A výtečně! Před rokem zhubl na „naganskou“ váhu 76 kilogramů, vypadá svěže a z očí mu vyčtete pohodu a spokojenost. Ve své firmě Dominator v pražských Holešovicích se nejslavnější český gólman historie posadil ke sklenici neperlivé vody a v dobrém rozpoložení začal vyprávět. Třeba o tom, jak se už těší na další, v pořadí šestnáctou sezonu v zámoří.
LN Máte radši léto, nebo zimu?
No, to začínáme dobře... (směje se) Je mi to jedno. V létě si s chutí zahraju beachvolejbal, v zimě zase rád lyžuju.
Tahle banální otázka má ale své opodstatnění. Už roky se o vás totiž říká, že jste snad jediný hokejista na světě, který miluje letní přípravu. Je to stále pravda?
Neřekl bych, že jí snad přímo miluju, ale těším se na ni, to je pravda. A zároveň se také netěším na led. Těch patnáct let, co chytám v NHL, jsem v létě nebruslil. Až tak vždycky dva týdny před začátkem tréninkového kempu udělám na ledě nějakých deset tréninků.
Proč se vám vlastně v létě tak intenzivně na led nechce?
Když hřeje sluníčko a lidi se koupou, tak mně připadá hrozný převlíkat se do brankářské výstroje... Takže se na led skutečně nikdy nehrnu.
Jaromír Jágr nosí dres číslo 68, jako smutnou vzpomínku na rok 1968 a invazi vojsk Varšavské smlouvy. Vy zase nedáte dopustit na číslo 39. Souvisí snad také s dějinami a pro naši vlast pohnutým rokem 1939?
Tak na tohle jsem nikdy nemyslel. Žádný osud při vybírání čísla nehrál roli. V Česku jsem dříve chytal s devítkou a chtěl jsem si ji na dresu uchovat. Jenže v Buffalu už ji někdo měl, stejně jako devatenáctku. Číslo 29 jsem nechtěl, protože jsem se narodil devětadvacátého a svoje narozeniny jsem s hokejem nehodlal kombinovat.
Po Naganu se všude psalo a hlásalo – Hašek na Hrad. Vy jste však téma vstupu do politiky donekonečna odmršťoval, že ještě určitě ne. Nepřemýšlíte nyní, kdy se vaše kariéra zvolna chýlí k závěru, trochu jinak?
Nic se nezměnilo. Vstup do politiky neplánuji. A když někdy rozmýšlím o tom, čemu se budu věnovat, až skončím, tak politiku ve svých úvahách nevidím.
Jak intenzivně sledujete českou politickou scénu?
Asi se nedá říct, že ji sleduju nějak intenzivně. U internetu ale sedím prakticky celý rok, takže vím, co se děje. Člověk ty věci musí brát s humorem. Některé jsou docela legrační, občas se i směju...
Americké politice se také smějete?
Politika je všude ve světě dost podobná. Každý se snaží něco vytáhnout na toho druhého.
Datum a místo narození: 29. 1. 1965 v Pardubicích ÚSPĚCHY • Vítězství na ZOH 1998 v Naganu (6 zápasů, 6 inkasovaných gólů, průměr 0,97 a úspěšnost 96,1 %)
Občas se necháte slyšet, že se po skončení kariéry usadíte v Česku. Když jste ale tady v minulých letech trávil poměrně dost času, zdálo se, že beze zbytku spokojený zrovna nejste...
Dominik Hašek
Výška: 185 cm
Váha: 76 kg
Klub: Detroit Red Wings
• Vítězství ve Stanley Cupu s Detroitem (2002)
• Dvakrát získal Hart Trophy pro nejlepšího hráče NHL (1997, 1998)
• Šestkrát získal Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře NHL (1994, 1995, 1997, 1998, 1999, 2001)
• Dvakrát získal Lester B. Pearson Award Trophy (1997, 1998) pro nejlepšího hráče NHL v hlasování hráčů
Člověka především to, co dělá, musí bavit. Já si myslím, že práce kolem firmy je právě jedna z věcí, která mě naplňovat bude. Proto se snažím i teď pozorně sledovat chod firmy, abych, až skončím s hokejem, mohl tuhle práci dělat naplno.
Trenér Josef Bruk, který vám pomáhá s přípravou, vyprávěl, že zaměstnance vaší firmy dopředu lituje, až se k téhle práci jednou upnete. Prý nepochybuje o tom, že podřízené budete nutit pracovat stejně tvrdě, jak jste byl sám zvyklý, a že budou muset makat i čtrnáct hodin denně. Mohou se tedy už na vás „těšit“...?
(směje se) Teď je hrozně brzy na tohle téma něco říkat. Práce s lidmi pro mě ale bude každopádně znamenat změnu.
