„Všechno bylo takové rychlé, že jsem si ještě ani pořádně neuvědomil, že jsem mistrem světa. Srovnám se s tím asi postupem času,“ říká Forman v rozhovoru pro LN. „Chtěli jsme postoupit do finále, ale nečekali jsme, že dokážeme Švédy porazit. Vítězství bylo pro nás velkým bonusem,“ pokračuje útočník FbŠ Bohemians, který má již za sebou i stáž ve Finsku.
Favorizované Švédsko jste porazili dokonce dvakrát, když jste proti nim nastoupili i v úvodním duelu základní skupiny.
První zápasy na turnaji bývají takové specifické, týmy ještě nejsou ideálně sehrané, takže jsme z té první výhry nedělali velké závěry.
Na turnaji jste odehráli celkem pět zápasů a ani jednou neprohráli. Co byl hlavní důvod?
Bylo to určitě obranou. V přípravě jsme se jí hodně věnovali a ukázalo se to být klíčové. Důkazem naší tvrdé práce je fakt, že jsme za celý turnaj dostali jen dvanáct gólů.
V reprezentaci jste se musel přeorientovat na trochu jinou roli v týmu i pozici na hřišti, než máte v klubu FBŠ Bohemians, kde působíte. Jak těžké to bylo?
Byl jsem daleko méně u míčku a hodně jsem musel běhat, což pro mě bylo hodně nezvyklé, ale postupem turnaje se to zlepšovalo a dokázal jsem se prosadit i tak. V národním týmu se musí člověk umět přizpůsobit.
Filip Forman (vpravo s číslem 2) při utkání se Švédskem.
V televizních přenosech to vypadalo, že celý tým žije jako jeden muž. Vypadali jste jako sehraná parta. Bylo tomu tak i ve skutečnosti?
Rozhodně. Myslím si, že to byl klíč k tomu, proč se nám takový skvělý úspěch vůbec povedl. Všichni jsme strašně moc chtěli vyhrát a za tím cílem jsme šli s maximálním nasazením.
Hrál jste na MS poprvé v kariéře. Jak na člověka dýchne atmosféra velkého turnaje?
Tak florbal v Kanadě není úplně populární sport, většina lidí ho vůbec neznala. Takže v Halifaxu, kde se turnaj odehrával, moc cítit atmosféra nebyla. I tak ale pocit, že jsme mistři světa je naprosto skvělý.
Už jste to nakousl. Věděli lidé v Halifaxu vůbec, že se tam hraje světový šampionát ve florbale?
Prakticky vůbec. Lidi na ulici si mysleli, že jsme fotbalisté nebo pozemní hokejisté. Ani po městě nebylo moc plakátů nebo tak. Museli jsme vysvětlovat, co hrajeme. Není vůbec špatný nápad se snažit florbal rozšířit po světě, ale chtělo by to zlepšit propagaci, ta zrovna v Kanadě opravdu nebyla ideální.
Florbalista Filip Forman (v bílém) při utkání MS juniorů.
V přenosech bylo i vidět, že v hale hlavně na úvodních zápasech nebyli skoro žádní fanoušci. Před šampionátem jste dohrál play off juniorské extraligy, kde chodí stovky fanoušků, jak se před takovou tichou kulisou hraje?
Podle mě se hrálo ve zbytečně velké hale. Kdyby to bylo v nějaké menší, tak by atmosféra určitě byla o hodně lepší. Na začátku turnaje to opravdu nebylo nic moc, ale na finále dorazilo asi sedm set lidí, byl tam var a na hřišti nebylo slyšet vlastního slova. To už se člověku hraje o moc lépe.
Většina hráčů v týmu je na rozdíl od vás čerstvě plnoletých, jak jste oslavili titul?
Únava byla velká, a navíc jsme dohráli pozdě a v Halifaxu všude brzy zavírali. Lehce jsme to ale slavili. Oficiální týmovou oslavu jsme odložili až po návratu do Čech, takže nás teprve čeká.
Za dva roky se světový šampionát juniorů odehraje v Praze a vy jako hráč ročníku 2002 byste měl být jedním z lídrů. Už vyhlížíte takhle daleko?
Pro Česko to bude velká událost, o to větší na nás jako na obhájce titulu bude tlak. Teď čerstvě po vítězství samozřejmě další MS v hlavách máme. Úspěchu se podřídí hodně, už teď o prázdninách, tedy skoro dva roky před šampionátem, budeme mít první reprezentační sraz.
Někteří spoluhráči se objevili v nominaci seniorského výběru finského trenéra Kettunena. Kdy myslíte, že čeká pozvánka vás?
Ještě jsem opravdu mladý, takže do seniorské reprezentace nijak extra nespěchám. Trenér se byl dívat v Kanadě na některé naše zápasy a asi se mu líbilo, jak jsme hráli, když si kluky vytáhl. Je to odměna.
Jak jste se vůbec k florbalu dostal? Byl patrný velký vliv staršího bratra i bratrance, kteří oba florbal hráli?
Určitě na to měli kluci obrovský vliv. Na začátku jsem zkoušel několik sportů včetně florbalu a popravdě mě to vůbec nebavilo. Až v devíti letech mě přemluvil bratranec Martin, abych šel do týmu mladších žáků „B“, který tehdy trénoval. Přišel jsem do Bohemians Praha a už tam zůstal.
