Češi byli blízko cenného skalpu. V generálce na MS prohráli s Litvou košem 15 sekund před koncem |
Účast Satoranského a spol. na MS považuje za o to větší úspěch, že „stát třicet let kašlal na sport a peníze, zejména pro mládež, trenéry a kolektivní sporty, se shánějí stále hůř.“
Kdy jste si naposledy hodil na koš?
Na začátku srpna na chalupě ze zoufalství. V životě mě už několikrát hodně zradilo zdraví. Ale to, že už sedmnáct let nemůžu hrát, moji lásku k basketu ještě posiluje. Motivuje mě to dělat víc mimo palubovku.
Miroslav Jansta (vlevo) a Jiří Welsch slaví mistrovství titul Nymburka
Teď můžete být spokojený, reprezentanti už v neděli nastoupí na mistrovství světa v Číně proti nejsledovanějšímu týmu, USA. Přitom postup Čechů na MS byl malou senzací. Těšíte se na souboj s rtuťovitými mladíky z NBA?
Těšil bych se více, kdyby to bylo finále… Ale i na utkání ve skupině se bude podle odhadů FIBA (Mezinárodní basketbalová federace, pozn. red.) dívat téměř miliarda lidí, to budí respekt. Na šampionátu máme v Šanghaji snad nejtěžší skupinu. Turci jsou skvělí, Japonci jdou nahoru a o mladých Američanech ani nemluvě. Navíc nám bude hodně chybět Honza Veselý, který musí doléčit koleno. Má v sobě výbušnost jako Američani. A mezi ním a Tomášem Satoranským panuje na palubovce až neuvěřitelná souhra. Je to škoda. Naopak mě těší, že kluky podpoří v Číně přes tisíc českých fanoušků.
Víte z hlavy, kolik máte na světě kolegů šéfů národních basketbalových federací?
Myslím že 210.
Téměř jste se trefil, 212...
Tak ten počet pořád roste. Basket je globální sport, po fotbalu určitě číslo dvě. Velkou sílu má i díky marketingové podpoře NBA. K basketbalu patří Michael Jordan, asi nejpopulárnější sportovec všech dob. A hned v závěsu za ním jsou další, třeba LeBron James. Je ho všude plno. Máme i evropské ikony, Dirka Nowitzkého, Tonyho Parkera. Probojovat se na šampionát mezi 32 týmů je fantastické. Málokdo tomu věřil.
Vy ano?
Jakmile jsme kvalifikaci dobře rozehráli, tak už jsem byl optimista. Když jsem v roce 2009 přebíral federaci, byl jsem při zemi. Vždy si dávám spíše menší, postupné cíle. Federace nebyla v dobré kondici, potřebovala stabilizovat. A hlavně jsem se snažil pro Česko zachránit světový šampionát žen v roce 2010. Nakonec se ho podařilo zorganizovat, zafinancovat. Dokonce jsme získali stříbro. Šampionát byl i finančně úspěšný, nezůstaly po něm dluhy. Vyšel na 150 milionů korun, FIBA z této sumy inkasovala 52 milionů. MS vyhodnotila jako do té doby vůbec nejlepší šampionát žen. Snažil jsem se také získat peníze pro kluby, aby nezanikaly, a zkvalitnit ligu. Hrát na mužském MS, to se zdálo být někde za horizontem…
Stačilo málo a lvi, jak se reprezentantům přezdívá, by se pro miliardu diváků hrát nechystali. Alex Šved, ruský elitní střelec, mohl v Pardubicích zvrátit rozhodující kvalifikační utkání trojkou zároveň s klaksonem a hodně vše zkomplikovat...
Utkání v Pardubicích bylo hlavně senzační. Skvělá atmosféra, rekordní návštěva osm a půl tisíce lidí. A pořád takový ten politický podtext, který si pamatujeme všichni, co jsme po okupaci v roce 1968 prožívali hokejová utkání proti SSSR. Šved se uvolnil skvěle, ale cítil jsem, že na střelbu není dobře srovnaný. Byl jsem v klidu...
Jaroslav Tvrdík a Miroslav Jansta.
Utkání tedy rozhodla hlavně naše největší hvězda, Tomáš Satoranský. Nedávno podepsal smlouvu s Chicagem Bulls. Je výjimečný hráč a také inteligentní a přátelský člověk. Pro popularitu basketbalu dělá opravdu hodně. Je to ten, kterého si čeští fanoušci tak trochu vysnili?
