Byl to den zápisů do sportovní historie.
Nejprve v dopoledním programu skočila ve finále trojskokanek nový světový rekord Yulimar Rojasová z Venezuely, na úplný závěr šampionátu pak bělehradskou halu pobláznil švédský tyčkař Armand Duplantis. Ten posledním pokusem překonal o jeden centimetr vlastní světový rekord a podařilo se mu přeskočit laťku ve výšce 6,20 m.
V té době už měl Duplantis zlatou medaili jistou. Dvaadvacetiletý fenomén je olympijským šampionem, nejcennější kov z mistrovství světa – ať už halového nebo venkovního – mu ale chyběl. Po nedělním odpoledni to neplatí.
Duplantis prošel finálem zcela suverénně, nepotřeboval žádný pokus navíc. Sledoval, jak mu postupně odpadává jeden soupeř za druhým. Další velký favorit soutěže, Američan Christopher Nilsen, nezvládl ani napotřetí laťku 5,95 m a se soutěží se rozloučil.
Ve finále tak zůstal už jen Duplantis a Brazilec Thiago Braz. Ten 5,95 m vynechal, laťka v šesti metrech mu ale třikrát spadla.
Duplantis zvládl šest metrů bez problému a byl v té chvíli novým světovým šampionem, ještě se ale neradoval. Zašel se poradit k tribuně se svým otcem, pak přišel k rozhodčím. A ti mu laťku nastavili na 620 cm!
Ani ne před dvěma týdny ustanovil Duplantis při bělehradském mítinku nový světový rekord, když skočil 619 cm.
Jenže aby zvládl i tuto hranici stejně hladce jako předchozí mety, to mu nebylo přáno. Nejdřív pokus odložil kvůli finále štafet mužů, následný skok se mu ale nezdařil. Pak následovaly ženské štafety, Švéd tak znovu z koncentrace vypadl a ani napodruhé se přes laťku nedostal.
Zbýval tak poslední pokus na úplném závěru šampionátu, když byly už všechny ostatní soutěže skončené. Duplantis se přes laťku přehoupl, ta se nebezpečně zakymácela, ale zůstala na svém místě… Povedlo se!
Duplantis radostně vyskočil a před jásajícími tribunami začal nadšeně oslavovat. K titulu mistra světa přidal obrovské razítko s těžko překonatelným světovým rekordem.
Aspoň to páté místo
Čtvrtkařská štafeta ve složení Pavel Maslák, Vít Müller, Tadeáš Plaček a Patrik Šorm doběhla v dopoledním programu druhá v rozběhu a postarala se o druhý čas úvodní fáze – 3:07,25.
Čeští reprezentanti zaostali jen za Španěly, kteří vedli od startu až do cíle.
Maslák v úvodní strkanici vybojoval při seběhu druhou pozici. Müller ji pak držel, ale nabral ztrátu na první místo. Plaček soupeře stáhl a Šorm se k němu pak dostal bok po boku. Finišující Španěl Erta si ovšem nechal síly na závěr a využil toho, že 21letý rodák z Prahy musel obíhat delší dráhu.
„Síly už nejsou, takže jsem potřeboval celou dobu běžet. Zkusil jsem to na něj a nevyšlo to, ale kdybych s ním zpomalil, tak už bych z toho stejně nezrychlil. Potřeboval jsem to zkusit,“ popisoval pro ČT finišman Šorm, pro nějž to byl už čtvrtý závod na šampionátu.
Pro finále zvolili Češi jiné uspořádání, Šorm štafetu rozbíhal a Maslák běžel jako finišman. První úsek se Šormovi dařilo držet těsně pod stupni vítězů, před předávkou se prodral na třetím místě, o které následně Müller přišel, když se kolem něj prohnal Brit Haydock-Wilson. S Nizozemcem Smidtem se pak neúspěšně přetahoval o čtvrté místo.
Debutant na velké mezinárodní akci Plaček nejdříve ztratil kontakt s Nizozemcem Agardem, ten ale v závěru vytuhl a Plaček se k němu opět přiblížil. Finišman Maslák se v úvodu svého úseku propadl na šesté místo, nechal si ale poslední zbytky sil a doběhl s českou štafetou na pátém místě.
