"I když Martikánovi to číslo sedlo,“ připomněl čerstvého olympijského vítěze Michala Martikána, jenž závodil s číslem 1.
* Dvě chyby ve finálové jízdě vás připravily o medaili. Ulevil jste si v cíli?
Já jsem si jadrná slova říkal už po cestě.
* To v tom fofru stíháte?
Nenadávám sobě, to jsou takové výkřiky do tmy. Na trati chci ještě jet. Kolikátý že jsem to byl? A jo, to číslo... Pátý. Lepší než být šestý, sedmý, osmý. Takže zase tak špatné to snad nebylo.
* Řada sportovců má raději pátou příčku než čtvrtou, která víc mrzí. Patříte mezi ně?
Byl bych raději čtvrtý (usmívá se). Měl jsem přání zajet si finále, což je závod, který se sleduje. Když v něm nejste, tak to vypadá, že jste se sem přijel jen podívat. Takže je úspěch, že jsem se do finále dostal. Možná jsem měl na víc, ale nepovedlo se.
* Do Pekingu za vámi přijela přítelkyně Alena i rok a půl stará dcera Lucinka. Pomohlo vám to?
Kdyby to pomohlo, tak jsem skončil první, druhý nebo třetí.
* Takže příště je necháte doma?
Ne, ne. To bych mohl být zase osmý, takže určitě to bylo příjemné rozptýlení. Jsem rád, že je vidím. Když je člověk déle z domu, tak registruje, že děti na vás zapomínají, už se k vám nehrnou. Tak jsem rád, že tu dlouhou odluku zkrátili.
* Ze závodů, i důležitých, si neděláte moc velkou hlavu. Existuje vůbec něco, co vás rozhodí?
Asi ne. Z toho jsem už možná trochu vyrostl. Dříve jsem býval trochu nervózní, když mi někdo nakazoval, co mám dělat večer (usmívá se). Ale teď už mi to nikdo nenakazuje. Mě spíš naštve lidská hloupost, ale ta tady nebyla k vidění.
* Co ve vás teď převládá za pocit? Zklamání? Naštvání?
Mě hrozně těší zájem vás novinářů, i když bych se nerad stal nějakým populárním člověkem. Lepší je být takový „no name“, o kterém se nemluví, nepíše.
* Jste rád, že už je konec?
Vzhledem k tomu, že jsem v Číně už počtvrté, tak rád pojedu domů. Ale je tady spousta míst, která by chtěl člověk vidět. Některá jsou možná i zakázaná, kam se nesmí, takže bych se tam stejně nepodíval. S Alenou a dcerou ještě objedu největší památky, aby to také viděly, a pak už se budu těšit domů. Všude dobře, ale doma nejlíp.
* Jak dlouho ještě budete jezdit?
To nevím. Zaplaťpámbů, že dokážu skloubit koníčka i s nějakou prací, že se uživím a mám i čas na rodinu. Takže si nemůžu stěžovat a nebudu nic měnit. Teď už jenom čekám, až mě ti mladí zválcují a vypadnu z reprezentace.
* Povoláním jste počítačový expert. Kolik už jste v olympijské vesnici spravil počítačů?
Po příjezdu jsem judistovi Ježkovi nastavil počítač, aby se mohl připojit na internet, ale jinak jsou tady na to profíci, kteří jsou dostatečně vyškolení a také využívaní.
* Budete nyní po olympiádě chodit do práce?
Práce šlechtí, a hlavně zabíjí nudu. A když se podíváte na lidi, který nepracujou, tak většinou není o co stát. Takže já klidně budu celý život pracovat, než se nudit. Jsem osoba samostatně výdělečně činná, živnostník. Různě spravuju, nastavuju, instaluju, odvirovávám.
* Vynášejí vám počítače víc než sport?
To záleží na tom, jak se daří na té nebo oné straně. Vodní slalom mi přináší peníze spíše kontinuálně a počítače podle toho, jak se daří. Říkám „nemusí pršet, stačí když kape“. A když kape na hodně místech, tak je to dobré.
* Kdybyste získal medaili, tak by kapalo ještě víc...
Myslím, že na to, co potřebuju, peníze mám. A kdybych jich měl ještě víc, třeba by se ze mě stal nějakej nafoukanej blbec. Tak to jich mám radši míň.
