Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů |
"Objevil jsem v sobě chuť vyhrávat," říká nyní osmatřicetiletý chlapík, kterému láska ke kolu umožnila poznat svět a jenž je od loňska nejúspěšnějším handicapovaným cyklistou planety. Měl rád fotbal a představoval si, že jednou bude profesionálním hráčem. Předpoklad prostředí, v němž jako žáček trénoval, pro to byl - stadion Sparty v Praze na Letné. Sport byl pro něho vším. Jenže přišel zlomový okamžik. Chvilička nepozornosti a všechno bylo jinak. Bylo mu jedenáct a půl, přecházeli s kamarády hlavní silnici pár desítek metrů od stánku Sparty.
"Kamarádi se zastavili na chodníku, ale já šel dál, nevím proč. Když jsem byl uprostřed silnice, z obou stran přijížděly tramvaje. Otočil jsem se a chtěl utíkat zpátky, a hned při nakročení do vozovky jsem strčil pravou nohu pod zadní kola tatrovky," vzpomíná. Pak seděl na chodníku, pozoroval, jak má od kolena dolů rozervané tepláky a uvnitř rozmačkanou nohu, uprostřed silnice ležela jeho nová kopačka. Kupodivu necítil žádnou bolest, registroval starostlivé obličeje lidí kolem a větší a větší kaluž krve pod sebou...
Lékařka, která zastavila s trabantem, mu nohu podvázala, sanitka, motolská nemocnice, operační sál, těžknoucí víčka. A druhý den ráno zjistil, že pod pokrývkou nemá nohu, pod kolenem zbyl jen obvázaný pahýl...