Na předních příčkách se dlouho držela štafeta Španělska, na třetím úseku se pak Guijarro dokázal od zbytku pole odtrhnout, ale v závěrečných metrech předvedl Borlée z Belgie impozantní finiš a dostal svou štafetu na první místo. Španěl Erta doběhl druhý, bronz získala štafeta Nizozemska.
„Štafetu jsem rozběhl tak, jak jsem chtěl. Nikam jsem se necpal a počkal jsem na závěr,“ říkal Šorm. Finišman Maslák už tak spokojený nebyl:
„Veřili jsme si minimálně na čtvrté až třetí místo, ale nebyl to ideální závod pro nikoho z nás. Bylo tam hodně strkání, ale aspoň jsme vybojovali páté místo.“
Ze souboje o cenný kov vypadli už v rozbězích favorizovaní Američané. Harris se v bolestech přemohl, když poslední stovku dobíhal i se svalovým zraněním, jeho čas byl ale příliš pomalý, a finále tak bylo ryze evropské.
Forma zůstala neprodaná
Nejzkušenější člen české výpravy překážkář Petr Svoboda si v nedělním dopoledním programu poradil při rozběhu i s opakovaným startem, jelikož Kazach Jefremov se zhoupl v blocích a rozhodčí jej diskvalifikovali.
Sedmatřicetiletý Čech zaběhl třetí nejlepší čas 7,59. Rychlejší byli pouze Francouz Belocian a suverénní Američan Holloway, jenž tratí prosvištěl za 7,40 sekundy.
„Nic mě nebolí, tak to doma všichni zaklepejte,“ vzkázal do kamery ČT Svoboda. „Prostor pro zlepšení je ještě velký, nemusel jsem zapnout přídavný motor,“ hlásil.
Jenže v semifinále prostor pro zapnutí motoru nedostal. Od startu nepatrně ztrácel, v závěru se dostal do drobné kolize s Kuvajťanem Alyouhou a do cíle téměř doklopýtal.
„Tahle dráha nedaruje chybu, kterou jsem já udělal na odraze do první překážky,“ řekl po závodě pro ČT Svoboda. „Podlomila se mi noha a pak jsem to běžel celý trošku v sedě. Škoda, forma tady je, ale zůstane neprodaná,“ litoval.
Výhra o metr i s novým světovým maximem
Finále trojskokanek jednoznačně opanovala Yulimar Rojasová z Venezuely, která posledním skokem dlouhým 15,74 metrů stanovila nejen nový halový světový rekord, ale rovněž absolutně nejdelší pokus v historii disciplíny.
Rojasová se po dopadu okamžitě zvedla z písku a začala pobíhat po hale, v níž si vysloužila potlesk diváků vestoje.
Druhé místo vybojovala o celý metr kratším skokem Ukrajinka Bechová-Romančuková. Ta se závěrečným pokusem posunula z osmého místa a vytvořila si nové osobní maximum. Třetí skončila Jamajčanka Williamsová.
Očekávaný souboj běžců na trati 3 000 metrů mezi Etiopany Baregou a Girmou ovládl první jmenovaný. Bronz sebral britský reprezentant Scott.
Dopolední část uzavřeli výškaři. Vítězem se stal Korejec U Sang-hjok, jenž jako jediný překonal laťku 234 centimetrů. Hned čtyři další soupeři se přenesli přes 231 centimetrů. Stříbro ukořistil Švýcar Gasch, bronz si podělili Ital Tamberi a Novozélanďan Kerr.
Premiérové zlato i obhajoba
Odpolední finále žen v běhu na 800 m zcela opanovala Američanka Ajee Wilsonová. Po startu nasadila vysoké tempo a vedla skupinu Jamajčanka Gouleová, na poslední dvou stovce se ale dopředu prodrala Wilsonová a okamžitě si vybudovala znatelný náskok.
Žádná ze zbylých sedmi běžkyň nedokázala na její náskok zareagovat. V posledních metrech se snažila zabojovat alespoň o druhé místo Uganďanka Halimah Nakaayiová, na pásce ale podlehla mohutně finišující Etiopance Freweyni Hailuové.
