V sobotu v Zakopaném na jeho poslední skok v životě čekaly desetitisíce fandů navzdory husté chumelenici a polská televize kvůli národnímu hrdinovi dokonce zrušila televizní noviny, aby mohla vysílat přímý přenos. Malysz do Zakopaného pozval 16 elitních skokanů; spolu s ním se ale z nájezdové věže v ďábelské slotě všichni nespustili. Schlierenzauer, Morgenstern, Koch, Schmitt, Romören a Hautamäki sjeli lanovkou dolů...
"Pak z toho byli trochu špatní, možná jim i cosi došlo," vracel se Janda k okamžikům, které vyvolaly i ostřejší reakce. "Hautamäki s Romörenem to pak asi Adamovi chtěli vynahradit a slavili až do rána. Já byl rozhodnutý skákat za každých podmínek. Kvůli Adamovi nebylo možné neskočit. Frčeli jsme v té vánici jeden za druhým, jinak bychom se na nájezdu snad zastavili." Janda si asi týden nechal růst "malyszovský knírek, ale brzy prý půjde dolů.
"Žena Lucka mi oznámila, že vypadám hrozně, někdo mi už také říkal, že připomínám východního Němce," bavil se jediný český skokan, který od Malysze dostal pozvání. Jak se vlastně mohlo stát, že se Malysz stal pro Poláky téměř bohem? V čem tkví nevídané kouzlo takřka nenápadného chlapíka s plachým úsměvem?
"Adam se stal prvním polským sportovcem v novodobé historii, který se ve světě výrazně prosadil. Když vyhrál v šestadevadesátým svůj první svěťák na Holmenkollenu, šílenství kolem něho propuklo v plné míře." Janda je dokonce přesvědčen, že Malyszova popularita byla tak mimořádná, že už se nejspíš podobného zbožnění nikdy žádný sportovec v Polsku nedočká.
Klábosení až do rozbřesku
"Adam zůstal i přes své úspěchy navíc naprosto v pohodě. Pokaždé byl přístupný a kamarádský, nikdy jsem neměl problém si s ním při závodech pokecat třeba i o docela obyčejných věcech." Janda s Malyszem klábosili při oslavách až takřka do rozbřesku, na skoky ale řeč prakticky nepřišla. "Adam skoky už moc řešit nechtěl a mě teď taky čeká pauza. Co bude dál, se teprve uvidí."
Naznačil snad někdejší vítěz Světového poháru, že by se mu začaly hlavou honit podobné myšlenky na odchod jako o čtyři měsíce staršímu Malyszovi? "Nechávám vše otevřené, ale skákat bych ještě chtěl. Moje sportovní budoucnost ale nezáleží pouze na mně..." Dříve nebo později ale na loučení zákonitě dojde. A co takhle připravit ho jednou v malyszovském rytmu ve Frenštátu v srdci Beskyd?
Janda se při představě zmíněné vize trochu smutně usměje: "Pěkné by to bylo, ale v Česku by podobnou megalomanskou akci nikdo nezaplatil. A co si budeme povídat, u nás by asi moc lidí nepřišlo." Malysz se tedy zatím na Jandovu rozlučku nechystá. Domlouvají už ale společnou účast na tenisovém turnaji kdesi v Česku.
