Když měla šest let, začal ji táta – lyžařský trenér – brávat na tréninková soustředění do Rakouska se svými svěřenci. Všichni spolu vyrazili na sjezdovku a najednou zjistili, že Matese, jak jí přezdívali, nikde kolem nevidí. V mlžném počasí, které na ledovci Hintertux často panuje, se ztratila.
„Byla jsem z toho celá vystresovaná, ptala jsem se lidí okolo, anglicky jsem ale tehdy ještě neuměla, takže jsem se snažila dorozumět rukama nohama,“ vypráví Martina Dubovská o příhodách, které se jí stávaly docela často. Od lyžování ji však neodradily. „Brala jsem to jako dobrodružné zážitky,“ říká vesele v rozhovoru pro LN osmadvacetiletá lyžařka, kterou v úterý na mistrovství světa v Cortině d’Ampezzo čeká první závod – paralelní obří slalom.
  |
Přestože je v současnosti českou slalomářskou jedničkou, do juniorských let závodila za Slovensko. Po narození v Třinci české mamince a slovenskému tátovi se totiž rodina přestěhovala do Liptovského Mikuláše, kde vyrůstala na stejném sídlišti s hvězdnou Petrou Vlhovou.
Hlavní závod šampionátu pro Dubovskou, která zažívá nejpovedenější sezonu kariéry, přijde na řadu v sobotu. Ve slalomu tuto zimu bodovala ve všech pěti závodech, přičemž desátým místem zkraje ročníku v Levi jen o jednu příčku zaostala za svým kariérním maximem. I proto si může věřit na dobrý výsledek. „Hlavně se soustředím na to, abych předvedla dvě rychlé jízdy,“ přeje si Dubovská. Přinést štěstí jí má černá ovečka Alfons, kterou si vozí jako talisman.
Martina Dubovská na svahu.
Lidovky.cz: V čem se podmínky, kvůli nimž jste odešla ze slovenské reprezentace do české, lišily?
Když mi bylo patnáct šestnáct roků, na Slovensku lyžovalo opravdu hodně děvčat, které byly navíc dost dobré. Vlastně i v Česku. Teď už ta konkurence podle mne není taková. Po prvním roce ve slovenské juniorce, to jsem ještě byla lepší v obřím slalomu, otec žádal tamní svaz o podporu, ale ti to neřešili. Napadlo ho tedy, že když jsem se narodila v Česku, zkusíme závodit za Česko. Předseda alpského lyžování Miroslav Jarouš s tím v pohodě souhlasil, na Slovensku můj přestup taky nevadil, tak jsme šli. Kdybychom tento krok neudělali, už bych určitě nelyžovala. Naštěstí v Česku se mi podpory v juniorce dostalo, svaz například mně i trenérovi zaplatil čtyři ledovce – už to byla velká pomoc, které bych se na Slovensku nedočkala. Problémy svazu se nakupily, je to jedno s druhým, a já o tom už radši ani nečtu. Jsem vděčná, že lyžuju za Česko.
Lidovky.cz: Ke kterému národu máte sama blíž?
To je těžká otázka... Celý život žiju na Slovensku, ale půlku rodiny mám v Česku, takže jsem doma tam i tam a nerozlišuju mezi tím. I na závodech se Slováci a Češi spolu bavíme, máme k sobě pořád blízko.
Lidovky.cz: Co se vám na Češích oproti Slovákům líbí či nelíbí a naopak?
Teď mě nic takového nenapadá... Myslím si, že všichni z obou států hlavně makáme, abychom ve světě něco dokázali, i když to není vůbec jednoduché. Máme ctižádostivost dostat se mezi Rakušany, Italy nebo Švýcary, kteří mají lepší podmínky, přestože tomu musíme dát mnohem víc energie.
Jako dítě chtěla porazit bratry. Teď je ze Suterové nejrychlejší lyžařka světa |
Lidovky.cz: To jste mluvila o vašem oboru, tedy lyžování. A co se obecně lidí v obou zemích týče?
Nevnímám zásadní rozdíly. Pro mě je důležité, když jsou lidi dobří, upřímní, dokážou si pomoct a podporovat se. Myslím si, že rozdíly jsou spíš mezi jednotlivými lidmi – někteří jsou dobří, jiní zase ne, a je jedno, odkud pocházejí.
Lidovky.cz: A co vztah k vám? Jak vás v obou zemích berou?
