Muži absolvovali dvacet čtyřsetmetrových okruhů, ženy patnáct. První závod jeli všichni tři Novákovi svěřenci – Zdeněk Haselberger, Pavel Kulma a Milan Sáblík, ale Sáblíková s Karolínou Erbanovou souboji žen pouze přihlížely.
"Holky jsem do toho nepustil, byl by to příliš velký risk. Obě usilují ve svých disciplínách o stupně vítězů, nemělo smysl dávat jejich snahu v sázku. To si mohou dovolit početné týmy, ale ne my, nevím, proč bychom měli plýtvat silami," vysvětluje.
Obával se totiž možnosti zranění. "To hrozí hlavně v zatáčkách. Kdyby někdo spadl, smete tři nebo čtyři další, ale stačí i někomu brnknout o nohu," upozorňuje, byť v obou závodech k žádné větší kolizi nedošlo. "Nikdy nevíte, co se může přihodit."
Otevřeně říká, že se za příznivce této disciplíny nepovažuje i z jiných důvodů.
"Rychlobruslení má stočtyřicetiletou tradici a vždycky šlo o souboj dvou lidí, kteří jedou sami za sebe. Ale najednou se do toho vnášejí nové prvky – v závodech se společným startem už to nemusí být tolik o tom, jak na to kdo má, ale jak zvládá jízdu v háku. Vyhrát může nejvyčuranější. V závěru si to rozdají sprinteři, což se stalo v Astaně. Zezadu nastoupili Korejci, jeden vyhrál, druhý skončil třetí. No jo, jenže to už se nebavíme o klasickém rychlobruslení na dlouhé dráze," přemítá.
Němka Claudia Pechsteinová, jež se vrátila na ovály po dvouletém trestu za doping, si po druhém místě ve zmíněném závodě pochvalovala, jaký že to byl adrenalin.
Novák ale trvá na svém.
"Mně to přijde jako závod na kolečkových bruslích. Kdo se naučí jezdit v háku, má výhodu. V závěru zasprintuje a je slavný. Nebo jako v cyklistice. Jede se rovinatá etapa, tým maká, schopný sprinter se veze pěkně v balíku a závětří a nakonec si to se sobě podobnými rozdá o vítězství. Kdepak, tohle mi k srdci nepřirostlo," tvrdí třiašedesátiletý trenér.
O reakci zahraničních trenérských kolegů prý příliš informací nemá, ale dobře ví, že v Německu či Nizozemsku, rychlobruslařské Mekce, uvedení závodu s hromadným startem do seriálu SP přivítali.
"Každá země, která má početnou základnu a víc rychlobruslařských drah, si může dovolit vozit lidi i na tento závod. Náš případ to ale není," kroutí hlavou.
Mezinárodní federace si od nové disciplíny slibuje větší atraktivitu, zájem závodníků ale může snižovat nižší finanční ohodnocení seriálu. Celkový vítěz získá 1500 dolarů, zatímco v tradičních disciplínách je to desetkrát víc.
"Nejsou to velké peníze, ale menší ohodnocení důvodem naší neúčasti není," vyvrací Novák.
Revoluce, ale i matný pokus
Háčkem může být ještě jedna skutečnost. Kouč německé reprezentace Stephan Gneupel označil novinku za revoluci na ledě, nicméně také za poněkud matný pokus.
"Rychlobruslení je staromódní a je třeba ho modernizovat. Dokud ale není závod s hromadným startem olympijskou disciplínou, není to dotažené do konce," uvedl Gneupel. "Pakliže by se tenhle závod jel na olympiádě, šli bychom do toho, byla by to další šance na dobré umístění. V Soči 2014 to ale nebude, takže pracujeme na tom, v čem jsme silní," má jasno Novák.
