V Německu mu neřekne nikdo jinak než „Pavel“, Filip Jícha je zde pro fanoušky modlou. Aby také ne, když s THW Kiel získal sedmkrát bundesligový titul, dvakrát vyhrál Ligu mistrů a stal se ústřední postavou zlaté generace severoněmeckého celku.
V roce 2017 ukončil kvůli problémům s kolenem už v dresu španělské Barcelony aktivní kariéru, jenže na Pyrenejském poolostrově nezůstal, vrátil se zpět „domů“ do Kielu, kde se ujal funkce asistenta trenéra. Loni už povýšil na hlavního kouče.
„Máme tu barák už deset let, jsme tu zakořeněný a cítíme se tu jako doma. Zažil jsem tu s týmem jeho nejúspěšnější éru, kdy jsme vyhráli sedmkrát mistrovský titul, na ulicích nás poznává dá se říct každý. Hodně mi to ulehčilo můj návrat, protože fanoušci nezapomínají. Do kabiny nám od nich chodí stále nějaké výslužky,“ říká pro Lidovky.cz s úsměvem na rtu Jícha.
Lidovky.cz: V první sezoně v roli hlavního trenéra jste dovedl Kiel k zisku mistrovského titulu, minulý rok jste coby asistent opanoval i německý pohár.
Je to velké zadostiučinění. Více než pro mě ale mám radost za všechny hráče a celé vedení klubu. Je vidět, že nastolená cesta funguje a je důvod v ní pokračovat, po pěti letech jsme se dostali zpátky na vrchol.
Lidovky.cz: Mrzí vás, že o titulu bylo rozhodnuto od zeleného stolu?
Jsem přesvědčený, že bychom sezonu dotáhli k vítězném konci i bez předčasného ukončení, měli jsme už celkem slušný náskok. Bohužel situace ve světě kvůli probíhající pandemii je zvláštní a nedovolí nám pokračovat, naši hráči ale titulu podřídili naprosto vše a patří jím za to velké absolutorium.
Lidovky.cz: Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Chystám se odpočinout si s rodinou, celkově byl náš sportovní proces v posledních týdnech hodně přibržděný. Po chvíli odpočinku chci zanalyzovat naše poslední zápasy a vyhodnotit si celkově sezonu, pořád si myslím, že se je v čem zlepšovat. Chceme mít připravené podklady pro hráče, kterým začne zhruba za měsíc individuální příprava.
Lidovky.cz: Po dvou letech se vám povedlo narušit dominanci Flensburgu, měnil jste na začátku sezony herní styl mužstva?
Určitě, každý trenér má svojí ideální představu házené, snažil jsem se jí do hráčů vštěpovat a myslím, že úspěšně. Měl jsem taky velkou výhodu, že jsem zde dlouho působil a znám lidi, kteří se okolo házené pohybují. Hodně mi to pomohlo v získání důvěry od vedení i hráčů. Nerad bych říkal nějaké konkrétní věci, které přenášíme na tým, házená je progresivní sport a nechceme přijít o naše know-how.
Lidovky.cz: Šlo vám dobře studování trenéřiny?
Jsem zastáncem toho, že je sice dobré mít nějaké teoretické základy, ale nejdůležitější je praxe. Samozřejmě jsem si rád během začátku nechal poradit od teoretiků, kterých je v Německu více než dost. Já jsem ale měl tu zkušenost ze hřiště jako hráč, ta mi během začátků pomohla nejvíce.
Filip Jícha
Filip Jícha
|
Lidovky.cz: Jak velký rozdíl je mezí působením na lavičce a hraním?