Myslím, že všichni si zvykli na to, jak to mám. Slováci už neřeší, že lyžuju za Česko, a Češi mě přijali za svou. Navíc teď máme v reprezentaci i dvě Čechoameričanky (Elese Sommerová a Zazie Huml), takže je to celkem promíchané, ale úplně v pohodě.
Martina Dubovská a ranní káva v horách.
Lidovky.cz: Neplánujete, že byste se přestěhovala do Česka? Někde blízko hor nebo do Prahy?
Aktuálně také v souvislosti s covidovou situací mám v Liptovském Mikuláši vhodné podmínky na trénink i domácí zázemí. Ale vždy jsem snila o bydlení v Itálii někde mezi horami a mořem.
Martina Dubovská (28)
|
Lidovky.cz: Slovenští sportovní fanoušci mají jméno Dubovský spojeno především s velkým fotbalovým talentem Peterem, který v roce 2000 uprostřed kariéry tragicky zahynul. Stává se vám, že na něj při setkání s vámi vzpomínají?
Párkrát se mě na něj už někdo zeptal. Četla jsem si o něm, jaký to byl velký člověk i jak se mu bohužel stala ta nehoda v Thajsku, ale nic společného spolu nemáme.
Lidovky.cz: Jak těžké je shánět peníze na zajištění sezony ve sportu, v němž Češi vynikají spíš výjimečně a který děláte individuálně s vlastním realizačním týmem?
Velmi těžké. Hlavně musíte mít kontakty. Pokud jste v top 5 nebo máte známé s dobrými kontakty na velké firmy, pak seženete sponzory bez problému. Mně vždycky pomáhali rodinní známí, ale nikdy to nebylo tak, že by za mnou někdo oficiálně přišel a řekl mi „Tady máš peníze na přípravu“. No a právě nyní po závodě v Levi se mi ozval jeden pán a stal se mým prvním sponzorem v životě. Ani jsem tomu nevěřila, myslela jsem si, že si dělá srandu. Jsem z toho velmi šťastná. Ľubomír Vais z EBM Group (stavebnictví a reality) se narodil na Slovensku a od roku 1996 je v Praze, takže podobný mix jako já.
Lidovky.cz: Připravujete se a závodíte pod Olympem. Máte k tomu ještě nějakou manažerskou agenturu, která se vám stará o PR, finanční zajišťování a sponzorské plnění?
To ne, dělám si to sama, jsem sobě i manažerem. Docela mě to baví, ale jen to trochu žere čas.
Lidovky.cz: Kombinézu však logy zaplněnou máte.
To jsou především samí svazoví sponzoři. Ještě tam mám strejdu, který mi vždycky pomáhal, a rakouského Insidera, jenž mi dělá servis lyží, což by jinak taky stálo hodně peněz.
Lidovky.cz: Kdo kromě vás samotné ještě patří do vašeho realizačního týmu?
Taky trenéra a servisáka mám v jednom – Andreje Prevuzňáka. Je tou hlavní postavou a většinou všude jezdíme jen sami dva. Táta, který mě celý život trénoval, to už spíš jen tak zpovzdálí zastřešuje a občas s námi jede na závody a na tréninky v Jasné. Tam mívám také fyzioterapeutku z Olympu, kde jsem zaměstnaná, a mentálního kouče, který je zaměstnanec svazu. V létě však fungujeme jen já a trenér a popravdě řečeno, ještě někdo by se nám do týmu určitě hodil. Když budu dobře lyžovat, snad se mi povede někoho zajistit.
Martina Dubovská.
Lidovky.cz: Na kolik taková sezona vrcholového lyžaře přijde?Finance sháníme všude možně. Celý život mě otec trénoval zadarmo a teď si teprve první sezonu reálně platím trenéra, který mě předtím rok vedl skoro zadarmo. Můj táta Andreje dřív trénoval, takže ten nám to teď oplatil. Odhadem mě jedna sezona přijde na takových šedesát sedmdesát tisíc eur, což bude možná ještě málo, a to šetříme, kde se dá. Je to drahé.
Lidovky.cz: Je pro vás těžší prosadit se v očích sponzorů, když v Česku teď září Ester Ledecká a na Slovensku Petra Vlhová?
