Celkem 100 tisíc korun vydá svaz jednoho z nejúspěšnějších českých olympijských sportů na dopravu lodí do Spojených států. Půldruhého milionu je pak rozpočet Čechů na celé mistrovství.
Kvalitní závodní loď stojí nyní mezi 40 a 50 tisíci korun. Jsou z karbonu a kevlar-karbonu, se speciálními sendvičovými pláty pyramidového tvaru a s karbonovými kruhy, které pomáhají absorbovat nárazy.
Nejvyhledávanější výrobci lodí jsou zo Slovenska a Česka
Dva absolutně nejvyhledávanější světoví výrobci sídlí ve střední Evropě: slovenská firma Vajda a český Galasport. O zakázky nemají nouzi, po roce zpravidla elitní vodáci potřebují loď novou. Ty staré se obouchají a poškrábou. „Materiál v nich stále pracuje. Loď potom přestane být tvrdá az ačne být příliš pružná, což je špatně,“ vysvětluje dvojnásobný olympionik Stanislav Ježek.
Mezinárodní federace ICF navíc od loňska snížila váhové limity na dvanáct kil u deblkánoí a osm kil u ostatních. „Žádný logický důvod, proč to udělali, nevidím,“ lamentuje trenér Jiří Rohan. „Jen tím zase prodražují náš sport. Když jsou lodě tak lehké, materiál v nich zákonitě chybí a je velká pravděpodobnost, že budou dřív opotřebované.“
Ne vždy však platí, že co je nové, to je dobré. Příklad může dát Štěpánka Hilgertová.
Ilustrační fotka lode.
S novou lodí od firmy Vajda si letos ne a ne potykat. Dokonce přemýšlela, že se vrátí na olympijský kajak z Londýna. Pak jí Vajda uprostřed sezony nabídl na testování jiný model s prohnutým zadkem, takříkajíc z mírně použitého zboží.
„Přede mnou na té lodi někdo pár měsíců jezdil. Vyspravili jsme ji, vybrousili, gelem do kuchyně utěsnili límec. A já se s ní sžila, jsem na ní živější. Než mít nějakou funglovku, tak radši něco, na čem se cítím.“
Výrobci se neustále snaží nabízet „revoluční“ vylepšováky, na které nalákají kupce. „I když ono už není moc co vymyslet,“ soudí Rohan. Poslední velkou novinkou byly ploutvičky na spodku lodí. „Přišli s nimi Australané, surfařská země,“ říká mistr světa Vavřinec Hradilek. Francouzský medailista Boris Neveu si letos ve firmě Galasport nechal vyrobit loď, která je na ploutvičky speciálně uzpůsobená a má zaoblenější spodek. „Po sezoně to taky vyzkouším,“ říká Hradilek.
Ploutvičky jsou poslední velkou novinkou
Mezinárodní federace ICF zatím ploutvičky nezakázala. „Avzhledem k tomu, že je začali hojně používat Francouzi, asi je nezakážou,“ poukazuje Hradilek na silnou francouzskou lobby v ICF.
Ploutvičky loď peřejemi vedou, proto má být rychlejší. Jenže věc má háček. „Je s nimi náročnější korigovat stopu, když se dostanete do úhlu, kde nemáte být,“ vysvětluje Hradilek. Přitom vodní slalom často bývá uměním improvizace.
Ilustrační fotka lode.
Rychlostní kanoisté, tedy kolegové z „hladké“ vody, se snaží vylepšovat časy i tím, že lodě před startem usilovně leští speciálními gely. Dokonce jim ICF některé přípravky, které až příliš odpuzují vodu, zakázala. K takovému kroku u vodních slalomářů nesáhla. „Já loď naleštil dvakrát v životě a dvakrát jsem to pak pokazil,“ povídá Jiří Prskavec, mistr Evropy.
„To my ji jen občas přejedeme podvodním šmirglem,“ říká Hilgertová.
Druhý muž Světového poháru Vít Přindiš považuje leštění spíše za jakési placebo. „Mám pak hezký pocit, že je lesklá a stékají z ní kapky.“ Podobné názory sdílí Hradilek: „Hlavně tak ukrajujete čekání na závod. Možná pak můžete získat nějakou setinku, ale výsledek neovlivníte.“
