130 let

Zleva: Jaromír Jágr, Attila Végh a Petr Větrovský na české premiéře snímku Attila. | foto: ČTK

Rozhovor

Jágr: Respekt v bojových sportech je větší než v jiných. A to film Attila ukazuje

Sport
  •   1:59
PRAHA - Přišel a opět na sebe strhnul velkou pozornost. Ostatně i mnozí fotografové přiznávali, že příchod hokejové legendy Jaromíra Jágra na premiéru sportovního dokumentu Attila, je pro ně extrémně zajímavý a poutavý. Brzo osmačtyřicetiletý majitel a stále i hráč Rytířů Kladno ale opět ukázal, že po pozornosti nebaží. Držel se svých nejbližších, zmizel ve V.I.P. salonku, aby po konci filmu byl prvním gratulantem Attily Végha v hledišti velkého sálu kina Lucerna.

„Je pro mě neskutečné, že Jarda Jágra tady sedí a bude koukat na můj dokument. Chápete, hokejista, jehož kartičky jsem jako malý sbíral, kradl ostatním,“ rozesmál slovenský bijec a hvězda tuzemského MMA přítomné ještě před startem promítání a nezapomněl u toho ukázat, jak strká imaginární kartičku do zadní kapsy.

Slovenský zápasník smíšených bojových umění MMA Attila Végh (vpravo) se zdraví...
Zleva zápasník smíšených bojových umění MMA Attila Végh, hokejista Jaromír Jágr...

Že byl výrostek o pár minut později přiznal všem i jeho otec Ladislav. A Jágr? Ten po shlédnutí filmu pro Lidovky.cz a LN exkluzivně smekl klobouk naopak před Véghem.

Lidovky.cz: Jak se vám líbil dokumentární snímek Attila Végh?
Bylo to hodně povedené. Já jsem už jsem znal děj, věděl jsem i ty začátky, že to je pravdivý příběh, což lidi vždycky natáhne. Je to příběh o tom, že někdo z malé vesničky se stal šampionem. Je to příběh o tom, že je to kolísavé, že to není jen o cestě nahoru, ale také dolů, takže myslím, že se to lidem bude líbit. Určitě se jim to bude líbit. Tam není absolutně žádná část filmu, která by byla nudná. Navíc to parádně graduje. Začátek byl zajímavý tím, že Attilu jako malého nikdo nezná, to tě vtáhne a potom se jede po té linii přípravy na zápasy, až se to dostane k tomu poslednímu duelu a porodnicí.

Lidovky.cz: Myslíte si, že tento snímek pomůže přitáhnout lidi k MMA?
Těžko říct, ona sama o sobě je MMA na vzestupu, je daleko populárnější než před lety. A že to má své kouzlo, protože lidi sice říkají, že nemají rádi násilí, na druhou stranu je přitahuje a když o něco jde, tak se o to zajímá, chtějí se podívat. Když se bojuje o všechno, to lidi milují. A to boj v kleci splňuje. Ten snímek jim může ukázat i druhou stránku, že jsou to pořád jen lidi, že je to jejich práce, něco, co milují, že to není jen agresivita, protože když s něčím vyrůstáš od dětství, tak to vnímáš jinak. Ne jako něco agresivního. Zápasníci se dle mého respektují možná daleko více než kterýkoliv jiní sportovci. V bojových sportech ten vzájemný respekt je. A je velký. Jeden k druhému i k tomu sportu.

Lidovky.cz: Navíc tomu pomáhá v případě Attily Végha skutečnost, že nejde o pouličního rváče. Že je to kluk, který začal na tatami a postupně zvyšoval obtížnost, ale vždy dle pravidel…
Jasně, právě proto říkám, že tento film může lidem ukázat i tu druhou stranu, může jim ukázat, že to není jen o agresi a násilí, že ti bojovníci jsou blázni. Pro ně je to prostě denní chleba, oni to tak nevnímají.

Lidovky.cz: Neinspiroval snímek i vás k natočení dokumentu?
Tak momentálně o tom nepřemýšlíme. Já mám svých starostí dost. Věřím tomu, že těch podkladů i záběrů je spousta, že by to nebylo tak složité udělat, ale vezme to strašně moc času, a aby tam byly ty nejzajímavější záběry, tak si musíš štáb pustit do soukromí a musí být pořád s tebou. A ne vždy je na to nálada. V zápasech jsou emoce a když se všechno daří, tak je to ok, ok, krásné, pohodové. Ale nejhorší je natáčet podobné věci, nebo rozhovory, když se nedaří. Nebo se fotit, když prohraješ.

Hokejista Jaromír Jágr ve VIP salonku před premiérou dokumentu Attila.

Lidovky.cz: Byl to pro vás první sportovní dokument, který jste viděl?
Ne, viděl jsem Maradonu (šel do kin loni), to bylo podobné, ale zároveň jiné, protože tam bylo hodně záběrů z doby, kdy byl aktivní, což je dvacet, třicet let zpět. Takže to vše sledujete s obrovským odstupem, v případě Attily to vlastně de facto žijete, vždyť spousta lidí má stále v hlavě to, jak porazil Karlose Vémolu. Mají to v sobě, jako by se to stalo včera. Takže je to vlastně hodně jiné, ale pro nás, co jsme ho hltali jako malí, milovali, v šestaosmdesátém, to bylo také krásné znovu vidět. 

Autor: Antonín Vavrda