Soukalová spala o volnu i dvanáct hodin denně. A strachuje se, jestli nepřibrala

Po předvánočním Světovém poháru na Pokljuce jste říkala: Potřebují si odpočinout mé tělo i hlava. Povedlo se?
No... nevím. Už na vyhlášení Sportovce roku jsem se necítila úplně dobře, tak jsem si musela dát na několik dní oraz. Pak jsem přes Vánoce jela do Rakouska, odkud jsem zase celý den cestovala na exhibici na Schalke. A po ní zase zpět. Takže víc než odpočatá jsem byla ucestovaná. Nebyla jsem si jistá, jestli mě to neskolí úplně. Po Schalke jsem si musela naordinovat další volno a nic jsem nedělala. Tak jsem si z toho spíš udělala prázdniny.

Ale to zase nemuselo být úplně na škodu. Méně někdy znamená i více.
Přesně tak. Ale stejně mě mrzí, že jsem nestihla udělat víc těžších tréninků. V přípravě na další kola svěťáku jsou potřeba.

Od kdy jste opět naplno trénovala?
Až od 2. ledna. Ve starém dobrém ověřeném Obertillachu.

A předtím, když jste si od biatlonu dopřála pauzu, co jste zvládala?
Skoro nic. Byla jsem z toho všeho tak vyřízená, že jsem naspala rekordní počet hodin.

Což znamená?
I dvanáct denně, dva dny po sobě. Fakt jsem to potřebovala. Spala jsem a četla. Od Jitky Landové jsem k Vánocům dostala Nové povídky od Zdeňka Svěráka a už během první stránky mě to tak pohltilo, že jsem je přečetla za jeden a půl dne. Bezvadné to bylo.

Nepřibrala jste?
Myslím, že jo. Čekám, až přijde Ondra Moravec, ten mi to řekne.

Proč Ondra?
Vždycky to zaručeně pozná. On má naprosto neskutečný odhad.

Společně jste skončili v hromadném závodě na Schalke druzí. Přitom před exhibicí jste tvrdila, že v tak rychlém střeleckém klání na stupně vítězů nejspíš nikdy nevystoupíte.
A povedlo se. Měla jsem ze Schalke dobré pocity. Jsem ráda, že jsem se tam mohla podívat. Byly to jedny z nejhezčích závodů, co si pamatuju.

Jak se vám potom při tréninku střílelo?
Já nevím. Nějak výrazně horší než v průběhu sezony to nebylo, ale je fakt, že jsem trochu netrpělivá. Občas chci udělat položku rychleji a začínám dělat zbytečné chyby. Tak doufám, že zase budu schopná najet na svoji pohodovou vlnu a nebudu při položkách zbytečně bláznit. Radši bych se trefila, než abych se pak musela honit na trestných kolečkách.

Těšíte se už zase na závody?
Těším se moc. Vždycky radši závodím, než trénuju. Při závodě mám srovnání a je to pro mě motivace, ať už to vyjde nebo ne.

Jak máte ráda Ruhpolding? Předloni jste tu dvakrát vyhrála, loni jste ovládly štafetu.
Tratě, profil, ani střelnice mi tady určitě nevadí. Ale je to závislé na počasí. Loni tu byly dost náročné podmínky, štafetu jsme jely v chumelenici. Nebo když proprší celý závod a vy jste potom promrzlí, tak se vám už ani na nejhezčím závodišti tolik nelíbí.

A momentálně je v Ruhpoldingu jak?
Polojasno, pohoda. Trochu nad nulou. Běžela jsem tři čtvrtě hodiny bez rukavic a ani mi nebyla zima.

A kolem tratí je bílo, nebo opět jednou zelenohnědo?
Je tu jen trochu pocukrováno, mimo trať jsou jen tak dva centimetry sněhu. Není to jako v Praze. Naši, když se vrátili z Rakouska, mi potom volali: Paradoxně nejvíc z celé cesty chumelilo v Praze.