Pochází totiž z Haiti, chudého ostrova v Karibském moři.
Je mu 59 let.
A jako jediný lyžař na okruhu je zároveň dědečkem, z domova ho kromě početné rodiny podporovala i čtyři vnoučata.
„Je jasné, že lyžování neberu tak, jako ti nejlepší,“ říká Roy. „Samozřejmě se snažím zlepšovat. Spíš mi jde ale o zprostředkování hodnot sportu. Že se všichni respektují, mohou se zvednout z jakékoliv krize.“
Narodil se sice na Haiti, od dvou let ale žije ve Francii, kam jeho rodina uprchla před diktátorským režimem Francoise Duvaliera.
Zabydlel se v Paříži, zde studoval a po škole si založil malou počítačovou firmu.
Jeho život zprvu nevypadal tak, že z něj bude lyžař.
„Sníh jsem viděl poprvé v osmi letech při školním výletě do hor,“ vzpomínal. „Od té doby jsem sice lyžoval pravidelně, ale vždycky jen tak týden ročně. Že budu někdy závodit? To by mě nikdy nenapadlo.“
Jean-Pierre Roy z Haiti během mistrovství světa v alpském lyžování v Garmisch-Partenkirchenu 2011.
Vše se změnilo v situaci, kdy v roce 2010 Haiti zpustošilo zemětřesení, které za sebou zanechalo více než 200 tisíc mrtvých a přes milion lidí bez střechy nad hlavou.
Po celém světě se strhla obrovská vlna solidarity. Státy a různé dobročinné organizace do země vysílaly dobrovolníky, lékaře, budovaly zde polní ošetřovny a pořádaly humanitární sbírky.
A pomoci se rozhodl i Roy.
„Hledali jsme, co bychom pro zemi mohli udělat a jak na ni ještě více upozornit,“ líčil jeho francouzský trenér a kamarád Thierry Montillet. „Haitské příběhy byly tehdy hlavně o zemětřesení, nemocech a korupci. Proto jsme se rozhodli pro jiný způsob, pozitivnější. Chtěli jsme dostat jejího lyžaře na mistrovství světa.“
Nebylo to pochopitelně jednoduché. Hned první problém byl, že Haiti na lyžařské mapě neexistovalo. Nejprve proto museli založit národní svaz v rámci Mezinárodní lyžařské federace.
Odjeli do země a se sportovními funkcionáři domlouvali jeho založení. Ti si prý nejprve ťukali na čelo: Cože, vy chcete lyžovat? Později ale souhlasili a Roy se stal držitelem mezinárodní licence s číslem 921000.
Další bod byl, že musel prokázat lyžařskou výkonnost. Ne, nešlo o nic náročného. Prakticky mu stačilo zdárně dojet několik závodů nižších úrovní.
„Jenže zatímco ostatní závodili dvacet let, já tak dvacet dní,“ povídal tehdy.
Na tvrdých závodních sjezdovkách padal, musel se ale pokaždé zvednout a dojet do cíle. Že všechny své první závody skončil jako poslední? Že na vítěze klidně ztratil i minutu a půl?
Ne, tím se nezaobíral.
„Mým hlavním cílem bylo dojet, protože v opačném případě se mi nulovaly body,“ vysvětloval.
V Paříži trénoval na lyžařském pásovém trenažéru a našel si i další vylepšováky. „Objevil jsem výtečný vosk, kterým mažu lyže. Je to lepidlo. Speciální zpomalovací lepidlo, které mě brzdí, takže nejedu tak rychle a většinou nespadnu,“ smál se.
Všechno to úsilí se mu vyplatilo a v roce 2011 skutečně zamířil na světový šampionát v Garmisch-Partenkirchenu.
Jako historicky první lyžař z Karibiku.
Jako muž, který hlásal: Nezapomínejte na Haiti. Potřebuje vaši pomoc!
Une équipe de ski haïtienne aux Championnats du monde de ski alpin
Lors lors des Championnats du monde de ski alpin 2023 organisés dans les stations de Courchevel et Méribel, en Savoie.
Ils veulent faire parler de leur pays de manière positive... Jean-Pierre Roy, Mackenson. https://t.co/1PRq52RzRV
Bylo by už asi moc pohádkové, kdyby zajel i nějaký slušný výsledek. Vzhledem k nízkému postavení v rankingu musel o postup do hlavních závodů obřího slalomu a slalomu speciál bojovat v kvalifikacích a v obou případech skončil jasně poslední.
O to mu ale tak nešlo.
„V jednom titulku haitských novin jsem četl: Do toho, Pierre. Haiti je na tebe hrdé! Dojalo mě to, rozplakal jsem se. A úplně to změnilo můj pohled na věc,“ říkal.
Snad i proto si po šampionátu v Ga-Pa neřekl dost. Od té doby pravidelně jezdí na mistrovství světa, celkem na nich posbíral už čtrnáct startů – byť hlavní závod dosud nikdy nejel.
Nic na tom nezměnil ani letošní šampionát. V kvalifikaci obřího slalomu skončil na posledním 74. místě, ve slalomu speciál byl rovněž nejpomalejší, pětačtyřicátý.
Těšit ho ale může, že další závodníci jdou v jeho stopách. Haitský lyžařský svaz se postupně rozrostl na osm lyžařů, z nichž si například dvacetiletý Richardson Viano vyzkoušel i olympijské hry v Pekingu. A nebylo to tak špatné, byl 34. ve slalomu.
„Vidíte. Jdeme nahoru. Už neplatí, že se na Haiti nelyžuje,“ říká Roy.
Což je především jeho zásluha.
