Minulý týden v polském Krakově slavil mladší z bratrské dvojice Felix senzační triumf, Alexis skončil třetí.
„Jsem na nás moc pyšný. Felix si ze mě bude utahovat, protože skončil líp, ale beru to s humorem,“ usmíval se 19letý Alexis.
„Je úžasné, že jsme oba na pódiu,“ přidal šampion Felix pro oficiální stránky Evropských her. „Když jsem se dostal do semifinále, začal jsem věřit, že můžu zvítězit.“
Zázrační bratři se navrch podíleli na bronzu z týmové soutěže. Často spolu hrávají i debl, v němž loni na mistrovství Evropy skončili třetí, navzájem se motivují, přejí si, byť ve vzájemných duelech si nic nedarují.
Potkali se třeba před třemi měsíci ve finále národního šampionátu, kdy se z vítězství 4:1 radoval Alexis.
„Ještě jsem s bráchou neprohrál, ale je to pořád těžší a těžší,“ chlubil se starší sourozenec na konci května pro olympics.com. „Když jsme byli menší, měl jsem výhodu tělesné zdatnosti, ale teď se hodně zlepšuje.“
K rychlému sportu s pálkou a míčkem mají slibné předpoklady: jejich otec se propracoval na sedmou příčku národního pořadí, strýc Christophe Legout reprezentoval na třech olympijských hrách.
„Hodně nás to jako malé ovlivnilo, bavíme se jen o stolním tenise, jsme do něj ponoření,“ přiznává Alexis. „Párkrát jsme si názory vyměňovali dost silně, aniž bychom chtěli, ale prostě se bavíme o naší vášni.“
Šestnáctiletý Felix kromě svého mládí udivuje i herním stylem, pálku drží takzvaným asijským způsobem, při kterém nesvírá držátko v dlani, ale mezi palcem a ukazováčkem a zbylými prsty poskytuje oporu. V elitní světové stovce tento úchop praktikuje jen šest stolních tenistů, v minulých dekádách převládal, než ho vytlačilo moderní pojetí.
Francouzský talent se ve světovém žebříčku díky zlatu z Krakova propracoval na 17. pozici. Jelikož sourozenci mezi sebou rádi soutěží, tak Alexis vystoupal na 16. místo. A v dubnu na prestižním turnaji v Macau porazil světovou jedničku Číňana Fan Čen-tunga, který o měsíc později ovládl mistrovství světa.
Hvězdný Asiat letos nastoupil k 26 mezinárodním dvouhrám, z nichž neuspěl v pouhých třech, na Evropany navíc nestačí pouze výjimečně.
„S bráchou často trénujeme, když porazil prvního hráče světa, uvědomil jsem si, že je možné opravdu všechno,“ ohlížel se Felix nyní v Krakově. „Vím, že je vzácné vyhrát takovou akci v mém věku, ale tvrdě jsem trénoval, takže jsem rád, že se práce vyplácí. Snad budu pokračovat.“
Bratři se už teď naplno usadili v sestavě dospělého národního týmu, vystrnadili mnohé starší a rovněž kvalitní krajany. A podmaňují si i vrcholné reprezentační akce.
Felix těží z nezvyklého úchopu pálky, který mu umožňuje hrát s větším citem, ve výměnách se drží blízko u stolu a míčky vrací rychle zpět. Alexis zase disponuje dělovými údery z obou stran a taktéž je pro soupeře těžko čitelný, jelikož často střídá různé druhy servisů.
„Přitom nemají mnoho zkušeností s velkými turnaji, jsou pro ně nové. Trávíme spolu spoustu času, ne méně než 300 dní v roce, vídám je častěji než svou ženu,“ líčí trenér francouzské reprezentace Nathanael Molin.
Jelikož nadějní sourozenci pocházejí z Francie, není těžké uhodnout, kam veškeré úsilí směřují.
„Naším cílem je zlepšit se takovým způsobem, abychom měli šanci na medaili na olympijských hrách v Paříži,“ hlásí Alexis. „Olympijský titul je mým největším cílem, ať už v Paříži, nebo na jiných hrách,“ doplnil Felix.
Od roku 1988, kdy se stolní tenis poprvé objevil v programu sportovního svátku, slavila v mužské dvouhře šestkrát Čína, dvakrát Korea a v roce 1992 dosud jediný evropský triumf zaznamenal Švéd Jan-Ove Waldner.
Francii nyní vyrůstají hned dva aspiranti na možné zopakování tohoto obřího úspěchu a narušení poněkud nudné čínské nadvlády.