Byl to pro něj prazvláštní den.
Plný emocí, vzpomínek a vlastně i radosti.
Ještě před samotným startem závěrečné etapy Vuelty se Chris Froome objevil na pódiu. Došel si tam převzít cenu pro vítěze závodu za rok 2011, který původně dokončil jako druhý. Tehdy se poprvé ukázal světu. Vyhrál svou první etapu na Grand Tour, když na Peňa Cabarga porazil i Josého Coba.
  |
Byl silnější než původní lídr týmu Bradley Wiggins a v cíli ztrácel na zmíněného Coba jen 13 sekund.
„Tady jsem poprvé zjistil, že se můžu rovnat s těmi nejlepšími na nejtěžších závodech světa. Že třeba jednou můžu nějakou Grand Tour vyhrát. Tahle Vuelta mi dodala sebevědomí pro mých pozdějších sedm triumfů,“ vzpomínal.
Španěl byl ale na dlouhých osm let vítězem, než dopingoví komisaři odhalili podezřelé krevní hodnoty v jeho biologickém pasu.
Až loni v červnu bylo jasné, že Froome bude od zeleného stolu dekorován vítězem tehdejšího závodu. Dozvěděl se o tom hned po náročné operaci, kterou po hororovém pádu podstoupil. V době, kdy netušil, jestli se k cyklistice ještě vůbec vrátí.
„Probudil jsem se na jednotce intenzivní péče, když mi řekli: Gratulujeme, vyhrál jste Vueltu. Byl to zvláštní pocit,“ vzpomínal. „A teď jsem dokončil první třítýdenní závod od svého pádu. Sice ne na takové úrovni, v jakou jsem doufal, ale je to důležitý krok na mé cestě vrátit se na místa, kde chci být.“
Byl to pro něj speciální den i z dalšího důvodu.
Dojel totiž svůj úplně poslední závod za tým Ineos, dříve Sky, ve kterém strávil na cyklistické poměry neuvěřitelných 11 let.
„Byl to dlouhý milostný příběh, který trval 11 let, proto je to pochopitelně dost emotivní den. Můj poslední v tomhle týmu. Těším se na to, co mě čeká, ale zároveň mám teď chvilku zavzpomínat na všechny úspěchy a pády, co jsem za těch 11 let zažil,“ líčil pak v cíli v Madridu.
Přes ústa a nos měl roušku, oči mu ale vlhly.
Bylo vidět, že má co dělat, aby se nerozplakal.
I on byl podobně jako vítěz Vuelty Primož Roglič obletován.
Podepsaný štítek s číslem od svého kola dal debutantovi na Grand Tour Ivo Oliveirovi.
V průběhu závěrečné etapy za ním jezdili současní i bývalí týmoví kolegové. Bavil se třeba s Mikelem Nievem, se kterým ve Sky strávil čtyři roky. Ptali se, jak na tom po zranění je, jak zvládl první třítýdenní zápřah od svého katastrofálního pádu loni v červnu.
A vůbec, jak se prostě má.
„Bylo v tom spoustu emocí,“ neskrýval dojetí. „Chtěl bych obrovsky poděkovat úplně všem, kdo se na tom podíleli. Celému kolosu Sky za ty roky, novému sponzorovi Ineosu pochopitelně taky. Všem, co jsou přímo s týmem na závodech, všem, co se o nás starají i jinak. Bylo mi ctí být součástí téhle skupiny.“
Na instagramovém účtu stáje se objevilo video z fotek jeho největších triumfů.
„Jedenáct let jsme v tom všem byli společně. Nikdy to všechno nedokážeme popsat slovy, tak jen: Děkujeme, Froomey!“ loučil se Ineos.
Po předlouhých 11 letech Froome opouští britskou stáj a stěhuje se do Israel Start-Up Nation.
Těžko říct, čeho je ještě schopný. Vueltu dojel na 98. místě se ztrátou tří a půl hodiny na vítězného Rogliče, přitom byl sám spokojený s tím, co předvedl.
Jistě, ještě v průběhu jara mluvil o útoku na pátý titul na Tour. Pak chtěl být na španělské Grand Tour lídrem své stáje. Ale sám rychle pochopil, že po tak těžkém pádu jednoduše výkonnost na soupeření s nejlepšími momentálně nemá.
„Ale Richard (Carapaz) mě zastoupil skvěle. Na konci to byl souboj muže proti muži a celý tým je spokojený s tím, jak jsme dopadli, i když jsme Vueltu celkově nevyhráli,“ popisoval. „A já? Pro mě to byl další důležitý krok na mé cestě. Chci se vrátit tam, kde jsem před pádem byl,“ zopakoval.
Nyní plánuje pár týdnů kolo úplně odložit. Zavře se do své mučící komnaty, jak domácí tělocvičně přezdívá, a bude pracovat na silové dysbalanci, kterou v nohách stále má.
V lednu už ho fanoušci uvidí v modrobílých dresech izraelského Start-Up Nation, kde se potká třeba i se čtvrtým mužem Vuelty Danem Martinem.
„Bude skvělé mít v týmu někoho, kdo má tolik zkušeností, tolik velkých triumfů na svém kontě. Já, stejně jako všichni ostatní, chci vidět Chrise zpátky na úrovni, kde jezdil. Těším se, že se tam třeba zase dostane po mém boku,“ usmívá se Martin.
