Připadáte si stále tak trochu jako v pohádce?
No jo. Pořád. Vítězka závodu Světového poháru. To zní moc dobře, když to slyším takhle nahlas.
Fantastická Davidová! V Anterselvě pokořila celý biatlonový svět |
Jiří Holubec, jeden z vašich koučů, už před startem sprintu věštil, že tratě v Anterselvě vám budou sedět. Cítila jste to podobně?
Ne ne, žádné takové tušení jsem neměla. Těšila jsem se na závod, bylo hezky, tratě se mi tu líbí. Ale trochu jsem se bála střelnice, je vážně záludná.
Dopřála jste si 38 sekund na každou položku, ale vydělala jste na tom, že na trestné kolo jste na rozdíl od řady slavných závodnic nemusela.
Já takhle střílím normálně. Na jeden nádech rozhodně nestřílím, bylo to minimálně na dva, ne-li na tři. Myslela jsem si, že jsem ty rány po terčích trochu honila, ale když mi potom Jířa Holubec v buňce ukazoval, kam létaly, tak o žádné krajovky nešlo, byly všechny naprosto v pohodě. I při stojce jsem se cítila dobře.
Stupně vítězů v Anterselvě zleva: druhá Kaisa Mäkäräinenová z Finska, vítězná Markéta Davidová z ČR a třetí Marte Olsbuová Röiselandová z Norska.
Do třetího kola jste potom vyrážela první, ale jela jste už s číslem pět. Jaké informace vám na trati hlásili?
Tak říkali mi, že jedu první, ale když je nás na tom třetím kole v tu chvíli zatím jen pět, moc to neznamená. Potom mi zahlásili, že i Dorota (Wiererová) je po střelnici kousek za mnou. Ale i tak jsem si stále říkala, že je tam spousta závodnic, co mě mohou porazit. Rozhodně jsem nečekala, že to může být výsledkově až takhle dobré.
Do televizních kamer jste se bezprostředně po doběhnutí dokonce vyjadřovala, že jste se běžecky necítila nejlépe. Přitom statistiky posléze ukázaly, že jste měla sedmý nejrychlejší běh.
Ono je to v téhle nadmořské výšce dost těžké pro všechny, takže nakonec by asi každý řekl to samé co já. Poslední kola jsou v Anterselvě fakt vyčerpávající.
Přicházejí mžitky před očima?
Přesně tak. Do toho posledního kopce mi přišlo, že už ani nic nevidím. Ale možná to bylo tak i lepší.
  |
Když jste se za cílem vzpamatovala, věřila jste v jaké konečné umístění?
Doufala jsem, že bych mohla být v první šestce. Ani jsem neviděla Kaisu (Mäkäräinenovou), jak dojíždí. Až najednou koukám: Pano jo, Kaisa byla jen necelé dvě vteřiny za mnou, to není moc. Dál jsem tedy věřila, že snad skončím do těch šesti. Pak jsem si říkala: Třeba budu i do tří. Ale že bych závod usilovně sledovala, to ne, šla jsem se převlíct. Nechtěla jsem si dělat kdovíjak velké naděje, abych pak nebyla smutná, kdyby se nenaplnily.
Čekali jsme v úspěch, ale triumf je neuvěřitelný, zářil trenér Davidové Holubec |
Přesto ta tři čtvrtě hodina čekání do chvíle, než dojela i Laura Dahlmeirová, byla možná vašim nejvíce se vlekoucím čekáním v kariéře, že?
Jo, bylo to dlouhé, ale... Ze začátku jsem se držela vážně v klidu. Říkala jsem si: Vždyť jsi jela s pětkou, za tebou je dalších 92 lidí a cokoliv se může stát.
A když se do cíle blížila Dahlmeierová?
Myslela jsem si, že to zvládne a vyhraje. Ale ke konci už nemohla. Za cílem měla i zdravotní problémy, museli ji odvést.
Jakmile proťala cíl, bylo vaše vítězství realitou. Co se dělo pak?
Euforie, že to dopadlo. V tu chvíli vás ani nic velkého nemůže napadat. Seběhl se kolem mě celý tým, slavili jsme.
Markéta Davidová si opět zalétala na hlavami realizačního týmu.
Když jsme spolu hovořili po 3. místě v Pokljuce, sama jste očekávala, že vaše letošní sezona bude tak trochu nahoru - dolů. Teď se vaše slova naplňují. Ale dokázala jste si, že Pokljuka nebyla náhoda.
Já jsem hlavně strašně šťastná za ty dvě nuly, že jsem tu střelbu zvládla a hlavně tady, kde je kvůli nadmořské výšce jedna z nejtěžších. Že mi to zrovna dneska pomohlo i k prvnímu místu, je úplně neuvěřitelné. Ale já bych z těch dvou nul měla radost, i kdybych skončila desátá, jsou pro mě fakt velkým úspěchem.
V sobotu vás čeká stíhačka a do ní za vámi vyrazí zástup „chrtic“. Jaká to pro vás bude pozice?
Myslím, že moc dlouho první nevydržím vzhledem k tomu, že Kaisa za mnou startuje ve vteřině. Budu se snažit jet svůj závod a nekoukat kolem sebe. Uvidíme, na co to bude stačit a jak se mi střelba povede. Střelecké časy mám opravdu pomalé a nemyslím si, že se do soboty zrychlí.
Po trápení v minulých týdnech je vaše dnešní vítězství i povzbuzující injekcí celému týmu. Cítíte to také tak?
Určitě. Jsem strašně ráda i za tým a chtěla bych jim všem poděkovat. Jak servisu, který dělá dobrou práci, tak trenérům a dalším lidem okolo, protože ten výsledek je i jejich zásluha.
Muži řešili v Ruhpoldingu pomalé lyže. Ty vaše dnes tak rozhodně nevypadaly.
Já jsem zcela upřímně letos z lyží nikdy neměla vyloženě špatný pocit. Za mě dobrý. Neměla jsem s nimi problém ani v Ruhpoldingu.
