„Společně s rodinným životem a klarinetem pro mě představují důležitější priority než nutkání stvořit mistrovské dílo,“ prozradil o sobě Allen (73).
Otisk zájmu o sportovní dění lze nalézt v některých jeho filmech. Třeba ve 13 let staré komedii Mocná Afrodité se obsadil do role sportovního novináře. Do snímku Zlaté časy rádia z roku 1987 pak umístil držitel tří Oscarů historku o nadhazovači, který postupně přijde o ruku, nohu, zrak a nakonec ho přejede dodávka.
„Ještě další sezonu odehrál osmnáct vítězných zápasů v nebi,“ uzavírá rozhlasový hlasatel vyprávění.
Fascinace příběhy sportovních hvězd má v Allenově případě zcela určitě autobiografické rysy. Sám se ve článku pro list Observer představil jako celoživotní fanoušek basketbalistů New York Knicks. „Poprvé mě na ně vzal do Madison Square Garden můj strýc, když mi bylo 11 nebo 12 let. Velmi vzrušující zážitek,“ zavzpomínal filmař.
Proti Knicks při první Allenově návštěvě nastoupili Philadelphia Warriors, v jejich dresu zářil Joe Fulks. První hráč, který v historii zaznamenal víc než 60 bodů za zápas, Allenovi už tehdy učaroval. „Přinesl do basketbalu mnoho nového. Už tenkrát měl průměr 23 bodů na zápas, což bylo neobvyklé.“ Ve skutečného fanouška se přerodil až na konci 60. let. Společně s herečkou Diane Keatonovou si koupili permanentku a nechyběli u dvou titulů Knicks v NBA. „Ze začátku jsem neseděl na moc dobrém místě. Nevěřili byste, jak obtížné je se k nim propracovat. Během dvaceti let se mi to povedlo. Teď se chlubím, že zápasy sleduju blízko palubovky.“ Fyzická krása nad intelektuální Podle původního scénáře se hráči Knicks měli objevit i ve slavném Allenově snímku Annie Hallová. Před kamerou nastoupili ve snové scéně proti týmu největších filozofů historie. Kant i Nietzche pochopitelně s basketbalovými hvězdami vysoko prohráli. „Chtěl jsem tím vyzdvihnout fyzickou krásu nad tou intelektuální,“ vysvětlil režisér. Jen škoda, že se kuriózní zápas do konečného sestřihu nevešel.
