Francouzský král, který si podmanil východní Londýn. Všechno se tu točí jenom kolem něj. Arsenal by si mohl nad hlavní vchod vyvěsit ceduli: Tady je Henryho.
Tenhle chlapík nikdy nezklame. I středeční gól, kterým načal Spartu, byl překrásný. Šikovná rána rovnou k tyči. Měla číslo 187. Henry se zase vzdálil rekordu svého předchůdce Iana Wrighta, který dvěma zásahy překonal předminulý týden v Praze. Žádný střelec v dlouhé a slavné historii Arsenalu neuspěl víckrát.
„Prostě rád dávám góly. A je jen náhoda, že jsme dvakrát hráli se Spartou a mně to tam třikrát spadlo,“ usmíval se po utkání Henry. Ani nezvedl ruce. Jako by se neradoval. Prostě jen stál na penaltovém puntíku a řev tribun protékal skrz něj. Byl to záměr.
„Slíbil jsem to spoluhráčům, takže jsem to musel udělat,“ vysvětloval, proč radostně nerozpažil ruce v oslavném gestu, jak to obvykle dělá.
Dlouhé minuty bloumá po hřišti jako tulák, který si nezaslouží ani penny. Zastaví se, dá si ruce v bok a klidně chvilku pozoruje, co vymyslí spoluhráči. Pobaví žonglováním zakončeným patičkou na brankové čáře. A pak předvede záblesk geniality.
Právě proto ho fanoušci Arsenalu milují. Když čte hlasatel před zápasem sestavu, publikum jenom šumí. Až nad číslem čtrnáct a jménem Henry Highbury zahřmí.
Je nedotknutelný. I rozhodčí Sars, Henryho krajan, mu ve středu večer leccos prominul. Po přestávce šli na hřiště spolu a docela si popovídali. Když Henry v 66. minutě střídal, sudímu vůbec nevadilo jeho nekonečné loudání směrem k autové čáře. Pak se posadil na promočenou střídačku skrápěnou jemným deštěm. Fanoušci vstali, aby mu bouřlivým aplausem poděkovali.
Náhradník Van Persie chtěl dát rovnou tři góly
Sparta se v té chvíli zbavila jednoho přízraku, ale na hřiště vzápětí vtrhl další. Nizozemec Robin van Persie prahl po gólech a dočkal se hned dvou zásahů. Roztrhal tak zbytky nadějí Sparty. „To střídání bylo domluvené dopředu,“ upozornil Henry.
Plán dokonale klapnul. Nezastavitelný van Persie uháněl za svým cílem. „Byl jsem smířený s tím, že přijdu třeba jen na pět minut. Ale věděl jsem, že jakmile nastoupím, dám tři góly,“ vykládal Nizozemec. Skoro se mu to povedlo. A nakonec se spokojil i se dvěma úspěchy. Zvlášť proto, že se trefil i pravačkou, svojí slabší nohou. „Vážím si toho mnohem víc, je to svátek,“ tvrdil van Persie.
Stačila mu necelá třetina času, který dostal Henry, aby si po konci utkání vysloužil stejně silný potlesk. Highbury oslavovalo svého krále Thierryho i jeho korunního prince.