Saty je přesně takový, jaký má být hráč pro kolektivní sport. Hodně hvězd po kariéře na hřišti shořelo, zpychlo. On je vzorem na palubovce i mimo ni. Bude to zřejmě ikona českého sportu. Když jsem viděl v Londýně, kde hrál speciální evropské utkání NBA ještě za Washington Wizards, plakáty s jeho portrétem, cítil jsem hrdost. Tomáš umí i přirozeně komunikovat s médii, má srdce na dlani. Jemu člověk nemůže závidět, jen přát. To je důležité i pro týmový duch.
Někde jste řekl, že by mohl být českým Tonym Parkerem. Bývalou oporou San Antonia Spurs. Legendárního francouzského rozehrávače jste už označil za evropskou ikonu.
To je pravda. Už během kariéry dělal hodně pro francouzský basket, koupil ve Francii klub. Když byl zdravý, tak vždycky vlast reprezentoval. Je skvělé, když tito lidé po konci hráčské kariéry pokračují v práci pro basket. Jako teď třeba Jirka Welsch v Česku.
Vy jste si také koupil klub...
Nekoupil, ale vybudoval. Nymburk byla srdeční záležitost. Jsem na ten klub hrdý, i na to, že vždycky tvořil základ reprezentace a kluci v něm měli výborné podmínky. Mohli se zabezpečit. Pořídit si byt, našetřit pro případ horších časů. Někteří měli i milionové platy. Teď už jsem klub předal dál, ale pořád pomáhám získat peníze, sponzory. Doufám, že se týmu podaří prorazit i v Poháru mistrů evropských zemí. Vždycky mi ale záleželo i na dalších klubech, protože bez kvalitní konkurence, konfrontace se silným soupeřem, není možné se výrazně zlepšit, dosáhnout větších úspěchů.
Šéf ČOV Jiří Kejval a Miroslav Jansta
Český fotbal a hokej se snaží získat i kvůli financování přízeň Číňanů, oslovit tamní investory, sponzory. Třeba Jaromíra Jágra s jeho šedesátosmičkou za cestu do komunistické Číny někteří lidé kritizovali. Budete na MS jen fandit, nebo také zkusíte dohadovat spolupráci, shánět peníze?
Mám několik schůzek předjednaných, ale cíle jako fotbal a hokej nemám. Ve fotbale máme světová jména Pavel Nedvěd a Petr Čech. V hokeji Jaromír Jágr a Dominik Hašek. Jágr, to je skutečný fenomén. Je dobře, že byl v Číně vyjednávat. Protože si jako jeden z mála vzal na starost i ekonomické zajištění klubu, tak prostě musí shánět peníze. A Čína je bezesporu ekonomický gigant, který sport sponzoruje. Uvidíme, jestli se mi něco povede.
Basket v říši středu vede Jao Ming, který hrál NBA za Houston Rockets. V rodné Šanghaji i celé Číně je neskutečně populární...
Díky němu je v Číně basketbal tak oblíbený a stát ho výrazně podpořil. Z kolektivních sportů by byl zřejmě v Číně basket jedničkou, kdyby nebyl tak preferovaný fotbal.
Uvidíte se s Jao Mingem?
Já jeho ano, ale on mě z výšky 229 centimetrů může přehlédnout. Měřím jen 192.
Do Číny jezdí hrát pravidelně týmy NBA. Do Evropy také, mluvil jste třeba o Londýnu, utkání Wizards s New York Knicks. Je reálné, aby se NBA představila v Česku?
Všechno je o penězích.
Miroslav Jansta.
Dobře, kdyby se je podařilo sehnat, stejně je tu obrovská konkurence...
My máme skvělou halu, v Evropě výbornou polohu, jsme bezpečná země a Praha je krásná. Kdybychom sehnali investora, bylo by takové utkání možné. Kdo si vzpomene na pražské Final Four (závěrečný turnaj Euroligy, pozn. red.) v roce 2006, které získala Česká sportovní, tak může potvrdit, že to byl špičkový zážitek. A Euroliga byla z Prahy nadšená.