Slavní sportovci nemívají v Česku často snadný život. Leckdo čeká na každou jejich chybu či nešikovnost a v médiích se pak poměrně tvrdě propírají. Ostatně, mohl byste o těchto věcech vyprávět i vy, nebo teď třeba Neumannová. Nebojíte se téhle české speciality?
Když chcete něco dělat, musíte s touhle eventualitou počítat a vyrovnat se s ní. Já se pro něco rozhodnu, Katka se nedávno pro něco taky rozhodla. Kdyby se člověk bál, tak je snad lepší nic nedělat. Ale nemyslím si, že by tohle byla jen česká specialita. Vemte si třeba příběh německého tenisty Beckera... Lidi samozřejmě zajímají mnohem víc neúspěchy slavných lidí než těch, které nikdo nezná.
Váš syn zřejmě bude v zámoří pokračovat ve studiích, čímž se vaše rodina rozdělí. Nebude se vám tady stýskat?
Je pravda, že si tuhle situaci nedovedu ještě úplně představit. Na druhou stranu mu ale bude osmnáct let a v tomhle věku už člověk musí rozhodovat sám o sobě. Nejdůležitější je, aby dělal, co ho nejvíc baví. A já s manželkou ho samozřejmě budeme podporovat.
Před rokem jste zásadně změnil stravovací návyky a během měsíce jste před sezonou shodil pět kilogramů. Pročpak to?
Před rokem mě trápilo zranění a sezona nedopadla, jak by měla. Přemýšlel jsem, co bych měl zlepšit, a zjistil jsem, že mám o pět kilogramů víc než v Naganu. Prostě ty kila tak zvolna postupně naběhly. Tak jsem si řekl, že by bylo dobré váhu snížit.
Prý vám radil především váš bratr Martin, donedávna špičkový fotbalista...
Po telefonu jsem se ho ptal, jak to dělá, že pořád váží tak málo. Tedy kromě toho, že běhá po hřišti tam a zpátky... Měsíc jsem jeho rady dost ostře dodržoval a doopravdy jsem pět kilo shodil.
Takže si třeba už nedáte pivo, sekanou, knedlíky a kdovíjaké další české hříšné speciality?
Ale piva si dám někdy klidně i tři. Teď už se spíše jen tak hlídám. Když jsem měl dříve večer v devět třeba hlad, snědl jsem dva chleby. Teď už jen jeden a napiju se vody. Abyste si ale nemyslel, že jsem fakt zapřisáhlý asketa, tak třeba před chvílí jsem si pochutnal na perníku.
Abyste si ještě nemohl dát perník, když bydlíte v Pardubicích! Ale zpět k hokeji. V minulé sezoně se začalo dost nahlas povídat o krizi českých brankářů. Co vy na to?
U nás se vždycky střídala období, kdy kvalitních brankářů bylo víc a kdy zase míň. Já bych ale situace nesváděl jen na brankáře. Jisté totiž je, že jedna generace hokejistů odchází, což znamená, že i brankáři to mají složitější. Vždyť ještě nedávno hráli za nároďák Jágr, Reichel, Růča, Stračena, Hamrlík, a další osobnosti. V současné době sice pár dobrých mladých hokejistů máme, ale jak je tak vidím v NHL hrát, nejsou zatím takovými individualitami jako kluci, které jsem jmenoval. Na což logicky musí doplácet i brankáři...
Netkví problém i v tom, že se brankářům jen výjimečně trenéři speciálně věnují?
Já jsem také dlouho neměl při ruce trenéra brankářů, i když si myslím, že to na škodu samozřejmě není. Spíše si myslím, že brankáři by se měli s mužstvem v létě připravovat jen tak jednou, dvakrát za týden. Jejich trénink by měl být jiný než u ostatních hráčů.
Co si myslíte o ostré mediální přestřelce mezi brankářem Romanem Čechmánkem s reprezentačním trenérem Aloisem Hadamczikem?
Každopádně každý trenér, který přichází po Hlinkovi, nebo v tomhle případě vlastně po Růžovi, má těžkou pozici.
Jak vlastně berou hokejisté obecně trenéry, kteří nepatřili na ledě k prvotřídním hráčům?
Samozřejmě, že hráči jim to dávají ze začátku trochu znát. Takže pak záleží na tom, jakou osobností trenér je a jak se s tím dokáže vyrovnat. To víte, že někdy hokejista řekne takovému trenérovi, co nám to tady povídá, když hokej sám nehrál. To je ale docela normální.
Váš poslední zápas v reprezentaci dopadl dost smutně. Na olympiádě v Turíně jste se v utkání s Německem již po několika minutách nepříjemně zranil. Netoužíte po tom, rozloučit se s národním týmem radostněji?