Je to velký rozdíl, hlavně emočně. Na lavičce člověk více vidí ty chyby a prožívá je. Moje hráčská kariéra byla fakt pestrá, byla to jedna velká jízda, v současnosti se to ale snažím co nejvíce hodit za hlavu a nemyslet na to. Trenéřina mě obrovsky naplňuje, chtěl jsem to dělat ihned po skončení kariéry a myslím, že je to logické vyústění mého sportovního života. Snažím se brát si to nejlepší od trenérů, pod kterými jsem hrál, do toho přidám něco ze svých postřehů, je to taková pěkná alchymie. Zvonimir Serdarušič byl stará škola a uměl hráče pěkně seřvat od podlahy, Alfred Gíslason byl zase ohromně empatický a trpělivý, už během své hráčské kariéry jsem si s ním vytvořil velmi přátelský vztah. V mé poslední štaci v Barceloně byl zase Xavier Pascual, který mi otevřel oči v plánování a zapojení vícera trenérů v mužstvu na celkový chod týmu.
Lidovky.cz: Kiel je rekordmanem v počtu ligových titulů (21). Čím si vysvětlujete, že je město s 250 tisíci obyvateli tak úspěšné?
Už když jsem do týmu v roce 2007 přišel, bylo znát, že celý sever Německa náš sport miluje a je zde číslem jedna. Máme krásnou arénu pro deset a půl tisíce lidí, která je vždycky vyprodaná, pro lidi je tu každý zápas velkým svátkem. Místní sponzoři do našeho mužstva už dlouho dobu pouští velké peníze, takže jsou tu ideální podmínky pro házenou na té nejvyšší úrovni.
Lidovky.cz: Podle specializovaného házenkářského serveru je Kiel na druhém místě v historii evropských soutěží, Dukla na šestém. Zaregistroval jste to?
Ano, všimnul jsem si toho. Na prvním místě Barcelona, na druhém Kiel a šestá Dukla. Všechno to jsou týmy, ve kterých jsem hrál a hrozně moc si toho vážím. Dokazuje to, že jsem hrál opravdu za ta největší mužstva.
Lidovky.cz: Před rokem do vašeho mužstva přišel na pozici levé spojky Pavel Horák. Dal jste mu doporučení?
Ano, o Pavla jsem hodně stál. Jsem moc rád, že po dlouhých letech strávených v Německu mohl svoji úspěšnou kariéru okořenit tou nejhezčí třešničkou v podobě zisku německého titulu. Za svoji pracovitost a práci nejen v defenzivní činnosti si tento triumf zaslouží.
Vjačeslav Bokhan (vpravo) bojuje o míč s Pavlem Horákem
Lidovky.cz: Po sezoně mu končí smlouva. Bude pokračovat?
Je obtížné teď mluvit o složení kádru. Bude důležité, jak současná pandemie postihne náš rozpočet, a co si budeme moct dovolit. Pavel je ale obrovský dříč a pokud to jenom trochu půjde, tak doufám, že se nám ho v kádru povede udržet.
Lidovky.cz: Ve dvaceti letech jste odešel z pražské Dukly na hostování do saudskoarabského Al Ahli Jeddah, jak na toto působení vzpomínáte?
Byla to moje první zkušenosti se zahraničním působením, hrál jsem klubovém asijském mistrovství v Dubaji a byl jsem vypuštěn do divoké řeky. Neuměl jsem místní jazyk a angličtinu jsem měl v tu dobu bídnou. Nakonec jsem si ale nějak poradil a zvládl to. Byla to pro mě velká výzva a zpětně jsem za ní hrozně rád.
Lidovky.cz: Jaká tam byla úroveň rozhodčích a celkově házené?
To jsem byl ještě mladý to je let.... (směje se a chvíli přemýšlí) Úroveň házené se rozhodně nedala srovnávat s Evropou, když jsem chtěl skórovat, tak se mi to povedlo. Co se týče technické stránky, tak na tom byli hodně dobře, po taktické to bylo o dost horší. Občas jim až přeskočilo v hlavě, chybělo jim herní myšlení hlavně v závěrech zápasů.
Lidovky.cz: Kariéru jste ukončil kvůli problémům s kolenem, omezuje vás i v běžném životě?
Při běhání nebo dynamičtějších pohybech ho cítím, takže si furt musím dávat pozor. Co se ale týče běžných aktivit, tak ho zaplaťpanbůh necítím. Na nějaké pořádné sportování to už ale není.
