Návrat Jona Jonese (skóre 26-1) zpět mezi aktivní zápasníky totiž provází i jedno loučení.
Francis Ngannou (17-3) přišel o víkendu o pás šampiona těžké váhy do 120,2 kilogramu, kvůli zraněnému kolenu už přes rok nemohl obhajovat. Ale co hlavně, nejprestižnější soutěž po letech vyjednávání, veřejného osočování a hádek o novém kontraktu opouští kompletně.
Proč? Ngannou vedl s UFC válku za rovnější podmínky mezi zápasníkem a organizací. Nestačilo mu, že by se stal nejlépe vydělávající těžkou váhou v historii, jak tvrdí prezident UFC Dana White.
Podle odhadů zámořských expertů by si mohl přijít klidně na tři miliony dolarů za jeden zápas, což by bylo výrazné navýšení od jeho posledního představení (600 tisíc).
V Severní Americe glosují, že Ngannou požadoval něco, co mu UFC nemohlo nebo nechtělo dát: Respekt.
A jako by to chtěl potvrdit, prezident White se do ex-šampiona opřel: „Nemládne a nechce riskovat. U nás mohl dostat královsky zaplaceno, mohl bojovat se zřejmě nejlepším zápasníkem (Jonesem) v historii sportu... Odmítl. Raději jinde vezme slabší soupeře za ještě víc peněz.“
Ngannou zatím nijak nereagoval, nicméně své názory dlouhodobě nikterak netají. Však Jiří Procházka nedávno přiznal, že mu Francouz s kamerunskými kořeny radil, aby se titulu kvůli operaci ramene nevzdával. Že není jedno, jak se organizace k bojovníkům chová.
Buď jak buď, Ngannou už k UFC nemá žádné závazky. A ač jde o citelnou ztrátu - muže s oprávněnou aurou nejnebezpečnějšího bijce MMA, jenž rozdává knokauty jak na běžícím páse - organizace už mnohokrát přestála podobné odchody či dlouhé pauzy atraktivních hvězd.
Přežila všechna ohlášení o důchodu od Conora McGregora, neublížilo jí, když okamžitě po zisku pásu zmizel Henry Cejudo (také nespokojený s výplatou), dokonce přečkala i tříletou pauzu a všechny eskapády člena Síně slávy, který právě teď způsobil nadšené pozdvižení.
Jona Jonese.
Jeho příběh je o slávě získané v příliš brzkém věku. O dosažení na vrchol, ale též o mnoha bolestivých rozepřích se zákonem a pravidly sportu.
Jones se stal v roce 2011 nejmladším šampionem v historii UFC. Když poprvé ovládl polotěžkou divizi do 93 kilogramů, bylo mu teprve 23 let. Jeho sny neměly limity, taky jako vůbec první zápasník podepsal sponzorskou smlouvu s firmou Nike a co se týče výkonů, v budoucnu už nezažil porážku.
Ale mimo klec?
Mnohokrát řídil, když neměl. S alkoholem a drogami v krvi, se zbraní v ruce, taky boural a od nehody utekl, než se šel po čase dobrovolně přihlásit.
To ho UFC zbavilo titulu poprvé. On si jej díky výhře o rok později zase vzal zpět.
Dál? Kvůli agresivnímu chování vůči policii musel podstoupit terapie zvládání vzteku, odpracoval si nespočet hodin veřejně nucených prací, u soudu čelil obvinění z napadení striptérky či své partnerky a vykoledoval si podmínku.
A když neprošel dopingovými testy, o titul se připravil ještě podruhé a později dokonce i potřetí.
USADA ho usvědčila z užívání anabolik nebo kokainu.
Titul šampiona pokaždé získal zpět, až se ho v roce 2020 rozhodl vzdát dobrovolně. Začal mluvit o tom, že chce přejít z polotěžké do těžké váhy, ale že UFC mu odmítá řádně zaplatit.
To i White tehdy přiznával: „Jones žádá příliš.“
Od té doby nezápasil, bojoval hlavně s alkoholem, než ho před rokem trenéři vyhodili z gymu a on napsal: „Nemůžu pít, nesu si s sebou příliš traumat a můj mozek to už nezvládá.“
„S alkoholem jsem nadobro skoncoval,“ slíbil.
Čtvrtého března se Jones vrátí. O titul těžké váhy se utká s Francouzem Cyrilem Ganém (11-1)
Gane už o titul jednou bojoval, loni v lednu právě s Ngannouem prohrál na body.
Každý fanoušek MMA je zvědavý, v jaké formě se Jones vrátí. Své poslední dva zápasy příliš přesvědčivě nezvládl. Mnozí doteď tvrdí, že s Dominickem Reyesem měl v roce 2020 prohrát, o rok dříve s Thiagem Santosem také rozhodovaly body a sudí se na vítězi neshodli.
Teď ho čekají těžší soupeři, než na jaké byl dosud zvyklý.
V zámoří odhadují, že jestli někdo může tohle zvládnout, je to Jones.