23. prosince 2008 9:46 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Janda: Ještě potřebuju nakopnout

Spokojený Jakub Janda. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Spokojený Jakub Janda. | foto: ČTK

PRAHA Prožívá zářivé obrození, nicméně přesto slyší i hlasy, že se od něj čekalo ještě víc. Jakub Janda (31), nedávný vítěz Světového poháru ve skoku na lyžích, se v posledních týdnech škrábe z hlubokého propadliště zpět na světlo. Ve Světovém poháru ho lze momentálně nalézt na 16. místě, s víceméně nicotnou ztrátou 41 bodů na elitní desítku.

Ta by mu zaručovala klid v podobě jistoty postupu do závodu. Včera se vrátil z posledních závodů Světového poháru v Engelbergu a před prestižním Turné 4 můstků se jeví býti v dobré náladě.

Jste s šestnáctým místem ve Světovém poháru spokojený, anebo jste si troufal ještě výš?
Už jsem slyšel, že výsledky asi nejsou tak excelentní, jak se čekalo. Ale já jsem po těch dvou letech, které jsem si skutečně „užil“, víceméně nadšený. Chci samozřejmě výš a v tom mi ekonomicky pomáhá tým Kateřiny Neumannové a také Dukla. Finančně je to dost náročné.

Co vám chybí v uskutečnění onoho krůčku vzhůru, který vás dělí od absolutní extratřídy?
Jeden fantastický výsledek by člověka nakopnul, to vím. Nejlepší by bylo trefit se jednou na bednu, to by mně určitě pomohlo. Věděl bych, že na to doopravdy mám.

V letech minulých vám styloví rozhodčí dávali takřka nadpozemské body, letos naopak se známkami trochu šetří. Proč myslíte?
Nemám stoprocentní telemarky.

Myslíte si, že se i v roce 2008 hodí, aby o výsledku závodů stále rozhodovaly body za stylový doskok?
No, v roce 2008 by se teda doopravdy mohlo už měřit třeba na centimetry. Mimochodem když se občas díváte na kamerové systémy, tak se v jejich podání naměřené délky dost rozchází. I o několik metrů. Což je trochu divné.

Při většině skoků přistáváte možná až extrémně napravo. Čímpak to?
Protože jsem pravičák! (směje se) Ale vážně, vlastně nevím. Možná ve vzduchu přitlačím moc ramenem... Až mi vyjde skok stoprocentně, přistanu doprostřed.

Lídr Světového poháru Simon Ammann po dvojnásobném olympijském vítězství v Salt Lake City prožíval podobně krušné roky jako vy. Jak si vysvětlujete, že v současné době létá nad můstky jako nikdo jiný?
Tyhle věci se vysvětlit nedají, protože se jedná o skoky na lyžích. Když jsem na prvním sněhu viděl Adama Malysze, jak skákal, tak jsem si říkal, že ho v sezoně nikdo nemůže porazit. No a najednou se trápí. "Simi" mi říkal, že do poslední chvíle skákal na umělé hmotě a sněhu se dotkl poprvé snad až v Kuusamu na prvním svěťáku. Jenže on tam vyhrál! Na tuhle otázku se skutečně nedá odpovědět.

Vás osobní trenér Vasja Bajc má také úvazek u tureckých skokanů. Už jste někdy společné trénovali?
V létě jsem s nimi byl na soustředění. Docela se divili, jak vysokou laťku z místa přeskočím. Řekl bych, že z toho byli nadšení, ale zároveň i špatní. Měli totiž za sebou jediný rok přípravy. Když se mě ptali, jak mi dlouho trvalo, než jsem se k tomu dopracoval, odpověděl jsem, že 22 let. Tak jsem jim říkal, až se skoku budou věnovat tak dlouho jako já, že třeba na tom budou podobně, nebo ještě líp.

Bajc navíc nedávno prohlásil, že vás na začátku léta našel jako člověka bez energie, bez motivace, který neznal pojem úsměv. Prý jste se ale zázračně změnil. Jak to?
Pravdou je, že jsem se na jaře na skoky chtěl vykašlat. Sháněl jsem práci. Ale podržel mě Josef Jindra a Dukla. Když jsem odjel na první soustředění s Vasjou, říkal jsem si, když to nepůjde, tak skončím. Ale ono to šlo. Vše se otočilo o 180 stupňů a já jel domů víceméně nadšený...

Najdete na Lidovky.cz