Věřil jste v ni určitě i po prvních dvou pokusech, že?
Závod se nevyvíjel právě ideálně, protože jsem začal osmdesáti metry, ale nevěšel jsem hlavu. Občas se stává, že zahajovací pokus netrefíte. Dál jsem bojoval, snažil jsem se přidávat metry každým pokusem. Což se povedlo, druhý byl na 84 metrech a třetím jsem hodil za osmdesát osm.
Přesto to nakonec nestačilo.
Jo, Peters odpověděl o čtyři centimetry delším hodem. A pak už jsem zkrátka nenašel zbraň.
Co jsou čtyři centimetry v oštěpu?
Co? To může být klidně i chyba měření. (zasměje se)
Chyba?
Jo, zapichuje se bodec a je rozdíl, jestli se zapíchne našikmo nebo svrchu a jak se to změří. Ale tím se samozřejmě nemá cenu zabývat. Prostě je to titěrný rozdíl, který ale občas rozhoduje.
Snažil jste se pak nahecovat i tím, že jste si v duchu připomínat závody, ve kterých jste jejich průběh dokázal obrátit?
Před každým hodem jsem se snažil vybavit si své nejlepší hody. Myslím, že i těch 88,50 bude mezi mými deseti nejlepšími závody kariéry (včetně mítinků). Před třemi lety jsem bral za skoro o dva metry kratší hod olympijské stříbro. Tak to prostě je, jednou je závod celkově výsledkově slabší, jindy je silnější.
Jakub Vadlejch děkuje fanouškům za podporu po posledním hodu.
A ten dnešní byl z nejkvalitnějších.
Byl mimořádně silný. Aby skončil Julian Weber šestý za 87,40... to je pro něj hořké. Šesté místo za 87,40 ještě nikdy nikde nebylo. Výkony jsou dnes opravdu šílené. Na užší finále abyste potřebovali skoro 85 metrů, to také nevím, jestli se už v historii stalo. Olympijský závod v Sydney 2000 byl hodně vysoko, ale tenhle je ještě o stupínek výš. Jsem rád, že jsem byl jeho součástí, ale samozřejmě mě výsledek mrzí kvůli českým fanouškům, kterým jsem chtěl medaili z královny sportu – z toho podle mě nejhezčího sportu – přinést.
Namotivuje vás i tak těsná prohra do další přípravy?
Určitě. Příště se budu zase rvát o medaili, tohle mě nezlomí. Sice čtvrté místo, ale úžasný závod, dlouhý hod.
Co vás napadlo, když jste se chystal na čtvrtý pokus a Peters vás těsně předtím o tak malý kousek přehodil?
Uvědomil jsem si to a chtěl hned odpovědět, ale ten hod se mi nepovedl. Měl jsem potom další dvě rány, jenže ani v jedné jsem se s tím nedokázal úplně srovnat. Prostě to byl boj. Bojoval jsem, seč to šlo, ale jednou asi přijít muselo, že o nějaké centimetry tu medailí nezískám.
Vítězný Pákistánec Nadím naopak předvedl až neuvěřitelné zlepšení osobního rekordu.
Těch jeho 93 metrů je opravdu extrém. Oštěp jakoby mu ani nechtěl padat, udělal to krásně, moc pěkně. Že celou sezonu nezávodí, je druhá věc. Proč to dělá, nikdo z nás netuší. Asi to dělá dobře. Je olympijský šampion, víc k tomu nejspíš říct nejde.
Jak byste popsal jeho techniku, kdy hází velkým obloukem?
On ten hod jakoby naskakuje, a když ho trefí, oštěp jede po takovém polštáři a nechce padat. Měl svůj den. Na druhou stranu jste dnes viděli, že i takový oštěpař jako Níradž Čopra trefil jen jeden hod. Nevím, kolik přesně měl svůj druhý nejdelší, ale skoro nic (v zápisu má Ind pět přešlapů po kratších hodech). Občas je to jen o tom jednom povedeném hodu. Ale v Aršadově případě ne, potvrdil výkon ještě posledním pokusem k 92 metrům a měl i další hod za 89 metrů.
Jakub Vadlejch a trenér Jan Železný
Bylo náročné pokračovat v soustředění po mnohých přerušeních kvůli běhům na dráze a v obrovském hluku po světovém rekordu na ženských překážkách?
Od konce třetích pokusů se nám soutěž hodně natahovala a ztratila takové flow. Trochu se rozkouskovala, což nám úplně nepomohlo, abychom se soustředili na hody. Snažili jsme se, ale kromě Aršada a samozřejmě Peterse ve čtvrté sérii už pak nikdo nic nehodil.
Nepodepsal se na vás i špatný spánek, na nějž jste si po kvalifikaci stěžoval?
Pořád jsem nespal moc dobře, ale spánek v mém umístění rozhodně nehrál roli. Kdyby hrál, nehodil bych 88,50. Je to velice kvalitní výkon, jen dneska nestačil.
