Čtvrtek 1. října 2020svátek má Igor 7 °C polojasno Předplatné LN
Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Hody byly jako ošklivé mrchy

Barbora Špotáková se stříbrnou medailí. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Barbora Špotáková se stříbrnou medailí. | foto: Tibor AlföldiČTK

GÖTEBORG Měla jsem parádní sezonu, tak nemůžu chtít všechno, povzdechla si půvabná Barbora Špotáková (25), když uzavřela finále oštěpařek na stříbrné příčce. „Dnes jsem házela ošklivě, jako bych chtěla sestřelit mračna nad stadionem. Ale je to nádhera,“ usmála se.

Finále jste chtěla rozhodnout už prvním pokusem jako vítěznou kvalifikaci. Věřila jste pak, že 65,64 metru může stačit? 
Vůbec ne, tušila jsem, že se musím soustředit až do konce. O to jsem se snažila, rozhodně jsem nemyslela, že to mám v kapse.

Ale celkem jasná medaile vás po prvním pokusu přeci mohla uklidnit. 
Jenže já nešla po medaili! Chtěla jsem zlato. Když vím, co ve mně je... Ale nešlo to ideálně, když hodím asi sedmdesát metrů do výšky... To tedy muselo vypadat.

Tomáš Dvořák vám něco říkal z tribuny - o co šlo? 
Že při odhodu uhýbám hlavou a oštěp pak letí do strany. Jenže všechno bylo od nohou. Nešly mi, jak bylo třeba, pak zapáčíte a oštěp letí do kosmu.

Co jste si myslela, když vás Neriusová ve čtvrté sérii přehodila? 
Já to tušila, mám takovou intuici. Už na rozcvičováku jsem ji viděla a hned mě napadlo, že hodí víc.

A nebylo by lepší, kdybyste si v tu chvíli řekla - tak to ne, já tě porazím? 
To nejde. Nějakým šestým smyslem víte, že to bude boj. Samozřejmě jsem si říkala - ono to bude dobrý, ale vnitřní hlas na to - hm, hm, nebude...! (směje se)

Stačila jste vnímat povzbuzování českých atletů a činovníků z ochozů? 
Vnímala jsem to strašně moc, byli tam úplně všichni! Právě proto mě to mrzelo - přijdou vám fandit, a pak se to úplně nepovede.

Promiňte, ale říkáte to, jako kdyby nastal konec světa! Tak to přece není. 
No jasně, konec světa není. Jen mě mrzí, že jsem nehodila víc. Moje hody byly takové mrchy. Jedna ošklivější než druhá! (smích) Jenže Neriusová byla fakt dobrá, úplně v transu, nebyla schopná komunikovat.

Po posledním pokusu jste sklonila hlavu - neukápla slzička? 
Ne, nejsem příliš brečivý typ. Počkejte - copak mám důvod brečet?

Při dekorování vám předal kytici Steve Backley. Co povídal? 
To bylo super! Hned mi připomněl Honzu Železného, říkal, že házím pěkně. A taky říkal, že je rád, že z Česka někdo háže daleko.

Po příletu jste zdědila jednolůžkový pokoj po Janu Železném. 
Však mi taky jeho trenér Brabec předával kartu od pokoje jako velký dar - tady máš, pokoj je po Honzovi. Takže jsem začala tušit, že musí být medaile!

,

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Biolog Komárek: Jsme účastníky největšího sociologického experimentu všech dob

Biolog, filozof a autor dvou desítek odborných knih a tří románů Stanislav... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Měsíce trvající pandemie nám převrátila životy naruby. Známý biolog, filozof a autor dvou desítek odborných knih a tří...

Brzy dospěju do bodu, kdy si účet na Facebooku zruším, říká Lucie Výborná

Lucie Výborná | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium „Je to hra. Hra, která by měla být přínosná, užitečná, inspirativní,“ říká o své práci moderátorka Českého rozhlasu...

Proč koronavirus už téměř nezabíjí. Vytratí se, nebo se vrátí ještě silnější?

Zdravotník odebírá vzorky pro testování na covid-19 v indické Kalkatě. (23.... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Koronavirus je záhadný. Nečitelný. I když ho zkoumají ti nejchytřejší lidé, pořád o něm víme málo. Chová se jinak. Je...