V sobotu časně ráno Janda přivezl do moravskoslezských Beskyd nesmírně cenné vítězství ze slavného turné, jehož hodnotu pranic nesnížil ani fakt, že se o první místo rozdělil s uctívaným a slovy šetřícím Finem Janne Ahonenem.
Když se Janda alespoň trochu prospal, vyrazil za svým neméně uctívaným předchůdcem Jaroslavem Sakalou do jeho Saky baru. Popovídat si tihle dva chlapi ale stihli až dávno po Večerníčku, protože do té doby si u Jandy podávaly ruku především zástupy novinářů a televizí.
Janda ale ochotně odpovídal a když už ho po několika hodinách začaly bolet panty u čelisti, zlehka si ulevil. „Asi si budu muset pořídit nějakou sekretářku.“
LN Když jste se v sobotu po delší době opět probudil ve svém bytě, nenapadlo vás, jestli se vám to všechno pěkné z předchozích dnů třeba jen nezdálo?
To ne, ale určitě bylo moc příjemné, probudit se doma ve své posteli.
LN Jak jste zvládl úmornou cestu z Bischofshofenu domů do Beskyd?
Cestou z Rakouska řídil Maturín (přezdívka Jana Matury). Jeli jsme nejdříve do Liberce, kde jsem měl zaparkované auto, ale zabral jsem na chvíli teprve někde před Prahou. Spát jsem šel až ráno asi ve třičtvrtě na osm. V poledne už jsem ale byl vzhůru.
LN A zapnul jste si asi mobil...
Přicházela mi spousta SMS a do toho telefon pořád zvonil. Tak jsem ho zase rychle vypnul a pustil ho znovu až odpoledne.
LN Sobotní zájem médií o vaši osobu byl skutečně mimořádný. Neměl jste pokušení raději se někam zažít, kde vás nikdo neuvidí?
Abych pravdu řekl, docela mě to ubíjelo. Já se snad už ani nedivím Hannawaldovi, že před časem zkolaboval. Uvidíme ale, jestli o mě bude podobný zájem i za týden či dva týdny. V sobotu jsem ale zažil zatím největší extrém...
LN Vraťme se k Turné čtyř můstků. V kterém okamžiku jste při něm nejvíce cítil nervy?
V posledním závodě před druhým kolem. Prožíval jsem skutečně hodně šílené chvíle.
LN Dají se popsat?
Bylo mi opravdu hodně špatně. Věděl jsem, že vše rozhodne právě až poslední skok, což bylo hrozně stresující.
LN Dá se v podobných složitých okamžicích použít nějaký osvědčený recept?
Určitě. Nejlepší je nedívat se kolem sebe, nic nesledovat. Tohle už mám ze závodů naučené.
LN Nechal jste se slyšet, že jste si v rozhodujících chvílích nevěřil. Čímpak to? Vždyť víra v dobrý výsledek z vás dost často naopak vyzařuje.
Prožíval jsem výjimečný stav, něco extrémního. Pro mě to byla nová zkušenost.
LN Dá se někdy v situaci, kdy vám k úspěchu stačí ve druhém kole řekněme pouze slušný výkon taktizovat a neskákat úplně na sto procent?
Nedá. To je stejné, jako kdyby měl sjezdař náskok tří vteřin a začal proto plužit... Musím skákat pokaždé naplno, i kdybych měl třeba třicetibodový náskok. Buď to vyjde, nebo ne. Vzpomínám si třeba na olympiádu v roce 1994, kde Haradovi stačilo skočit na jistotu a Japonci by vyhráli soutěž týmů. Odrazil se ale jako vždy naplno, skok pokazil a Japonci přišli o zlato.
LN V letošní sezoně jste zvládl brilantně minimálně dvě zcela krajní situace. V Harrachově jste dokázal po frustraci ze sedmého místa další den před domácími fandy zvítězit a v Bischofshofenu zase zkrotit v klíčovém okamžiku rozjitřené nervy. Dá se říct, že vás tohle poznání posílilo?
Nevím, jestli jsem silnější, jisté ale je, že určitě přijdou další extrémní situace. Uvidíme... Když jsem v pátek skočil druhý skok, pocítil jsem náhlé uvolnění. Úplně všechno ze mě najednou spadlo. Možná se budete divit, ale mně bylo v tu chvíli docela jedno, jak dopadnu. Když jsem zjistil, že jsme s Jannem oba vyhráli, řekl jsem si super, ale hlavně, že už to mám za sebou.
LN Po vyčerpávajícím závěrečném závodě jste se s Ahonenem docela veselili. Že by se něco ve vás obou cosi změnilo?
