Jenže zatímco loni česká překážkářka vybojovala na londýnském tartanu olympijský bronz, v pátek to bylo dvojnásobné vítězství. Hejnová ovládla pátý mítink Diamantové ligy v řadě a s ním získala i celkové vítězství v seriálu. "Ty úspěchy se nedají srovnávat, cením si oba dva a oba jsem si užila," hlásila z Británie.
Letos jste nezastavitelná. Kdy se šňůra vítězství zastaví?
To uvidíme, sama nevím. Doufám, že ještě nějakou chvíli se zlepšovat budu, i když samozřejmě vím, že to pořád nemůže jít tak snadno a lehce. Ale kolem takových časů, jako jsem předvedla teď, můžu běhat i nadále.
Výkon 53,07 sekundy znamenal další vylepšení českého rekordu. Kam až můžete zrychlovat?
Myslím, že ještě nějaký skok udělat můžu, že mám ještě rezervy v rychlosti, že můžu pořád vylepšovat fyzickou kondici. Ale záleží taky na tom, jak budu zdravá. To je základ.
Od jara sníte o tom, že poběžíte pod 53 vteřin. Je těch osm setin nepřekonatelných?
Na mistrovství světa v Moskvě, když mi bude všechno přát, jsem schopná tu hranici prolomit. Věřím, že na to letos mám.
Jak často slýcháte narážky na světový rekord (52,34)?
Sem tam se mě někdo zeptá, ale takový čas je ještě strašně vzdálený. Je to otázka možná několika let, když budu zdravá a bude se mi pořád takto dařit. Ale je to fakt daleko, hodně kvalitní čas, na který ještě vůbec nepomýšlím.
Zato asi myslíte na šampionát v Moskvě. A tam je cíl jasný, že?
Ten hlavní je pošetřit co nejvíc sil do finále a tam ze sebe vydat maximum, běžet pod 53 vteřin a získat medaili. Uvidíme, na jakou to bude stačit. Jsou roky, kdy pod 53 stačí na zlato, a další, kdy to udělá bronz. Ale letos to zatím vypadá dobře. Když poběžím tak, jak chci, mohl by z toho být velký úspěch.
Bude vítězství stejně lehké, jako to vypadalo doteď?
Nemyslím si. Nebudu nikoho podceňovat, budu se snažit postupovat přímo, ale zároveň šetřit síly. Až ve finále se bude rozhodovat, tam se ukáže, kdo má jak natrénováno.
Vzpomínáte na MS v Tegu 2011? Tam jste taky patřila k adeptkám na medaili, ale nakonec to úplně nevyšlo.
Nebyla jsem úplně největší favoritka, sice jsem měla hodně dobrý osobák, ale ten jsem běžela jen jednou v sezoně, kdy mi všechno sedlo. Jinak jsem ale v průměru běhala o vteřinu hůř. Nakonec jsem byla se sedmým místem spokojená, i když jsem myslela na vyšší příčky. Navíc mě trápila achilovka, trošku jsme to přepískli v tréninku a bolel mě pak každý krok. To teď musím zaklepat, že jsem zdravá.
Do šampionátu zbývají dva týdny. Jak udržet formu?
To je spíš otázka na trenéra. Ale myslím, že už mě trochu zná, ví, co na mě platí. Stačí trochu potrénovat, žádné velké změny, obří dávky, spíš se jenom udržovat, aby forma vyletěla v pravý čas.
