Dvacetiletý Luke Steyn se postaví na start slalomu a obřího slalomu na olympijských hrách v Soči. „Asi nevyhraje zlato, ale na to má čas. Pro nás je skvělé, že se na olympiádu dostal,“ pochvaluje si Kevin Atkinson, šéf čerstvě založené Asociace sněhových sportů v Zimbabwe, jinak též ředitel školy.
Příloha k olympijským hrám v Soči vychází v pondělních LN
|
Steyn samozřejmě v zemi, kde naposledy sněžilo v roce 1960 a před dvěma lety vykolejil obyvatele nečekaný mráz, netrénuje. Studuje v americkém Coloradu, tuto zimu strávil v Evropě, kde objížděl závody FIS, aby nasbíral dostatečný počet bodů. „Ale v krvi mám Afriku,“ tvrdí mladý lyžař.
Na olympijských hrách v Soči se objeví sportovci ze zemí, kde sníh a led neznají. Na startu závodů budou reprezentanti Kajmanských ostrovů, Panenských ostrovů, tropického Toga...
Vyvážejí banány. A teď běžkaře
A premiéru si odbude také malý karibský stát Dominika, jehož ekonomika stojí na vývozu banánů. Ten vyšle do Soči manželský pár. Šestačtyřicetiletý Gary di Silvestri poběží na lyžích skiatlon, jeho o dva roky starší manželka Angelika stejnou disciplínu. On pochází z USA, ona z Itálie, společně žijí na karibském ostrově spolu s dalšími 70 tisíci obyvateli. Za to, že se probojovali do Soči, získali občanství státu Dominika.
„Je to splnění životního snu,“ vykládá Gary. „Jsme víc než jen outsideři. „Naši soupeři trénují dvakrát víc než my, mají tucty servismanů, stojí na lyžích od jednoho roku.“
Lidé "exoty" milujíMezinárodní olympijský výbor podporuje podobné samouky, snaží se ze zimních her, kde dominují evropské, severoamerické a asijské (hlavně v bruslařských sportech) země, učinit celosvětovou akci. A příběhy outsiderů, kteří bývají beznadějně poslední a často ani pořádně nezvládají styl, lidé milují. |
Jejich příběh ilustruje tradiční cestu olympijských nadšenců z exotických zemí. Sami si platí přípravu (převážně v USA a Kanadě), dresy, vybavení, cestovní výdaje. A když splní kvalifikační kritéria, rychle zakládají místní lyžařskou federaci a získají podporu místního olympijského výboru. „Chceme pomoct této zemi. Děti uvidí, že mají dveře otevřené,“ vysvětluje Gary di Silvestri.
George Clooney lyžování
Slavným průkopníkem oživení coubertenovského hesla „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“ byl koncem 80. let minulého století britský skokan na lyžích Eddie Edwards, který si vydobyl přezdívku Orel. Jeho tlusté brýle, na skokana korpulentní postava a beznadějně nejkratší skoky se staly příběhem olympijských her v Calgary v roce 1988.
Orel Edwards, který se pro skákání rozhodl poté, co se mu nedařilo probít na olympiádu ve sjezdovém lyžování, se stal mezinárodní celebritou. „Byl jsem jako George Clooney lyžování,“ směje se dnes padesátiletý Edwards. „Ostatní byli stresovaní, já byl uvolněný a milý, takže jsem měl spoustu fanynek. Byl jsem svobodný a nežil jsem jako mnich.“
Edwards ovšem nechtěně přispěl k tomu, že to dnes mají „sportovní exoti“ těžší, pokud se chtějí dostat na olympijské hry. Ostatní skokani se totiž cítili uražení, Orel Edwards jim kradl zájem médií. Mezinárodní lyžařská federace proto zpřísnila kvalifikační podmínky. Oficiálně to funkcionáři odůvodňovali bezpečnostními hledisky, řada zimních sportů patří k velice nebezpečným, sám Edwards se nevyhnul těžkému pádu.
Druhý Úhoř dostal stopku
Sportovci tak musejí absolvovat mezinárodní závody a musejí v nich předvést určitou výkonnost. Přesto jejich největším nepřítelem zůstávají finance. Splnění „životního snu“ si totiž musí zaplatit. Na to doplatil osmnáctiletý Jihoafričan Sive Speelman. Černošský mladík ze zaostalého horského koutu JAR se vrhl na alpské lyžování a splnil kvalifikační kritéria pro obří slalom. Přirovnávali ho ke slavnému Eriku Moussambanimu zvanému Úhoř, jenž se stal senzací olympiády v Sydney 2000.
Jenže v Soči se neobjeví. Jihoafrický olympijský výbor odmítl finančně a organizačně zaštítit jeho účast na olympijských hrách. Speelman podle něj není „dost dobrý“, za což funkcionáři sklidili vlnu kritiky. „Je to smutný den. Je to výsměch olympijským ideálům,“ rozohnil se Speelmanův kouč Alex Heath.
Duet s Vanessou Mae
Olympijské ideály musejí tedy naplňovat ti bohatší. Už na šesté hry se chystá sjezdař Hubertus von Hohenlohe, potomek známého šlechtického rodu, který měl svá panství i v severních Čechách. Hohenlohe reprezentuje Mexiko. Pětapadesátiletý lyžař, současně též zpěvák a fotograf, nejprve o účasti v Soči neuvažoval. Ale pak změnil názor. „Myslím, že pro olympiádu jsem přínosem. Každá show potřebuje různorodost, barevnost a legraci. Chci si to užít, oslavovat život, inspirovat děti v Mexiku a všechny padesátileté,“ říká.
V olympijské vesnici si bude moci střihnout duet se slavnou houslistkou Vanessou Mae. Ta se také rozhodla, že si „splní sen“. A pětatřicetileté umělkyni se povedlo splnit kritéria, i když to bylo těsné. Reprezentovat ovšem bude Thajsko. „V britském týmu bych neměla šanci, ale můj otec pochází z Thajska a ti mě přijali,“ vysvětlila.