Wilsonová tak po dvou stříbrných medailí z HMS 2016 a 2018 konečně získala i nejcennější kov.
Soutěž půlkařek se musela obejít bez největší favoritky Britky Keely Hodgkinsové. Stříbrná medailistka z olympiády v Tokiu do Bělehradu přijela, k závodu nakonec kvůli svalovému zranění nenastoupila.
Překvapivý závěr nabídlo finále v běhu na 1500 m mužů. Jako jasný favorit do něj nastupoval Nor Jakob Ingebrigsten, olympijský šampion z Tokia, který před měsícem zaběhl nový halový světový rekord.
Po startu se chvíli držel na třetí příčce, ale rychle se ujal vedení a určoval tempo. Zprvu se zdálo, že se nenajde nikdo, kdo by Norovi stačil, pak se ale za něj zařadil obhájce zlata z halového šampionátu Etiopan Samuel Tefera a jako stín kopíroval každou Ingebrigstenovu změnu tempa.
Při náběhu do poslední zatáčky nastoupil a pokusil se Nora oběhnout druhou dráhou. V rovince do cíle pak Tefera byl jasně silnější a v rekordu šampionátu si doběhl pro zlatou obhajobu.
Na Ingebristenovu druhou příčku se ještě v posledních metrech snažil dostat Keňan Abel Kipsang, Nor ale stříbrnou medaili uhájil.
Domácí radost
Velkou radost na závěr šampionátu si pro domácí fanoušky připravila ve skoku do dálky Ivana Vuletová. Srbskou závodnici provázely při každém pokusu velké ovace, při první přešlápla, při druhém ale dokázala skočit 6,89 m a dostala se do vedení. Třetí skok se Vueltové znovu nepodařil, dalším ovšem překonala samu sebe a skočila 7,06 m.
Na pružném bělehradském podkladu se skokankám těžko volil ideální rozběh a mnoho dalších nadějných pokusů ostatních atletek skončilo neuznaných kvůli přešlapům. Dlouho s rozběhem bojovala i nigerijská olympijská medailistka z Tokia Ese Brumeová, na třetí pokus se jí ale podařilo zapsat 6,85 m, což byl druhý nejdelší finálový skok.
Na rozdíl tří centimetrů se k ní dokázala dostat rovněž třetím pokusem Lorraine Ugenová z Velké Británie, další posun si překazila přešlapy.
Když se Vuletová připravovala k závěrečnému pokusu, už bylo jasné, že je novou halovou světovou šampionkou. Naplněná bělehradská hala ji k němu tleskala vestoje a tvář celého mistrovství si mohla poslední skok užít.
Dominantní Holloway
Soutěž v 60 m překážek si zcela podmanil Američan Grant Holloway. Od rozběhů udával nejlepší časy, v semifinále vyrovnal vlastní světový rekord. Stejně dominantně si počínal i po finálovém výstřelu. Bez větší námahy si okamžitě vybudoval náskok a nedal soupeřům šanci.
„Semifinále i finále jsem si užil, samozřejmě jsem chtěl medaili,“ řekl pro ČT.
Závěr programu šampionátu nabídl štafetu žen na 4x400 m. Největší favoritky Američanky se ve finále držely na druhém místě, při druhém úseku se Beardová propadla, ale Aveniová při následující čtvrtce dokázala prosvištět kolem Polky a Nizozemky, a rázem byla znovu na druhém místě.
V té době si už pevný náskok vybudovala štafeta Jamajky, na druhém úseku zaútočila Russellová a další její kolegyně výhodu udržely.
Za nimi se ovšem dotahovala Američanka a Polka, nizozemská štafeta na třetím úseku ztrácela. To se ale změnilo, když do akce vyběhla nizozemská finišmanka Femke Bolová. I když Američanka Irbyová i Polka Swiety-Erseticová před ní běžely velmi ostré tempo, Bolová zvládla na cílové rovince zabrat a doběhla pro stříbrnou medaili.
V těsném souboji o třetí místo nakonec byla rychlejší Polka, Američanky tak zůstaly bez medaile.