Když vyprávěl o dlouhých prázdninách a touze vyzkoušet si na kole jednu etapu Tour de France, bylo jasné, že hráčské kariéře řekl skutečně sbohem. Přesto svůj návrat na hřiště zcela nevyloučil. „Vypadá to, že jsem nerozhodný, ale tak to není. Jen se chci dobře rozhodnout, co budu dělat dál. A to není lehké,“ vykládal uvolněně.
* Takže jste definitivní tečku za svou kariérou ještě neudělal?
Už nemám motivaci jít dál. Skončil jsem na nohách, ne na kolenou -a to je pro mě důležité. Těžko se dá ale předvídat, co bude dál. Lákadel a nabídek je hodně, proto nevylučuji vůbec nic. Musím se rozmyslet v klidu, nesmím to uspěchat. Jisté je, že v Juventusu jsem skončil.
* Cítíte, že byla vaše kariéra naplněna?
Nemohl jsem si přát víc. Jel jsem maximálně nad plán. Nevyhrál jsem sice Ligu mistrů, ale ani Ivan Lendl nikdy nevyhrál Wimbledon. Chtěl jsem hrát českou ligu a dostat se do reprezentace byl pro mě strop. Vůbec mě nenapadlo, že budu ještě v šestatřiceti hrát v základu v Juventusu.
* V Turíně se s vámi také v neděli loučili ve velkém stylu.
Byl to krásný zážitek, grande festa, jak říkají Italové. Byl jsem hodně spokojený, líbilo se mi to. Myslel jsem, že to bude mnohem méně slavnostní, vždyť to vlastně bylo na poslední chvíli. Vůbec jsem nic netušil. Jsem rád, že mi to tak vyšlo a že mi osud přihrál jako soupeře Lazio, kde jsem kdysi hrál.
* Zažil jste ve fotbale někdy dojemnější okamžik?
Asi ne. Nebylo to dojemné jen pro mě, ale i pro mého manažera nebo manželku a děti. Musel jsem se hodně kousat do rtů, abych se udržel. Mám je úplně prokousané. Žena to nevydržela a teď je uplakaná v novinách. I mladej říkal, že měl nějakou alergii. (směje se)
* Nebylo ale pro vás ještě emotivnější, když jste v 84. minutě střídal?
Já to vůbec nečekal. Když jsem viděl, že jdu ze hřiště, chtěl jsem trenérovi vynadat, ale pak se ke mně všichni kluci seběhli... Dokonce brečel i Camoranesi. To byl pro mě opravdu silný zážitek.
* Co vám v tu chvíli prolétlo hlavou?
Úplně celý život. Vzpomněl jsem si na pana Žaloudka, trenéra Lopatu, který mi dal v Plzni poprvé šanci ve druhé lize. Na všechno. Hlavou vám to prolétne strašně rychle a ani si neuvědomíte, že už je konec. Hrozně to uteklo.
* Byl to pro vás ten nejtěžší zápas v kariéře?
Už od rána jsem byl takový divný. Vstával jsem hodně brzo a měl jsem zvláštní pocit. Člověk se během zápasu těžko koncentruje. Ale postupně to bylo lepší, chtěl jsem vyhrát a dát stý gól, abych se dostal do Klubu ligových kanonýrů.
* Toužil jste po tom hodně?
Opravdu dost, i když tady v Itálii se o tom ani moc nevědělo. Nevadí, jsem záložník, větší radost jsem měl třeba z toho, že jsem nahrál na druhý gól. To byla super akce.
* Dát vytoužený stý gól v úplně posledním utkání - nebyl by to happy end jako z amerického filmu?
No právě, to by pak vypadalo, že to celé režíruju. To ne, nemůžu mít všechno. Ale je fakt, že i kluci se snažili, aby se mi to povedlo. Del Piero mě dokonce nechal kopat standardku, což se mi za poslední roky moc často nestávalo.
* A také vám přepustil kapitánskou pásku.
To gesto jsem ani nečekal. Přišel za mnou na soustředění a říkal, že to je to nejmenší, co pro mě může udělat. Přitom byl celou dobu přesvědčený, že to ještě dopadne jinak, stoprocentně věřil, že zůstanu v Juventusu. Nevěřil, že je konec.
LOUČENÍ GRANDE PAULA:
* A kdy jste se rozhodl? Ještě před utkáním jste jednal s klubem.
Odchod jsem oznámil už v únoru a od té doby jsme se o tom v Juventusu nebavili. Sešli jsme se spíš kvůli mému manažerovi, který pořád říkal: Nevěřím, že Pavel s fotbalem skončí. Každý řekl svůj názor a já jsem se pak rozhodl.
