LN V Česku je každý hokejový fanoušek koučem a nejlépe ví, jak složit národní tým. Užíval jste si privilegium, že vy jediný máte možnost doopravdy to udělat?
Především musím říct, že to slovo trenér pomalu mizí, protože skládám tým skoro jako manažer. Na další věci, které obsahuje slovo trénovat, není čas.
Kdybyste nebyl ničím omezován, tak by reprezentace vypadala jinak. Je nepříjemné slevovat z plánů?
Všude máte nějaké podmínky a musíte je dodržovat. V těžkých situacích se musíte orientovat a musíte postavit tým, který bude úspěšný. Ono když se říká, bez toho nebo bez toho to nejde... Každý jednou umře.
Řada borců z NHL nedostala povolení od klubových lékařů. Kdo vám bude nejvíce chybět?
Usiloval jsem o Tomáše Kaberleho, je to vynikající hráč. Těžko se nahrazuje. Po zranění odvedl skvělé zápasy a oni ho nepustí. Jinak musíte pracovat s tím, jaké možnosti máte.
Kvůli omluvenkám jste musel hledat jiné hráče. Věříte, že mají na to, aby vybojovali medaili?
Vždycky máte větší klid na duši, když máte zkušeného hráče. Ale ti noví také potřebují šanci. Samozřejmě je pak člověk v očekávání, jestli to zvládnou. Trenér je v těžší pozici, ale hráči, co jsou v týmu, jsou všichni velice kvalitní. Každý musí mít elán a vůli, že chce vyhrávat. A ta vůle a důvěra jeden v druhého a ve vlastní síly je hrozně důležitá. Když to do týmu dostanete, že hokejisté věří sami sobě, chtějí porazit soupeře, tak z mančaftu, kterému nikdo nevěřil, se stane velký tým.
Po loňském mistrovství jste podepsal dvouletou smlouvu. Máte nyní větší klid?
To se nedá říct. Trénování není o smlouvě a každá smlouva se dá vypovědět. Je to o tom, že musíte mít z práce radost. Musíme jako Češi držet pospolu, abychom poráželi Rusy a Kanaďany, a ne tady vytvářet nezdravé vnitřní klima, proto je klid potřebný.
Co je důležitější? Složení týmu, nebo pak jeho vedení z lavičky během šampionátu?
Nejvíc trenér tým ovlivní tak, jak typologicky složí hráče. V utkání to už udělají sami hráči a trenér to může ovlivnit jen nějakým střídáním.
Kdo vám do složení nejvíc mluví? Asistenti František Musil a Josef Paleček? Příbuzní?
Diskutujeme s kolegy. Vybral jsem si kluky, se kterými úzce spolupracuju. A doma tím žije celá rodina. Za ta léta by někteří klidně mohli dělat asistenty, protože znají mé názory. Závěrečné rozhodnutí mám ale na sobě, protože jinak bych byl alibista.
Máte vůbec prostor vtisknout hráčům svůj styl, nebo spoléháte na to, co mají zažité a naučené z klubů?
Říkáme, co bychom chtěli hrát v obraně, jaký má být přechod do útoku nebo přesilová hra. Pro psychickou podporu je důležité, aby mužstvo mělo řád.
Šampionáty se konají každoročně a chybí na nich největší hvězdy. Nebylo by kvůli zájmu hokejistů i fanoušků lepší, aby se hrálo třeba jen jednou za dva roky?
To ne. Máme dost hráčů. Hokej se hraje pro lidi, lidi to žádají.
Několik starších hráčů v čele s Jágrem prohlásilo po olympijských hrách v Turíně, že končí v reprezentaci. Považujete jejich rozhodnutí za definitivní?
Myslím, že ne. Momentálně mají dost starostí v klubech, musí odvádět výkony, ale myslím, že ještě přijde období, kdy budou chtít naskočit do reprezentace.
O tom, jestli vy a hráči budete pro fanoušky hrdinové, nebo zlosyni, rozhodne čtvrtfinále. Může to být jedna střela, pár centimetrů. Berete to jako nespravedlnost?
Je to o jednom zápasu. Kaskadéři také lezou a skáčou a nevědí, jestli spadnou dobře. My se na to připravujeme, ale proti nám stojí tým, který se také připravuje. V daný den potřebuje člověk hvězdy, aby mu svítily.
Kdybyste měl tu pravomoc, změnil byste systém turnaje?
Bylo by lepší, kdyby bylo čtvrtfinále aspoň na dva duely.
Existuje něco, co na funkci reprezentačního trenéra nemáte rád?
Nejhorší je, když musím některým hráčům říct, že končí. Jsme lidi a každého to nějak zasáhne.
Budete si po zkušenostech fotbalového národního týmu své svěřence v Moskvě hlídat?
Jsou to dospělí lidé a každý se musí hlídat sám. Na mistrovství každý jede, aby podal maximální výkon, a ne proto, aby se bavil.
