Ve skromné tělocvičně nejsou ani tribuny, velké a hlučné publikum není kvůli sluchové orientaci žádoucí. Pro pár příchozích diváků je místo na zemi za brankami. Lepší než lístek do první řady.
Tři hráči na každé straně se zatemnělými lyžařskými brýlemi přes oči (drtivá většina z nich je opravdu nevidomá) chytají míč velikosti zhruba basketbalového. A to pouze podle zvuku rolničky, jež se povaluje uvnitř.
Goalball
|
Protihráči se spolu fyzicky nepotkají, musí házet na soupeřovu polovinu už od vlastní branky, přesto tahle hra občas pořádně bolí.
Flák sebou na parkety! Bum o břevno do zad! Míč se zastavuje při cestě do sítě vším možným, často i obličejem. Tihle ďáblové ani trochu nepřipomínají opatrné slepce s hůlkou.
Orientují se pouze podle sluchu a lepicích pásek na zemi, které vymezují jakési brankoviště. Trenéři z lavičky nesmí během hry radit, povzbuzovat, pouze střídat. Ti nejlepší se roztáhnou na zem až ve chvíli, kdy je míč opravdu blízko a tuší jeho možnou trajektorii. Soustředěnost patrná z mimiky tváře a hbitých pohybů těla je mimořádná a zcela nevšední.
Tihle sportovci nikdy neuvidí, jak krásný dali gól, radují se až na popud píšťalky rozhodčího. Ale snad o to upřímněji. Pro sebe, ne pro diváky.
VIDEO: Podívejte se na dojemnou reportáž z goalballu