* Byl jste nejistý?
Byl jsem od února rozhodnutý, ale kluci v kabině mě neustále přemlouvali. Chtěli, abych ještě pokračoval. Ale necítil jsem se na to, radši jsem toho nechal. Je dobré skončit tak, jak se to povedlo mně.
* Hodně se spekulovalo, o čem jste s Juventusem jednal. Jak to tedy celé bylo?
Každý řekl svoje představy, ale o smlouvě ani o penězích jsme se vůbec nebavili. Zachovali se výborně, protože mi nabídli, že si můžu vybrat jakoukoliv funkci v klubu. Chtěli, abych zůstal spjatý s mužstvem. Ale nedomluvili jsme se.
* Co byste tedy rád dělal?
To právě nevím. Musím ještě potkat spoustu lidí. Vezmu si teď dovolenou a i během ní se sejdu s těmi, s nimiž bych možná jednou mohl spolupracovat.
* Vyrazíte tradičně i za vaším přítelem, trenérem Marcelem Lippim. Dokážete si představit svoji budoucnost v roli kouče?
Raiola (Nedvědův italský agent Mino Raiola - pozn. red.) říká, že kdybych dělal trenéra mládeže, svého kluka by mi nikdy nesvěřil. Je fakt, že je teď jiná doba. Moje generace měla jen fotbal, jenže dnes kluci mají mnohem více zájmů, počítače a tak. Dokopat je k dřině, je hrozně těžké. Ale bez ní to nejde.
* Nikdy jste přece o trenéřině neuvažoval...
Nepřišlo mi to tolik zajímavé. Dostal jsem už dřív několik nabídek, ale vždyť já jako kouč nemám žádné zkušenosti. Chtěl bych se od někoho učit, ale nevím, jestli je to ta cesta, kterou chci zvolit. Nebudu tlačit na pilu. Teď mám před sebou hlavně tři a půl měsíce volna.
* Tak dlouhé prázdniny jste nezažil za posledních dvacet let.
Přesně. Dcera mi říkala: Jestli neskončíš, zkazíš mi plány na celé léto. Chce být měsíc u babičky, tak jsem jí to musel slíbit.
* Co musíte stihnout?
Všechno! (směje se) Žena se chtěla podívat do Ameriky, také nemůžeme opustit naši loď a alespoň tři týdny strávíme v Čechách na chatě. Chceme stihnout všechno, na co jsme dřív neměli čas.
* Co vás nejvíc láká?
Slíbil jsem si spoustu věcí, které jsem nikdy nestihl. Třeba jet jednu etapu Tour de France, tu horskou. Mám rád cyklistiku, nikdy jsem si žádnou etapu v televizi nenechal ujít. Pak bych chtěl také zaběhnout maraton, buď v Praze, nebo v New Yorku. A také vidět NHL a NBA.
* To znovu nahrává tomu, že opravdu kariéru zabalíte.
Myšlenky mám takové, ale nikdy neříkej nikdy. Kdybych byl zraněný, řeknu rovnou, že je konec. Proto si teď chci hlavně odpočinout. Pokud pak přijede Raiola a předloží mi zajímavou nabídku, absolutně to ještě nezavrhuju.
* Váš agent už po utkání s Laziem říkal, že je přesvědčený, že budete pokračovat jako hráč.
Nikdy jsem nevydržel netrénovat a to teď pro mě bude nové. Nevím, jak se zachovám. Jsem pořád zdravý. Měsíc ještě vydržím, ale po dvou třech měsících to bude těžší. Proto bych se měl rozhodnout už na začátku dovolené, protože kdybych chtěl pokračovat jako fotbalista, musel bych být připravený.
* Říká se, že se o vás zajímají kluby z Ameriky. Láká vás to?
Chtěl bych poznat nový styl života, byla by to dobrá zkušenost i pro rodinu. Ale co se týče fotbalu, to by mě asi nelákalo. Americká liga není moc kvalitní. Američani mají rádi show, a to není nic pro mě.
*Dokázal byste se vzdát Itálie?
Tohohle baráku určitě ne. Ale nikde není psáno, že se sem za určitý čas nemůžu vrátit.
* Co by na to řekla rodina?
Tohle by problém nebyl. Už jsme se se ženou o tom bavili. I pro děti by to bylo důležité. Učí se tři čtyři řeči a nové prostředí by jim mohlo pomoct.
* Mimochodem agent Raiola dokonce mluvil i o zájmu klubů z Arabského poloostrova.
