisíciny sekundy, ale ještě u toho logicky uvažovat, předvídat, komunikovat s týmem, obětovat závodění veškerý svůj čas a energii a umět svým osobním kouzlem oslovit široké masy lidí. A takoví se potom stávají mistry světa.
