Nedávno si byl projet stoupání na kráter Puy de Dome, které obstará finiš deváté etapy.
Také už pečuje o své zdraví. Po zkušenostech z italského Gira, kde kvůli covidu odstupoval jeden jezdec za druhým, se snaží vyhýbat přeplněným místům a spí sám na pokoji.
Je jasné, proč tohle všechno podstupuje. Jeho největší letošní cíl se blíží.
„Může se stát samozřejmě spousta věcí, ale proč bych vítězství nemohl zopakovat? Loňská Tour mi dodala sebevědomí,“ říká šestadvacetiletý Dán z týmu Jumbo-Visma.
Je to necelých dvanáct měsíců, co se mu změnil cyklistický život. Ano, před loňskou Tour měl skvělou formu, rok předtím na ní byl druhý. Ale že porazí slovinského fenoména Tadeje Pogačara, jehož mnozí připodobňují k legendárnímu Merckxovi?
Ne, s tím se tolik nepočítalo.
Ale stalo se.
Celkový vítěz 109. ročníku Tour de France Jonas Vingegaard z Dánska na pódiu v Paříži
„Pořád se mi stává, že se probudím a musím se štípnout, jestli nesním,“ líčil Vingegaard ještě měsíce poté.
Během nich se toho pro něj událo spoustu. Zprvu se veřejnosti příliš neukazoval a užíval si klidu. Když se však vrátil, začal kolotoč. Desítky sponzorských akcí, cestování po kritériích, do toho nespočet žádostí o rozhovory či podpisy. „Cítil jsem se jako cirkusová opice,“ smál se.
Nestěžoval si však. Uvědomoval si, že takový už život šampionů je. Zároveň odmítal spekulace, jestli se náhodou necítí vyhořelý a nezvažuje, co s ním bude dál.
„Stále jsem ten stejný Jonas. Klidný, tichý, zároveň ale plný ambicí,“ říkal tehdy. A na tom se prý nic nemění ani nyní.
Zcela totožná pro něj letošní Tour samozřejmě nebude. Tentokrát na ni pojede jako jasný týmový lídr, Slovinec Primož Roglič totiž po triumfu na Giru v sestavě chybí. Navíc do Francie zamíří vedle Pogačara jako hlavní hvězda, mnozí od něj budou rovnou čekat vítězství.
„Paradoxně ale cítím menší tlak než loni,“ tvrdí. „Tour jsem už jednou vyhrál. I kdyby se mi to už nikdy nepovedlo, i tak budu moci být po konci kariéry hrdý.“
Končit se dvěma nebo více tituly je ale pochopitelně lepší, což moc dobře ví. A dělá pro to vše. Týdny trávil ve vysokohorském prostředí španělské Sierra Nevady, nyní zase piluje detaily na generálce Critérium du Dauphiné.
„Myslím, že letošní jaro bylo lepší než loni. Neměl jsem žádné problémy, nemoci,“ přemítá. „Ale jestli jsem silnější? To netvrdím, nedá se to porovnávat.“
Vítěz vrchařské soutěže Jonas Vingegaard na pódiu v Paříži
Na jaře Vingegaard absolvoval tři etapové závody. Podmanil si španělské Gran Camiňo i Kolem Baskicka. Při zatím jediném letošním porovnání s Pogačarem byl však na Paříž–Nice až třetí.
„K tomu bych ale moc nepřihlížel. Na Tirrenu v roce 2022 byl Tadej také silnější než já. Navíc se od Paříž–Nice stala spousta věcí,“ připomíná Pogačarovo zlomené zápěstí, které se ale podle všeho zdárně hojí.
Což rivalovi přeje i Vingegaard. „Byl bych rád, kdybychom se spolu utkali v plné síle,“ doufá. Určitě není sám.