Víte, my jsme s Raiolou úplně odlišní. On je agent a dělá svou práci dobře. Má hráči shánět práci. Pokaždé přijde, předloží mi nabídky od klubů a na mně je, abych se rozhodl. On vždy říká: Musím pro tebe dělat jen to nejlepší.
* Jenže právě on kolem vás vytváří tajnosti, které někoho vytáčí. Nekomplikuje vám to život?
Mně to ale nevadí. Je to jeho práce a on ji dělá dobře. Pokud chce mlžit a potřebuje to ke své práci, já to akceptuji. Ve finále stejně vždy rozhodnu já.
* Bojíte se prázdna, které přijde, když ukončíte kariéru?
Je zbytečné říkat, že je to definitivní konec. Proč? Mám teď dost času a nabídek mám také hodně. Z fotbalu i mimo něj.
* Většina slavných sportovců se toho definitivního rozhodnutí bojí. Není to také váš případ?
Podívejte se na Dominika Haška... Nejhorší je, že jsem to nikdy nezažil, takže nevím. Přijde červen a já budu spokojený, jak to je, ale třeba za měsíc mi to už začne chybět. A pak už bude pozdě.
* Co by vám chybělo?
Každodenní trénink, ten mě provází celý život. Za poslední rok jsem odehrál nejvíce zápasů ze všech v Juventusu, což je na můj věk hodně slušný výsledek.
* Je pro vás trénink droga?
Doufám, že ne. Kdyby to byla droga, bylo by to v tom červenci blbý. (směje se) Někdo řekne, že Nedvěd neví, co chce. Ale je to těžké, nevím, co od toho čekat.
* I spousta lidí, kteří vás dobře znají, říká, že bez fotbalu nemůžete být. Je to pravda?
To jsem poslouchal i v kabině. Kluci mi říkali, že někdy v srpnu mě tady v La Mandrii najdou viset někde na stromě. Už poslední týden si klepali na čelo, když jsem pravidelně chodil do posilovny. Co blbneš, když přece končíš s fotbalem, říkali. Já už jsem holt takový.
* Nebudou vás svrbět ruce, až se zase rozeběhne Liga mistrů?
To ne, když se rozhodnu, nechci to brát zpět. Vím, že už ji nikdy nevyhraju, ale to se nedá nic dělat.
* Co když Juventus - už bez vás - příští rok Ligu mistrů vyhraje?
To jim to tam pak všechno rozsekám. Na to už jsem je upozornil. (směje se) Ale ne, určitě bych jim to moc přál. Kdyby hráli finále, seděl bych na tribuně a fandil bych.
* Co vlastně budete v příštích dnech dělat?
Dneska a zítra to beru tak, že mám jen volno. A ve středu jedu ještě do tréninkového centra rozloučit se s kustody a dalšími lidmi, takže vlastně jedu na trénink. Ale jsem spokojený. Pořád mám ještě čas něco dokázat i mimo hřiště.
* Už jste si Raiolou domluvil schůzku, kde budete řešit budoucnost?
Radši ani ne, on už mi volal hned po zápase. Ale říkal mi, že můžu hodně dokázat, i když už fotbal nikdy hrát nebudu. Není to tak, že by mě jen hnal na hřiště.
* Jste připraven, že všichni teď budou sledovat každý váš krok?
Jsem na to připravený. Vím, že ať budu dělat cokoliv, budu muset mít výsledky. Nám, kteří máme nějaké jméno, se chyba neodpouští.
Nejoblíbenější trenér
„Měl jsem na ně štěstí. Jmenoval bych Žaloudka, Zemana, Zoffa, Capella, Lippiho a Brücknera. Od každého jsem si vzal to nejlepší, tak trochu jsem je vykradl. Každý měl něco dobrého. Pánové, až já to jednou dám všechno dohromady...“
Nejlepší spoluhráč
„Je jich hodně, ale spíš bych vybral víc hráčů, se kterými bych si rád zahrál. Třeba Zinedine Zidane. Ten byl jako z jiné planety. Vždycky jenom sestoupil dolů, zahrál si a zase odešel. Hrozně rád bych si taky zahrál s hráči, jako jsou Giggs nebo Scholes z Manchesteru United.“
Nejhorší zážitek
„Odveta semifinále Ligy mistrů na jaře 2003 proti Realu Madrid. Když jsem v 85. minutě nakopl McManamana, dostal jsem žlutou kartu, a nemohl kvůli tomu nastoupit ve finále. To byl jednoznačně den blbec. Ale beru to tak, že se to prostě muselo stát.“