Po olympiádě mně na mysl vůbec nepřišlo, že bych se měl ještě někdy vrátit. Olympiáda mně ani mužstvu moc nevyšla a já se k tomu už nechci vracet. Pro mě je to uzavřená kapitola.
Během své úžasné kariéry jste získal spoustu prestižních ocenění, kromě nich jste si ale vydělal také 54 milionů dolarů. V historických tabulkách nejlépe placených hokejistů světa jste na slušném 19. místě...
...jo? Až devatenáctý? Tak to abych se ještě snažil... (směje se)
Nedávno jste v Detroitu podepsal roční kontrakt na dva miliony dolarů a váš agent Rich Winter tenhle fakt komentoval spíše rozpačitě. Sice na vás čekají případně hodně slušné bonusy, nicméně málokdo pochybuje o tom, že šestinásobný vítěz Vezinovy trofeje má větší cenu na trhu.
S Richem jsme se tomu smáli. Ve skutečnosti jsme totiž všichni spokojeni. Já hlavně chtěl, aby se mužstvo mohlo během sezony třeba posílit. Podobně uvažoval i můj spoluhráč Chris Chelios, který je o tři roky starší než já. Ten má myslím smlouvu ani ne za milion.
Jestli vám dobře rozumím, tak jste si řekl cosi v tom smyslu, už jsem si něco vydělal a pro mě je teď nejdůležitější pokusit se znovu vyhrát Stanley Cup...
Kdyby mně bylo dejme tomu 25 let, tak bych asi skutečně uvažoval trochu jinak. Nejspíš bych při zvažování nabídek z jednotlivých klubů víc přihlížel na ekonomickou stránku věci. Teď ale upřímně říkám, že jsem skutečně spokojený.
Jak vlastně s penězi nakládáte? Užíváte si jich třeba jako Jaromír Jágr, o kterém se proslýchá, že občas navštíví kasino, nebo si je schováváte hlavně na důchod?
Od všeho trochu. Člověk musí mít něco schované na důchod, jak se říká, něco jsem věnoval na charitu, něco investoval.
Máte nějakou slabost, která vám peníze z peněženky spolehlivě tahá?
Když se mi něco líbí, tak si to koupím. Mám rád třeba rychlá auta. Před časem jsem si třeba pořídil ferrari. Vyjel jsem s ním ale jen asi čtyřikrát.
A z toho jednou jste se naboural...
Přesně tak.
Promiňte, ale proč jste si to ferrari kupoval? Musí mít navíc asi propadlou technickou, ne?
Myslím si, že snad ani ne. Pravdou ale je, že mi stojí v garáži a já za něj platím asi deset tisíc ročně za povinné ručení, nebo jak se to jmenuje. Koupil jsem si ho, jak už jsem říkal, z jediného důvodu: protože se mi líbilo.
Říká se o vás, že k vašim výtečným výkonům vám napomáhá také schopnost geniálně číst hru. S tím se člověk musí narodit?
Tohle je do značné míry skutečně dar od boha. Když ho ale někdo nemá, přesto se může tvrdým tréninkem v téhle oblasti vylepšit.
Ve svém životě už jste téměř všechno vyhrál, Stanley Cup i olympiádu. Co vás tedy ve 42 letech v brance ještě pořád drží?
Chci vyhrávat. I když nejde jen o příjemné prožitky z vítězství. Mám rád i všelijaké hecování, legraci, atmosféru v týmu. A když se k tomu daří na ledě, je to paráda.
Umíte také prohrávat? Myslím i mimo hokejové arény.
Člověk v životě prohrává dost často. Myslím, že umím prohrávat. Sice mě prohry štvou, ale k životu patří. Někdy si při nich zanadávám, ale snažím se z nich poučit.
Nebrousíte si náhodou zuby na rekord Gordieho Howea, který hrál NHL ještě v 52 letech?
To ne, po téhle sezoně pravděpodobně skončím. I když... Člověk nikdy neví. Jo, a Chelios dokonce Howeovi slíbil, že kdyby ho v 51 letech hokej náhodou pořád ještě bavil, že kvůli němu skončí...
Příští rok uplyne deset let od Nagana. Nechystáte sešlost olympijských vítězů?
Kdyby někdo chtěl nějakou akci zorganizovat, nic proti ní mít nebudu. Hlavně ale ať se nevymýšlí exhibice a mávání lidem. (chytá se za hlavu a rozesměje se). To fakt ne!
Kdysi Suchánek s Genzerem předváděli scénku, při níž se dva senilní starci s holí v ruce potkají na lavičce v parku. Jeden z nich je Jágr a druhý Hašek. Myslíte si, že odhadli situaci reálně...?
(směje se) No, já doufám, že se s Jardou někde na té lavičce v důchodu potkáme...