Především si myslím, že nás dělba o celkové prvenství trochu sblížila. Bavíme se ale po každém závodě. Prohodíme pár slov a nějaký vtípek. Teď to ale bylo trochu jiné. Jak už jsem říkal, vlk se nažral a koza zůstala celá. Zrovna před chvílí jsem se bavil se „Sakym“. Povídal mi: „Kdo si jen zapamatuje, jak dopadlo turné třeba v roce 2002? Že ale v roce 2006 vyhráli poprvé dva skokani, na to se bude určitě vzpomínat dlouho.“
LN Novináři vás podezírali, že jste se s Ahonenem domluvili a při tiskovkách schválně odpovídáte holými větami. Ruku na srdce, neokopíroval jste trochu Ahonena...?
Doopravdy ne. Novináři se na tohle skutečně ptali, ale ono to bude asi tím, že jsme si s Jannem v těchhle věcech hodně podobní.
LN Necítil jste při turné, že vzhledem k výjimečnosti závodů se k vám trenér Vasja Bajc chová řekněme vlídněji, či tolerantněji?
Vasja se chová pořád stejně, ani náš vztah se nemění. Víte, ono to bude možná i tím, že trénoval i jinačí kluky. Třeba Japonce Funakiho, co vyhrál turné, olympiádu i mistrovství světa. Proti němu jsem pořád jen malý skokan.
LN Na turné vás doprovázela i přítelkyně Lucka. Její přítomnost dozajista musela být příjemná, nicméně někdy může žena po závodníkově boku působit při závodech i rušivě. Necítil jste něco podobného?
Všechno bylo v pořádku. Lucka ví, že na závodech moc volného času nemám, a tenhle fakt bere na vědomí. Během závodu jsem ji navíc vůbec neviděl.
LN Kdysi jste prohlásil, že skoky na lyžích rozhoduje z 80 procent hlava. Pořád si to myslíte?
Pořád. V pátek bych dokonce řekl, že hlava rozhodovala z 95 procent.
LN V závěru tohoto týdne vás čeká mistrovství světa v letech v rakouském Kulmu. Myslíte si, že jsou lety krátce před olympiádou vhodné?
Vždycky to tak bylo, snad jen před čtyřmi roky se lety posunuly na termín až po olympijských hrách. Kulm je zkrátka tento týden v kalendáři Mezinárodní lyžařské federace, takže není co řešit. Prostě se těmihle úvahami nezabývám.
LN Když už jsme nakousli olympijské hry, před čtyřmi roky jste na dosud jediných, na kterých jste skákal, končil kolem 40. místa. Vzpomenete si ještě někdy na tyhle pro vás nepříliš veselé časy?
Řeknu to takhle - v příštích závodech můžu být docela klidně třeba padesátý. S tím nic nenadělám. I fakt, že jsme vyhráli Turné čtyř můstků dva, ukazuje na vyrovnanost našeho sportu. Že nasbíráme stejně bodů, byla šance snad jedna k miliardě, a přece se tak stalo. Ve skocích dnes může vyhrát prakticky kdokoliv.
LN Co nejdříve by měl za vámi do Frenštátu dorazit vůz Nissan X-Trail, s nímž se podle vašich slov hodláte vydat kamsi do lesa. S terénním vozem se tedy organizátoři turné vcelku do vašeho gusta trefili?
Mě lákají spíše sportovní jízdy, zamlouval by se mi nějaký sporťák... Jednou jsem řídil Ford Puma, jel docela pěkně, ale pořád to není to pravé ořechové.
LN Takže nissan nejspíš vyměníte za něco svižnějšího?
Jestli to bude diesel, tak si ho asi nechám. Přestože jsem si nedávno koupil nové auto. Uvidíme...
LN V Saky baru jste chvíli poseděl i s Jiřím Raškou, jediným Čechem, který kromě vás Turné čtyř můstků vyhrál. Co jste si povídali?
Pogratuloval mi a dali jsme si panáka. Pan Raška, to je legenda a skvělej chlap. Povídali jsme si o tom posledním závodě, vyprávěl mi, jak při něm byli u televize ze synem nervózní.
LN Právě o Jiřím Raškovi napsal po olympijských hrách v Grenoblu Ota Pavel kouzelnou Pohádku o Raškovi. Blíží se olympiáda v Turíně, co byste řekl takové Pohádce o Jandovi?
(směje se) Myslím, že v dnešní době lidi už knížky moc nečtou. Pokud ji tedy nenapíše Krejčíř. Měl jsem ji na turné a byla fantastická
