Dnes jste si poryvy na střelnici vybrala z českých biatlonistek nejvíc. Bylo to tam nervydrásající čekání, že?
Úplně strašný. Nic jsem pořádně neviděla. Vůbec jsem nevěděla, jak se v takové situaci zachovat, už na té ležce a tím spíš při stojce. Čím déle jsem tam stála, tím to bylo horší. Přemýšlela jsem, že by bylo rychlejší to trestné kolo objet, ale to by mi zase sebralo síly. Tak jsem nakonec byla ráda, že jsem na něj nemusela.
Dokonce jste si na střelnici udělala i dřep.
No to jo, protože jak jsem tam stála, začaly se mi hrozně klepat nohy. Něco jsem s tím musela provést.
A když jste posledním nábojem vždy skolila zbývající terč, musela to být obrovská úleva.
No to tedy byla. Akorát když mě potom na trati dojížděly ostatní, bylo to docela blbý.
    |
Nadmořská výška i vás bolela?
Já tím tolik netrpím, loni se mi tu jezdilo docela dobře. Jenže letos se tu tak dobře necítím.
V sobotu vám trenér Vítek „zakázal“ stíhačku. Co jsem slyšel, vy jste ji chtěla jet. Teď jste ale přece jen byla ráda, že jste síly pošetřila?
No chtěly jsme s Evikem (Puskarčíkovou) jet, stíhačku mám moc ráda. Ale uznávám, že to asi bylo šťastné rozhodnutí.
A teď počtvrté stojíte se štafetou na stupních.
Je to sen. Dneska se mi to zdálo být už úplně vzdálené. Už jsem nevěřila, i když Verče věřím snad víc než sama sobě. Ale nedoufala jsem, že nám to klapne, když jsem viděla, jak je to tam našlapané. Byla to dneska taková houpačka.
