Lidovky.cz Jaké je pro sportovce řešit handrkování o peníze se svým sportovním svazem?
Takhle bych to nestavěla. Čím je závodník lepší, tím profesionálnější tým lidí má okolo sebe. To znamená, že závodníci, kteří už jsou schopní reklamní plochy prodávat, přímá obchodní jednání neřeší. To dělá jejich manažer či agentura. Stejné to bylo u mě, sportovce se to tedy do jisté míry netýká. Jeho přípravu by to ovlivnit nemělo, je v zájmu všech, aby do toho nebyli sportovci zataženi. Když se to ale vyhrotí mediálně, tak to na sportovce dopadne. S internetem a novinami se tomu ani ubránit nedá. Pro psychiku je to nežádoucí.
Kateřina Neumannová
|
Lidovky.cz Vnímáte tedy ta jednání za něco běžného?
Beru taková jednání jako standardní věc, někdy je to jednoduché, a někdy je to složitější. Když se podívám do světa, tak tu máme svazy jako ten norský, který nedovolí sportovcům žádnou reklamní plochu, ale zase jim v reprezentaci poskytne nadstandardní podmínky. Pak jsou zase země, kde svazy neposkytují sportovcům v podstatě nic a ti si pak na všechno shání finance sami. My jsme mezi těmito extrémy někde na půl cesty. To také znamená, že se musí jednat a najít kompromis. Z mé zkušenosti to vždy nějak dopadne.
Lidovky.cz Nepřerostl marketingový potenciál Ester Ledecké Svaz lyžařů České republiky?
Samozřejmě hodnota reklamních ploch spojených s Ester narostla. Oproti loňsku jsou ty ceny určitě výš. Výš ale šla i podpora ze strany svazu či armádního sportovního centra. U státních prostředků ale tak dramatický nárůst očekávat nelze.
Lidovky.cz Takže ten spor je výsledkem nastavení našeho systému? Je standardní?
Ta současná podoba sporu určitě standardní není. Vyjednávání ale nejsou jednoduchá, v různých obměnách to takhle funguje všude jinde. Málokdy se to ale takto výrazně rozvíří.
Lidovky.cz Jak velkou část zdrojů na sezónu tvoří pro sportovce finance od vlastních sponzorů?
To určitě nelze paušalizovat, znalosti z financování alpského lyžování a snowboardingu nemám. U mě to bylo zhruba tak, že záleželo na typu sezóny. Někdy jsem byla financovaná ze zdrojů armádního sportovního centra, ministerstva školství či svazu a základy z toho pokrýt šly. Za své jsem si pak platila jen nadstandardní přípravu, jako soustředění ve Svatém Mořici nebo chůvu pro svou dceru. Pak ale přišly třeba olympijské sezóny, které byly extrémně drahé a my museli sáhnout sponzorům do kapsy daleko hlouběji. Zkrátka se to mění, je přece rozdíl, jestli je mistrovství světa za oceánem nebo v Rakousku.
Lidovky.cz Vaše zkušenost se zdejším způsobem financování vrcholových sportovců je tedy kladná?
Já myslím, že český systém v ničem nevybočuje ze světových zvyklostí. Zazněly věty o nepotřebnosti svazu, to je pochopitelně nesmysl. Svaz je partnerem Mezinárodní lyžařské federace, ten systém je stejný u všech sportů. Nechci se ve sporu mezi týmem Ester a svazem postavit na jednu či druhou stranu, obě strany mají svou pravdu, své cíle, své úkoly. Já bych jen trochu déle jednala.