Kajakář Prskavec dojel v poslední jízdě finále zlatý. Nadělil druhému Slovákovi Grigarovi více než tři sekundy

Prskavec získal v Tokiu pro Česku druhou zlatou medaili po střelci Jiřím Liptákovi a celkově pátý cenný kov. Na kanále Kasai se mezi trojici nejlepších prosadil i kanoista Lukáš Rohan, který vybojoval stříbro.

Šestý den olympiády: České plážové volejbalisty nezastavil ani covid, veslaři mají bramboru. Slovensko slaví zlato

Úřadující mistr světa Prskavec postoupil do závěrečných bojů o titul z prvního místa v semifinále, startoval proto ve finále jako úplně poslední, z čehož neměl příliš velkou radost. „Říkal jsem si, že jsem si na sebe ušil bič. Samozřejmě je to to nejtěžší,“ komentoval výchozí pozici, která se ale nakonec ukázala jako výhodná. „O to krásnější je, když člověk dojede do cíle a vidí, že to dal. Že takhle to je, takhle je to hotové, výsledky se měnit nebudou, už na nikoho nemusím čekat. Tlak a to všechno je samozřejmě obrovské, ale když to člověk unese, je to o to krásnější,“ radoval se.

S tlakem se ale vyrovnal a nechyboval. V úvodu měl pocit, že lehce ztrácí, ale nebyla to pravda. Pak ještě zrychlil a na druhém mezičase měl náskok více než čtyři sekundy na v té chvíli vedoucího Grigara. V závěrečné části oproti čtyřiadvacetiletému Slovákovi lehce ztratil, ale přesto měl v cíli propastný náskok 3,22 sekundy.

Svoji poslední jízdu v Tokiu zajel v nejrychlejším čase dne 91,63. „Na ten spodek jsem si věřil, věděl jsem, že mám natrénováno. Vlastně jsem to tlačil až do cíle. Když jsem bral poslední bránu, strašně mě to bolelo, ale tlačil jsem to. Vlastně až v posledních metrech jsem se kouknul na tu časomíru a skoro jsem si až říkal: ‚Tys mohl jet už úplně v klidu tu rovinku, co se tady trápíš‘,“ vyprávěl s úsměvem a zlatou medailí na krku.

Štěstím zářil i Grigar, který dosud na velkých závodech vybojoval jen stříbro v hlídkách na MS před šesti lety. Mezi jednotlivci byl ve světové konkurenci nejlépe desátý, na mistrovství Evropy osmý, ale minule v Riu skončil pátý. „Ani jako malý jsme si nikdy nedovedl představit, že budu jednou stát na stupních vítězů se stříbrnou medailí. Je to odměna za všechnu tu dřinu,“ řekl čtyřiadvacetiletý kajakář slovenským médiím. „Po dojezdu jsem nevěděl, jestli z toho bude medaile. Je to vodní slalom a za mnou jely ještě tři lodě. A bylo z toho stříbro,“ radoval se.

Nadšený byl nakonec i třetí Aigner, jenž vybojoval bronz i na olympiádě v Londýně 2012. Před pěti lety v Riu byl čtvrtý. „Myslím, že mohu být opravdu šťastný, že se vracím domů s bronzem. Bál jsem se, že budu opět čtvrtý,“ přiznal dvaatřicetiletý Němec, který ve finále bojoval i s křečemi. „Nebyl jsem si ani jistý, že dojedu do cíle, měl jsem velké problémy se svaly. Pravděpodobně kvůli zdejšímu horku. Je prakticky nemožné vypít toho tolik, kolik tady vypotíme,“ podotkl Aigner a ocenil výkon českého vítěze. „Jiří dnes pádloval jinou ligu, takže jsem šťastný,“ řekl.