Letos vás čeká přechod do mužské kategorie. Jak to bude náročné a těšíte se na setkání s bratrem Mikulášem Formanem, který v seniorském týmu „Bohemky“ už několik let působí?
Těším se strašně moc a brácha určitě taky. Myslím, že je to jeden z hlavních důvodů, proč ještě u florbalu zůstává, abychom si spolu mohli zahrát v jednom týmu. Doufám, že týmu dokážu pomoct a dostaneme se přes brány čtvrtfinále play off, ve kterém jsme letos vypadli.
Někteří spoluhráči z reprezentace působí v zahraničí. Láká vás také takové angažmá?
Samozřejmě. Ale Bohemka mě vychovala a jsem tam spokojený, takže není potřeba odcházet. Navíc chodím v Praze na střední průmyslovou školu, kterou bych rád dostudoval. Bohemians mi loni umožnili skoro měsíční výměnnou stáž ve finském týmu EräViikingit, kde jsem si zahraničí vyzkoušel. Odchod v budoucnu asi přijde a nejradši bych do Švédska, ale teď chci pomoct týmu mužů.
Filip Forman (vlevo) na fotce se spoluhráči slaví zisk titulu mistra světa.
Jak ke stáži ve Finsku došlo?
Trenéři obou týmů se dobře znají, často si volají a vyměňují si mezi sebou postřehy ohledně vývoje florbalu, nových světových trendů a v rámci toho vznikl i nápad na stáž. Finští trenéři přijeli na kemp talentované mládeže do Česka, kde si vyhlédli tři hráče, apak už se to řešilo jen administrativně mezi oběma kluby. Spolu se mnou jeli do Finska ještě dva spoluhráči a opačným směrem putovali tři Finové.
Kdo rozhodl, že jste byli vybráni na stáž zrovna vy tři?
V klubu nám řekli, že jsme toho pro Bohemians udělali za ty roky hodně a zasloužíme si stáž nejvíce. Byl jsem za to moc rád, protože taková odměna za práci dává velkou motivaci do budoucna.
Baví lidi ve Finsku florbal stejně jako ve Švédsku?
Neměl jsem tolik času za těch pár týdnů to pořádně prozkoumat, ale už na první dojem je vidět, že hráči tam přistupují k florbalu o hodně profesionálněji. Švédský florbal jsem ještě neměl možnost poznat zblízka, ale ve Finsku mají tenhle sport rádi opravdu hodně.
Jak vypadají tamní podmínky ve srovnání s těmi českými?
Finsko je samozřejmě úplně někde jinde, a to neporovnávám jen s Bohemians. Od kluků z reprezentace vím, jak to chodí v jiných klubech po Česku. Ve Finsku mají trenéři i hráči daleko více možností pro individuální vývoj vtom, v čem zrovna potřebují.
Co vám stáž ve Finsku dala?
Z hlediska florbalu to asi bylo moc krátké na to, abych se nějak výrazně posunul, ale pomohlo mi to hlavně lidsky. Mohl jsem si zkusit, jaké by to bylo, kdybych se rozhodl opustit Česko.
Jak vypadal váš denní režim?
Ten měsíc jsem nechodil do školy, takže jsem zažil vlastně život profesionálního sportovce. Ráno jsme měli trénink, potom regenerace a oběd. Odpoledne byl týmový trénink, pokud se nehrál zápas, a pak už volno.
Jste považovaný za největší český talent v ročníku 2002. Cítíte tlak na svou osobu?
Tlak určitě vnímám, protože jsou ode mě velká očekávání. Občas z toho mám strach, ale užívám si to. Je skvělý pocit vědět, že se na mě tým spoléhá.
Čeští florbalisté se radují ze zisku titulu světových šampionů na juniorském mistrovství světa. Ve finálovém utkání porazili Švédsko 8:2. Pro český florbal se jedná o vůbec první zlato v historii.
Čeho chcete v kariéře dosáhnout?
Rozhodně nechci napořád zůstat v Česku, ale zatím je pro mě prioritou škola a pak se uvidí. Určitě se chci podívat do mužského národního týmu a zkusit se stát důležitou součástí, ale na to mám ještě čas.
Spoluhráč Filip Langer si nedávno najal agenta, kterým je bývalý elitní badmintonista Jan Koukal. Taky se chystáte k takovému kroku?
To souvisí s odchodem do zahraničí. Vzhledem k tomu, že zatím zůstávám v Bohemians, tak žádného agenta nepotřebuji, ale na angažmá mimo ČR se už agent hodí. Zatím to neplánuji a dál uvidíme.
Na Instagramu se pyšníte několika sponzorskými smlouvami s dodavateli oblečení a florbalové výstroje. Jak si vybíráte potenciální zájemce a kdo o tom rozhoduje?
Dostal mě k tomu spoluhráč z reprezentace Pepa Juha, kterému za tu příležitost děkuji. Oslovují mě firmy a já sám si vybírám, s kým budu spolupracovat. Pak jen donesu smlouvu domů mámě, aby ji podepsala. (smích)