Obě děvčata dělají tomuto sportu v našich zemích úžasnou reklamu a já jsem ráda, že s nimi můžu lyžovat, takže takhle nad tím nepřemýšlím. Vždycky to nějak zvládneme i bez sponzorů, ale je to velmi náročné. Kdyby se mi povedlo sehnat ještě nějakého dalšího, zlepšilo by mi to podmínky. Mohla bych si dovolit do týmu dalšího člověka, který by mi třeba pomáhal s organizováním přípravy, zajišťováním ubytování, nakládáním auta – tedy všechno, co mi ubírá čas, který bych jinak mohla věnovat tréninku. S trenérem by pak stavěl tratě, měřil časy, pomohl s lyžemi... Večer jsem kolikrát ze všeho tak hotová, že ani nemám pořádný prostor na odpočinek.
Lidovky.cz: Díval jsem se, že jste docela aktivní na sociálních sítích, kde zveřejňujete fotky a videa z přípravy, závodů i svého soukromého života. Je to součást vašeho PR, které si, jak jste říkala, děláte sama, nebo aktivita vyloženě směrem k vašim fanouškům?
Myslím, že lidi tohle docela zajímá. I když já na ty instagramy moc nejsem, ale v létě mi kamarádka freestylistka povídala, že sociální sítě jsou už součást sportu, že lidi zajímají i tyto zákulisní věci. Trochu s tím bojuju, ale snažím se.
Lidovky.cz: Jak berete, že výsledkově jste v obou zemích „ta druhá“? Po konci Šárky Strachové jste sice nakrátko převzala štafetu jedničky, minimálně ve slalomu, ale záhy jako kometa vpadla Ester Ledecká i na lyžařské svahy a strhla pozornost a popularitu na sebe.
Ester jezdí sjezdy a super-G, zatímco já slalom, takže myslím, že je to OK. Trvalo mi trochu déle, než jsem se propracovala výš, k čemuž mi pomohla i právě Šárka, když už pomalu končila. Mohla jsem s ní trénovat, leccos od ní odkoukat nebo využít její fyzioterapeutku, za což jsem jí vděčná.
Martina Dubovská při suché přípravě v posilovně.
Martina Dubovská má ráda koně a jízdu na nich.
Lidovky.cz: Neláká vás být ta, o níž se po každém závodě píšou velké články?
Články jsou fajn, pozornost mi lichotí, ale teď se soustředím hlavně na to, abych jezdila rychle, a potom to bude ve všem lepší.
Lidovky.cz: Jak s oběma hvězdnými soupeřkami-krajankami vycházíte? S Petrou Vlhovou se prý znáte hodně dlouho...
Vyrůstaly jsme na stejném sídlišti, takže s ní se znám odmalička. Tím, že je o tři roky mladší, jsem se vždycky o jednu kategorii míjely. Známe se, respektujeme se, ale na závodech spolu prohodíme jen pár slov, na víc není čas, každý se soustředí v rámci svých týmů na sebe. S Ester se moc nepotkávám, v této sezoně jsme na sebe narazily na závodech v Lechu. Obě jsou velmi milé, profesionální, prostě v pohodě.
Ledeckou po dalším čtvrtém místě na MS mrzelo, že nedostala veverku: K večeři bude bramboračka |
Lidovky.cz: Co jste si říkala, když Ester Ledecká vyhrála na olympiádě? Byl to pro vás taky šok?
Myslím, že všechny překvapila. I jak se potom propracovala mezi top sjezdařky, je úžasné.
Lidovky.cz: Když už jsme zmínili Šárku Záhrobskou, s níž jste několik let také závodila, veřejně se vědělo o jejím špatném vztahu s otcem, který byl na ni drsný nejen v tréninku, ale i v životě. Bavili jste se spolu o tom?
Ne, to opravdu ne.
Martina Dubovská se může sportovní postavou pochlubit také u moře.
Lidovky.cz: Vás táta zprvu také trénoval, ale spolu máte lepší vztah, že?!
Není to jednoduché, když vás trénuje vlastní otec. Ale za všechno v lyžování vděčím jemu. Samozřejmě jsme mezi sebou měli výměny názorů, ale nebylo to nic takového, že bychom se přestali bavit. A jsem ráda, že stále aspoň takto na dálku figuruje v mém týmu. Myslím si, že otec jako trenér je velmi důležitou osobou do určitého věku, řekněme začátku juniorky, a potom by to měl převzít cizí trenér.
