První závod roku biatlonistkám vyšel. Puskarčíková i Davidová dojely v první dvacítce |
Jak závod hodnotíte?
Bylo to těžké. Po té vánoční pauze fakt těžké. Mám z něj smíšené pocity, protože jsem ráda za stojku, kde jsem neudělala chybu, ale mrzí mě ta ležka, kde vůbec nevím, kam ty dvě rány letěly. Na trati to bylo takové tuhé, možná jsem se pak trochu rozjela, ale necítila jsem se nejlíp.
Vážně? Podle výsledků to tak nevypadá.
To bych právě vůbec neřekla. V prvním kole jsem se cítila vyloženě hrozně, pak mi přišlo, že jsem se trochu rozjela, ale stejně bych neřekla, že to bylo nějak rychlé.
Bylo to šesté nejrychlejší. Jen dvě a půl sekundy za Kaisou Mäkäräinenovou.
Tak když to takhle vidím na papíře, jsem s tím určitě spokojená. Jen ty pocity tomu neodpovídaly. Přijde mi tady, že se furt jede do kopce. (smích)
O to lepší pocit z toho teď musíte mít, ne?
Paradoxně mi přijde, že čím hůř se na trati cítím, tím je to pak lepší. Tak nevím, co si o tom má myslet.
Asi si musíte přát, abyste se na trati cítila co nejhůř.
No tak to potěš pánbůh teda. (smích)
Při úvodní střelbě jste minula hned první terč. Neříkala jste si, že vám to hezky začíná?
Nene. Vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, kde ta rána letěla, prostě jsem střílela dál. Pak navíc přišla ještě jedna chyba, po které jsem se orosila, aby to nebylo za tři. Nakonec za dvě, i když i to je moc. Aspoň že ta stojka pak vyšla. Ty dvě rány mě hrozně mrzí, ale netuším, kam mohly jít.
Bez nich byste se prala o pódium.
To ani nechci vědět. Na kdyby se v biatlonu nehraje, tak třeba příště.
V předchozích dnech v Oberhofu dost chumelilo. Byla jste ráda, že se počasí ve čtvrtek změnilo, když jste se ráno podívala z okna?
No já toho ráno z okna moc neviděla, protože tady pořád seděla hrozná mlha. Až jsme si říkali, že ten závod možná úplně zruší. Ale na to nedošlo a pak byly opravdu férové podmínky.
  |
Stihla jste si o Vánocích pořádně odpočinout?
Měla jsem to podobné jako každý. Objížděla jsem babičky, kamarády, na které nemám čas celou zimu, a užívala jsem si to. Bylo to náročné trochu jinak. Navíc jsme moc tréninkového volna neměli - jen dva dny 24. a 25. prosince a pak už jsme zase trénovali. Žádný dril jsme ale neměli, absolvovali jsme normální tréninky jako celý rok s Egilem (Gjellandem, trenérem). Nic speciálního tam nebylo.
Kromě závodů v biatlonu aktuálně válčíte taky se zkouškovým obdobím na vysoké škole. Jak vám to jde?
Ještě mi chybí dvě zkoušky, tak se snažím, abych to všechno stihla. Na jaře bych ráda státnicovala a když jsem si zapsala do diáře, co všechno mě čeká, tak z toho mám trochu trauma. Měla bych trochu hnout zadkem.
Pomáhá vám učení v tom nemyslet pořád na biatlon?
Určitě. Jsem ráda, že mám tyhle dva životy - biatlonový a normální, studentský. Jsem ráda, že je dokážu kombinovat.
V sobotu vás čeká stíhací závod, do kterého vyrazíte z 19. místa s minutovou ztrátou. S čím do něj půjdete?
Já jsem ráda, že ve stíhačce vůbec jsem po tom, co jsem si od Pokljuky vůbec nezazávodila. A třeba to bude ještě lepší než ve sprintu.
