Hokejoví bitkaři: Už nestačí být jenom 'hovado'

 David Kočí (28), první a jediný český bitkař v NHL, před sezonou vyměnil dres a řestoupil z Tampy do Colorada. V noci na včerejšek odehrál první zápas a dostál své pověsti, když se popral s Jodym Shelleym ze San José. Když den před utkáním poskytl rozhovor LN, na otázku, co ví o mužstvu San José, odpověděl lakonicky. "Je tam ten Shelley."

Bitka proti Shelleymu

O bitkařích se říká, že jsou ochránci hvězd. Při pohledu na soupisku Colorada jich tam ale moc nevidím...
Máme Milana Hejduka. Ale je pravda, že jinak je náš tým mladý. Ten však právě potřebuje jistotu, že když se něco stane, tak se za ně někdo postaví. Obránce Adam Foote mi říkal, že se mu s bitkařem v týmu hraje lépe. Může ve hře přitvrdit a ví, že se nemusí prát, protože jsem tam od toho já. Není to tedy jen o hlídání hvězd.

Pomáhal vám Hejduk se zabydlením?
Ne, protože pořád bydlím na hotelu. Jsem tam sám, takže pendluju jen mezi zimákem a pokojem.

Hrajete ve čtvrtém útoku. Myslíte si, že se konečně v NHL usadíte natrvalo?
Snad ano. V útoku jsou se mnou mladší kluci, já jediný jsem tam tvrdý hráč. Když tam nebudu já, nebude ta lajna splňovat účel, který má mít – tedy hrát důrazně.

Co od vás trenéři očekávají?
Tvrdou hru. To je to, co umím.

Loni jste prolomil střeleckou smůlu a dal konečně gól. Myslíte, že letos přibude nějaký další?
Budu se o to snažit. Prakticky celou kariéru jsem hrál obránce, až nedávno se ze mě stal útočník. Stále se tak učím, jak být na správném místě v pravou dobu.

Schoval jste si gólový puk?
Samozřejmě, mám ho dokonce u sebe, protože jsem ho zapomněl v Tampě, nyní mi přišel.

Kam ho dáte?
Vystavím si ho doma. Mám tam schované dresy všech týmů, ve kterých jsem hrál, a fotky z různých angažmá. 

Loni jste začal sezonu v Tampě, pak jste přestoupil do St. Louis a dokončil ji opět v Tampě. Proč jste tak pendloval?
Do NHL je těžké se prosadit. Než si uděláte jméno, tak hodně cestujete. Tampa mě v půlce listopadu umístila na waiver (listina nechráněných volných hráčů, z které si hráče muže vybrat libovolný tým – pozn. redakce). St. Louis si mě naštěstí vytáhlo. Odehrál jsem čtyři zápasy, pak mě dali na waiver i oni. Odtamtud si mě vzala zase Tampa a já jsem tam dohrál sezonu. Bylo to trochu nepříjemné putování, ale strávil jsem celou sezonu v NHL. Může se říct, že jsem se v ní už zabydlel. (úsměv)

V listopadu jste se utkal s Coltonem Orrem z New York Rangers. Bitku jste vyhrál, ale zlomil jste si ruku. Co se stalo?
Měl jsem prostě smůlu. Zlomenina ruky na začátku sezony je pro bitkaře neštěstí. Ruka se šest týdnů hojila, navíc jsem se dalších šest týdnů musel prát levou. A to mi moc nešlo.

Co jste udělal špatně?
Praštil jsem ho stranou ruky, byl to mizerný úder. Orr mi nastavil čelo, což je v obličeji nejtvrdší bod. Ale i zlomenina je zkušenost, aspoň si teď dávám na údery větší pozor. 

To jde?
Upřímně řečeno, moc ne. (smích) Navalí se vám adrenalin a vy máte co dělat, abyste se aspoň hýbali dobře na ledě.

Máte na stabilitu na bruslích nějaké speciální triky?
Trénuju na velkých gumových míčích. Takhle stabilitu trénují i lyžařka Šárka Záhrobská a motocyklista Lukáš Pešek. Je také potřeba mít dobré brusle, na kterých se cítíte stabilně. Ale musíte to mít srovnané i v hlavě a věřit si.

Bavil jste se po incidentu s Orrem?
Ne. Bitkaři se moc nepotkávají. Maximálně se potkám s nějakým mladším v tréninkovém kempu. Myslím ale, že kdybych jiného bitkaře někde potkal, normálně bychom se bavili. Bitka je součást hokejové strategie. Proti soupeři nic nemám, bitka je pro mě prostě práce.

Myslíte si, že jste si udělal mezi bitkaři jméno?
Už snad jo. Ale musím v téhle sezoně ještě víc přidat, tedy vyhrát víc soubojů. Respektovaný začnete být až tak po čtyřech letech v NHL. Plno hráčů může mít jednu dobrou sezonu, ale pokud chcete být opravdu dobrý, musíte to potvrzovat.

Před dvěma a půl lety jste říkal, že vaším hokejovým vzorem je slovenský bek Zdeno Chára. Krátce na to jste se poprali a on vám roztrhl čelo a zlomil nos. Stále je vaším vzorem?
Pořád. Hodně toho dokázal, vypracoval se mezi nejlepší hráče ligy, i když mu spousta lidí nevěřila. Vždy se mi totiž líbili lidé, kteří si dokázali jít za svým snem.

Byla bitka s Chárou vaší nejbolestnější porážkou?
Nejbolestnější ne, ale nejkrvavější. Moc to nebolelo, ale stříkalo ze mě hodně krve. A to není dobré pro vaši reputaci.

Když Cháru potkáte, nezaleknete se při téhle vzpomínce?
Vzpomenu si na to, ale loni k ničemu nedošlo. Když jsem proti němu hrál, tak jsem byl na beku a bylo těžké se k němu dostat. Za dva týdny hrajeme v Bostonu a já tam ze své tvrdé hry nehodlám slevit. Uvidíme, co bude, Zdeno se na nic moc neptá a už mlátí...

Další známé bitky českého rváče:
vs. Colton Orr