Lidovky.cz: Poprvé jste se ve Světovém poháru objevila v roce 2011, postupně jste začala dosahovat i na bodované příčky, ale opravdový úspěch dlouho nepřicházel. Až v listopadu 2019 ve finském Levi, kdy jste dojela devátá. Jak jste to tehdy brala?
Strašně jsem se z toho radovala. Navíc se mi to povedlo s tak vysokým číslem (56). Bylo to úplně úžasné. Zbytek sezony se mi ale kvůli zdravotním problémům nepovedl a každý se mě ptal, jestli to tehdy v Levi byla jen náhoda. Tak to ale nebylo.
Lidovky.cz: To jste ostatně potvrdila hned zkraje nové sezony. Co stálo za zlepšením?
Sezona 2018/19 pro mě byla katastrofální. Nevím proč, ale vypadalo to, jako bych přestala umět lyžovat. Ve svěťácích jsem dostávala i šest sekund. Pak se mě ale ujal Andrej Prevuzňák, začali jsme trénovat a jezdit úplně volně, zkoušeli jsme lyžovat jako dřív, čímž mi dost pomohl vrátit se do formy a snad se i zlepšit. Sedli jsme si a máme v týmu pohodu, i díky tomu naše spolupráce funguje.
Martina Dubovská.
Lidovky.cz: Které prvky se vám spolu podařilo vylepšit?
Loni jsme hodně trénovali na Slovensku v Jasné, i v době koronaviru, takže jsem ještě v květnu měla svůj tréninkový kemp. Stále jsme pracovali na tom, abych víc chodila dopředu do kolen a lyží. A v této sezoně jsem od svěťáku v Levi začala spolupracovat s mentálním koučem, protože ve špičce umí dobře lyžovat každý, ale je strašně důležité umět to prodat v těch dvou minutách závodu a soustředit se na to. V nastavení hlavy mám ještě co dohánět.
Lidovky.cz: V Levi se vám zadařilo také zkraje této sezony, když jste dosáhla na dvanácté a desáté místo. Je toto místo pro vás něčím výjimečné?
Tamní kopec se mi moc líbí. Taky jsem tam v roce 2013 poprvé bodovala (28. místo). Nevím, jestli mám v hlavě nastavené, že tam to je prostě moje, ale všechno mi tam sedí. Míváme klid, pohodu, začíná tam sezona, takže to ještě není takové cestování jako potom po Evropě, a na všechno se těšíme. Doufám, že se mi podaří zlepšit se i na jiných kopcích.
Lidovky.cz: Na rozdíl od minulé sezony se vám zadařilo i v dalších závodech (dvakrát 17. a jednou 22.), což je jistě povzbuzující, že?!
Určitě. Není jednoduché udržet formu od listopadu až do března. Pro mě bylo velmi důležité, že jsem se propracovala mezi nejlepší třicítku a postupně si zlepšuju startovní číslo, protože je rozdíl startovat třeba patnáctá, nebo padesátá. Že jsem bodovala v každém svěťáku, mě povzbuzuje a ujišťuje, že jdu správnou cestou. Teď už budu mít číslo do patnáctky, což je super, takže teď už jen abych jezdila pořád rychleji.
Lidovky.cz: Jezdíte také Evropský pohár, cože není moc obvyklé. V této sezonějste dokonce jeden jeho závod vyhrála a teď skončila dvakrát šestá. Co vám účast v něm přináší?
Z osmi závodů Evropského poháru jsem jela jen čtyři a pojali jsme to hlavně jako dobrý trénink, při kterém si vyzkouším nasazení a závodní atmosféru. Z toho vítězství jsem měla velkou radost, hrozně jsem ho chtěla, i trenérovi jsem o tom v létě povídala. Co se těch dvou šestých míst týče, pomýšlela jsem na lepší výsledek, zároveň to ale mohlo být horší, protože od Záhřebu mám problémy se zády a jsem teď ráda, že vůbec můžu lyžovat. Z tréninku proto mířím rovnou na rehabilitaci.
Lidovky.cz: Nicméně dosavadní výkony v sezoně vás opravňují, abyste si na mistrovství světa věřila na dobrý výsledek.
Čím větší budu mít očekávání, tím pak můžu být víc zklamaná. Určitě přemýšlím nad nějakým pěkným výsledkem, ale hlavně se soustředím na to, abych předvedla dvě rychlé jízdy, pak budu spokojená a uvidím, na co to bude stačit.