FIBA už rozhodla, že se v Praze bude hrát část mužského evropského šampionátu v roce 2021. To je diplomatický úspěch českého basketbalu...
Mimořádný úspěch. Ne vše nám bylo nakloněno, rozhodovalo se na poslední chvíli, je to kolektivní zásluha lidí, kteří pracují pro český basket. Před hlasováním lobbovali za spolupořádání šampionátu ministři z mnoha zemí. V zákulisí to dost vřelo, uzavírají se různé aliance. Mistrovství bude mít velkou sledovanost, není to jen evropská událost. My vsadili na prezentaci Jiřího Welsche, kapitána reprezentace Pavla Pumprly a modelky Karoliny Kurkové, která je z basketbalové rodiny a basket i hrála. Byli skvělí a vyšlo to.
Jaké budou náklady?
Jen za to, že můžeme hostit skupinu, zaplatíme 2 600 000 euro. Německo, které má play off zaplatí miliony euro. Basketbal je v Evropě nesmírně populární, takže platit byli ochotni všichni.
Vzpomínal jste na ženský světový šampionát v roce 2010, kdy Češky vybojovaly stříbro. Tuzemská ženská reprezentace bývala úspěšnější než mužská. Teď je v útlumu. Co s tím? Myslíte si, že nastupující generace se může vyrovnat Němcové, Horákové, Večeřové...?
Hráčky, které jste jmenovali, byly výjimečné, i když teď máme třeba Kateřinu Elhotovou, Alenu Hanušovou. Potíž je, že zmizely sponzorské peníze pro ženský sport. Nejsou tu vhodné daňové podmínky pro to, aby firmy sport podporovaly. Zmizela i zdravá soutěživost mezi pražskými USK a brněnskými Žabinami. USK drží náš ženský basket v Evropě.
Jenže v Eurolize nastupovaly za USK hodně cizinky. Většina Češek odehrála málo minut...
Teď snad budou v týmu dostávat více prostoru. Nejsem pesimista. Umístění na posledním ME nebylo dobré (lvice nepostoupily ze skupiny, pozn. red.), jenže prohrály jsme s budoucími vítězkami šampionátu a jeden zápas proti Černé Hoře zkazil dojem.
  |
Úplně neplatí, že bílí muži neumějí skákat, ale třeba v juniorských kategoriích mají teď evropské týmy nejen v basketu hodně hráček a hráčů tmavé pleti, kteří dodávají hře něco navíc. V Česku to tak není, chápete to jako handicap?
Máme prostě jinou historii, tradice. Kdyby stát podpořil sport ve školách, nemusíme diskutovat, že nám chybí hráči s kořeny v jiných zemí. Máme trenéry i know how.
Co vás vlastně na basketu tak fascinuje?
Basketbal je životní styl, není to jen sport, my co jsme začínali dříve, jsme ho vnímali jako sport pro chytré lidi, kteří se tak trochu odlišovali vztahem ke vzdělání, třeba i mluvou. Měli jsme společné hodnoty.
Platí to pořád?
Hlava je pro basket pořád strašně důležitá. Je to nejdynamičtější kolektivní sport. Často se rozhoduje v posledních vteřinách na základě taktiky, která rozhodně není jednoduchá.
Jste aktivní i mimo palubovky, byl jste třeba koproducentem filmu Zlatý podraz. Máte radost, že se film o československých evropských šampionech z roku 1946 promítá na kempech a soustředěních?
Mám takový svůj slogan k filmu: Nacisté jim zavraždili trenéra, komunisté ukradli zlatou medaili. Hodně lidí mi říká, že ten film by měli vidět studenti ve školách. Je to výpověď o době, varování.
I díky filmu Zlatý podraz, který bude mít v říjnu premiéru v ČT, a Tomášovi Satoranskému se basket objevuje i na nesportovních stránkách novin a časopisů. Jak toho chcete využít?
Basket je u nás nedoceněný, teď se to pomaličku mění. I kvůli tomu, co trochu štve Tomáše, jak se zdůrazňuje, že je nejlépe placený český sportovec. Ale současná média zkratky potřebují. Musíme si brát příklad u i jiných zemí. Třeba Německa. Tam je historicky populární házená, ale do basketbalu tam hodně investuje a vrací se to. Skvělý je i rozvoj streetballu. Košů na hřištích přibývá.
