Jak jste prožil Vánoce?
Trošku atypicky. Nebo spíš pro někoho typicky, ale pro mě to bylo atypické, protože jsem tentokrát nebyl na horách, nelyžoval jsem. Manželka se na podzim zranila, nechodí, takže jsme se nikam nedostali a měli jsme různé návštěvy. A musím říct, že hodně toho leželo na mně. Nakupování a různý ten servis. Každý den jsem si ale dopřál třicet minut jogging, to byl takový výdobytek. Jinak jsem se dostal akorát na Pražskou lyži a na otočku na závody do Nového Města na Moravě.
Jak se vám závody v Praze líbily?
Nejsem nějak zapálený pro městské běhy. Ale když je to tak jednou za sezónu, tak to se dá. Pokud by se to ale mělo stát podstatou závodního lyžování, že je to ve městě, tak to ne. Myslím, že to skutečně patří do přírody. Ono už dost velkou změnou u závodního lyžování je to, že se to točí tak jako motokros, aby to bylo přehledné. Pro diváka je to docela dobré, ale asi už nikdy nedojde k tomu, jako u třicítky v Grenoblu, že vyběhli, zaběhli do lesů a vrátili se až za třicet kilometrů.
Co se týká vašeho lyžování, upřednostňujete sjezdovky nebo běžky?
Já hlavně sjezdovky. Ale taky jsem část života strávil na běžkách. Ale mám chalupu v Rokytnici nad Jizerou a od ní to mám velice strmě nahoru, než se dostanu na nějaké běžecké stopy, což by ještě nebylo tak hrozné, ale potom se dostat dolů... Jakmile v zimě jednou oblíknu sjezdovky, tak na těch běžkách už se potom normálně dolů nedostanu. I když teď jsem si pořídil běžky s ocelovýma hranama, takové masívnější. Měl jsem vždycky nějaké běžky zděděné po závodnících a ony to už byly potom čím dál větší párátka a na těch bylo potom čím dál obtížnější dostat se dolů po sjezdovce.
Chystáte se i na mistrovství světa do Liberce?
Určitě, protože jsem členem předsednictva Mezinárodní lyžařské federace, takže i z tohoto titulu. Ale nebudu tam kontinuálně celých čtrnáct dní, zasehuje do toho totiž i několik dalších akcí.
Takže máte před sebou náročný program.
Náročné to bude, ale v březnu mám týden dovolenou.
Jak byste s půlročním odstupem zhodnotil olympiádu v Pekingu?
Dá se hodnotit z více pohledů. Jednak jaký udělala dojem celkově z organizačního hlediska, pak naši účast a v neposlední řadě se dá hodnotit, jestli něco přinesla Číně a světu. Organizaci musím pochválit úplně nejvíc. Už ty přípravy, které probíhaly včas, nebylo tam žádné zpoždění. Druhá věc, že se nestyděli řídit radami různých zahraničních expertů, respektovali koordinační komise mezinárodního výboru. Sportoviště se jim podařilo udělat na vysoké úrovni. Olympijská vesnice byla svou vybaveností nejlepší v historii. Samaranch vždycky říkal, že úspěch olympiády je daný dobrou organizcí a úspěchy domácích sportovců.
V Pekingu bylo obojí?
Ano. Co mě také potěšilo, že to nebylo nijak vypjaté nacionalisticky. To třeba na Hrách v Lillehameru to bylo opačně. Už jsem skoro ani nemohl ty jejich pokřiky slyšet. Tam kdo nebyl Nor, tak na tom byl v tom prostředí psychicky hodně špatně. Tady mi to nijak nepřišlo. Další věc byli skvělí dobrovolníci. Člověk se s nima slušně domluvil a taky o všem věděli. Třeba v Itálii to bylo horší. Tam to ti dobrovolníci brali spíš jako mejdan a když po nich člověk něco potřeboval, tak to byl problém.
A co bezpečnostní opatření?
Já jsem obdivoval ty vojáky tam, že tam dokázali stát od rána do večera. A na každého jednotlivce speciélně se usmívali, ale ne takovým tím profesionálním úsměvem, ale člověk měl úplně dojem, že se s tím člověkem zná.
Jak to bylo u jiných her?
Třeba Řekové nadávali, že jsou to vyhozené peníze, protože Řeky mají všichni rádi. Ale fakt je, že tam měli takové přemrštěnosti.To se mi v životě nestalo, že bych já měl někde nějakou ochranku. Tam mi byl už od letiště přidělený nějaký důstojník s autem, který ale jel za mým autem. Druhý den jsem podal písemnou žádost, podepsal jsem revers, aby mi ho odebrali. Byl jsem z toho úplně vyděšenej. Jednak mi bylo trapné někam chodit a sněkým mluvit, aby on tam stál bokem a já jako milostpán jsem si tam někde povídal. Navíc vůbec nechtěl jet první, takže kolikrát jsme bloudili, ale on nás nevedl a bloudil s náma, i když věděl, že bloudíme. Tak to jsem si říkal, že když ani tu funkci navigátora neplní, tak ho nepotřebuju.
Jaký je váš největší zážitek z olympiády z Pekingu?
Brečel jsem na Barboře Špotákové, protože jsem tomu už nevěřil. Tím, že tam čím dál víc pršelo a navíc ona není dáma posledního hodu. A aniž nám to někdo řekl, tak jsme si my sami tam říkali: "Doprčic, 21. srpna, zrovna tady ta Ruska nesympatická." No a pak hned ten první moment Katka Emmons. Já k ní mám takový zvláštní vztah. Ona je strašně milá, známe se i s její rodinou. A když se do toho ještě zamotala ta love story s Mattem... On to byl šok i pro Číňany, protože chtěli vyhrát tu první medaili.
Ve středu vás čeká volba předsednictva. Vy jste jediný kandidát na předsedu...
Zatím pokud vím tak ano.
Jaké máte teď před volbou pocity? Jste teď klidnější než posledně?
Ono jak se to vezme. Nezáleží totiž jenom na tom, jak je zvolený předseda, ale taky záleží hodně na spolupracovnících a výkonném výboru, který bude zvolen. Byla taková tradice, že výkonný výbor byl dost silný. Že byl složený z osobností a to je věc, kterou já neovlivňuju a mám v tom takovou nejistotu, jak to bude. On ten seznam kandidátů je šíleně dlouhý. Věřím ale, že plénum to rozumně zvolí.
Protikandidát se vám už objevit nemůže?
Kandidatury měly uzávěrku 5. prosince, takže by se objevit neměl. Není to proto, že by se to chtělo nějak useknout, ale proto, aby se to všechno stihlo technicky připravit. Ale jsou čtyři kandidáti na místopředsedu pro ekonomiku a marketing. To je jediná taková zvláštnost.
Z hlediska budoucnosti, na čem bude třeba víc zapracovat?
Je důležité, aby olympijský výbor v budoucnu více využíval svého postavení a respektu, který si získal, ku prospěchu sportu. Například v tlaku na státní orgány. Musíme shánět víc a víc prostředků a šikovně je rozdělovat do různých sportovních programů, získávat víc prostředků z Olympijské solidarity z MOV pro přípravu olympioniků ale i pro šíření olympismu. Potřebujeme také zmodernizovat webové stránky. Zůstává určitá díra se sociálním programem, který se zaměřuje na bývalé olympioniky - důchodce. Je toho ještě hodně.
Bute to vaše poslední volební období?
To bych rád. Ale rád bych ho ještě prošel s plnou motivací a se ctí.
