Ve spektakulární hale Lusail uprostřed katarské pouště kouč Valero Rivera vztekle mával zelenou kartou, s níž trenéři žádají o oddechový čas - a při něm doslova seřval zamlklé reprezentanty Kataru sesbírané z rozličných krajin.
Tentokráte narazili na soupeře, který byl nad jejich síly. S Francií rychle prohrávali 5:9 a byť poté celý duel mohutně dotahovali, na obrat už to nestačilo. Právě skvělý nástup rozhodl o tom, že katarský sen skončil a Francie slaví další titul.
    |
Její generace šampionů je výjimečná: mužstvo neustále doplňované o další osobnosti vyhrálo poslední dvě olympiády, loňské Euro i aktuální turnaj, k tomu dobylo i další zlata na předchozích kontinentálních i světových šampionátech. Francie se nově osamostatnila na čele historického žebříčku MS; pět titulů jako ona ještě žádná země nezískala.
Jeden z klíčových bodů večera? To, že čeští rozhodčí Horáček s Novotným nedopustili pokračování často oprávněných stížností katarských soupeřů na výkony sudích.
Příklad: hned v úvodu neuznali gól jednoho z mnoha naturalizovaných cizinců Markoviče pro útočný faul - a obratem zapískali po protiútoku sedmimetrový hod pro Francii; obě situace přitom v předchozích duelech, hlavně v semifinále s Polskem, bývaly posuzovány spíš opačně. Celkově Češi utkání odřídili bez větších potíží.
Mistrovství světa v házené mužů v Kataru:Finále: Katar - Francie 22:25 (11:14). O 3. místo: Polsko - Španělsko 29:28 po prodloužení (24:24, 13:13). |
Francie těžila i z toho, že v průběhu turnaje spořila síly. Opět se rozjížděla pozvolna, s Českem třeba ve skupině zvítězila jen o tři góly, ale pro nejcennější vítězství si došla i tak.
Katar sice nemá zlato, avšak splnil hlavní úkol: zpropagovat sport v regionu. „Země Perského zálivu potřebujeme,“ prohlásil v den finále šéf světové házené Hassan Moustafa: „Nejen Katar, ale i Bahrajn, Saúdskou Arábii a další, je to důležitý trh.“
Probuzení ze sna
Katarská „cizinecká legie“ přes finálovou porážku zažila dva týdny euforie a místní vládci to oceňují. Neověřitelné informace hovořily o až absurdně znějících prémiích v podobě milionu dolarů, vozu maserati a luxusního bytu pro každého...
„Žijeme svůj sen a nechceme se probudit,“ říkal pivot Borja Vidal před finále: „Ušli jsme dlouhou cestu a získali podporu celého národa, už teď na sebe můžeme být hrdí.“
Což platí i přes porážku. Katarské stříbro, jakkoli poznamenané spory o „nakupování“ hráčů i kontroverzními výroky sudích, je premiérovou mimoevropskou medailí v historii světových šampionátů.
Jeden momentálních hrdinů bohatého emirátu, trenér Rivera, se pak mohl stát vůbec prvním koučem, který by na mistrovství světa získal zlato se dvěma různými zeměmi - na předchozím turnaji v roce 2013 dovedl k triumfu rodné Španělsko.
To mu šampioni z Francie překazili. Přesto bude při vzpomínkách na turnaj v poušti ústředním motivem nikoli další vítězství pro Karabatiče a spol., nýbrž neuvěřitelná cesta pořadatelské země až do boje o titul.
