Psal se 6. únor roku 1958. Čtvrtek. V troskách letadla skončila většina členů skvělého týmu, který měl svými výkony vstoupit do fotbalové historie.
Mužstvo se vracelo z Bělehradu, kde si po domácím vítězství 2:1 remízou 3:3 s Crvenou zvezdou zajistilo postup do semifinále Poháru mistrů evropských zemí, v němž o rok dříve ztroskotalo na Realu Madrid.
Legendárnímu manažerovi Mattu Busbymu se začal naplňovat dávný sen. Mezipřistání v Mnichově, kde bylo třeba doplnit palivo, však snění ukončilo. Na čas.
Hrdinové smutného příběhu
Geoff Bent. V Manchesteru začínal v roce 1948, v šestnácti. Po třech letech se propracoval do A - mužstva, zaskakoval na postu krajního obránce za Rogera Byrneho na levé a Billa Foulkese na pravé straně.
Zůstala po něm manželka se čtyřměsíční dcerkou. Roger Byrne. Reprezentant Anglie a od roku 1953 kapitán United, 28 let. S týmem vyhrál ligové tituly v letech 1952, 1956 a 1957. Doma na něj čekala manželka se zprávou, že je těhotná. Nedočkala se.
POHNUTÉ OSUDY: Čtyřikrát vyhrál Velkou pardubickou. Teď Gehm bojuje na vozíku |
Eddie Colman. Rychlý krajní záložník se probojoval do týmu v 19 letech. Zahynul dva roky poté. Mark Jones. Střední záložník, stabilní člen týmu, bylo mu čtyřiadvacet. Zůstala po něm manželka se dvěma dětmi. David Pegg. Levé křídlo, 22 let, jedna z opor Red Devils.
Za Anglii stihl odehrát jediný zápas. TommyTaylor. Klasický střední útočník anglického střihu, skvělý hlavičkář. Do Manchesteru přišel v roce 1953 z Barnsley v jedenadvaceti, manažer Busby za něj vysázel tehdy rekordních 30 000 liber. Reprezentant Anglie.
Liam Whelan. Útočník, v United od roku 1953, v 79 zápasech nastřílel 43 gólů, irský reprezentant. V troskách letadla našel smrt ve dvaadvaceti letech. Duncan Edwards.
Záložník, jemuž předpovídali úžasnou budoucnost. V lize nastoupil poprvé v roce 1953 v dresu Cardiff City – v šestnácti – a stal se nejmladším debutantem.
Totéž platilo v reprezentaci Anglie, kde hrál už v osmnácti již jako hráč United, až později jej překonali Owen, poté Rooney a nakonec Walcott.
Byl považován za největší poválečný talent Albionu. Zemřel v mnichovské nemocnici dva týdny po neštěstí, v jedenadvaceti.
Zemřel tým budoucích hvězd
Vedle nich a dvou členů posádky zahynuli i tři kluboví funkcionáři a také osm novinářů, mezi nimi i Mark Swift, někdejší brankář Manchesteru City. Oněch osm hráčů navždy zmizelo ze soupisky Manchesteru United, ale s nimi zemřel i celý tým.
Tým především budoucích hvězd, který sestavil Busby v drtivé většině z mladých hráčů. Proto se mužstvu říkalo Busbyho děti, Busby Babies.
Byl to tým s ambicemi sesadit z evropského trůnu slavný Real Madrid, vítěze úvodních dvou ročníků PMEZ. Nezranění zůstali dva hráči, reprezentační brankář Severního Irska Harry Gregg a obránce Bill Foulkes.
Zato záložníci John Berry a Jackie Blanchflower se po zraněních už nikdy nemohli k fotbalu vrátit. Zraněný byl i Bobby Charlton, budoucí legenda anglického fotbalu. „Při třetím startu jsme sledovali plochu už dost nedůvěřivě,“ vylíčil nedlouho poté.
„Motory řvaly, byl čas se odlepit, ale pořád nic. Pak došlo k nárazu a ztratil jsem vědomí. Když jsem přišel k sobě, seděl jsem připoutaný bezpečnostními pásy k sedadlu, které bylo zabořené v závěji asi padesát metrů od letadla,“ dodal Charlton, který utrpěl otřes mozku a ránu na hlavě.
Vedle něho seděl v letadle manažer Matt Busby. Jeho zranění byla vážná, v mnichovské nemocnici musel zůstat dva měsíce. Když se na lůžku dozvěděl, že po sedmi obětech podlehl svým zraněním i Edwards, zaleskly se mu oči.
Když Charlton promluvil
„Duncan byl tak dobrý fotbalista, že se tomu skoro nechtělo věřit, uměl všechno. Jen Bůh ví, co všechno by ve fotbale dokázal, kdyby ho byl ušetřil. Kdybyste se kteréhokoli trenéra zeptali, co by si přál k Vánocům, odpověděl by: Chtěl bych mít v týmu Duncana Edwardse. Nebýt toho neštěstí, určitě by se stal kapitánem národního mužstva,“ říkal Busby s odstupem.
S Greggem, Foulkesem, dvěma nově získanými hráči a sedmi dorostenci sehrál Manchester po třinácti dnech první zápas, v Anglickém poháru porazil Sheffield Wednesday 3:0.
V semifinále Poháru mistrů však už nemohl stačit na AC Milán – doma zvítězil 2:1, ale v Itálii podlehl 0:4.
Když před jedním ze zápasů pořadatelé pustili do amplionů emotivní a povzbudivý vzkaz Matta Busbyho, který namluvil v mnichovské nemocnici, šedesát tisíc diváků stálo a po tvářích se jim koulely slzy.
POHNUTÉ OSUDY: ‚Došlo mi, že tady dohoří moje svíčka.‘ Lamače na Dakaru přepadli banditi se samopaly |
Bobby Charlton se dlouze odmítal k mnichovskému neštěstí podrobněji vracet. Učinil tak až v říjnu roku 2006 při oslavě svých 69. narozenin.
„Harry Gregg a Bill Foulkes zachovali rozvahu a pomohli zachránit několik lidí. Neumím si představit, že bych to v kouři a plamenech zvládl taky, byl jsem v šoku. Odcházeli jsme od místa katastrofy a pořád jsem tomu nemohl uvěřit, viděl jsem věci, které nikdy nebudu schopný popsat. Až za několik dní mi došlo, co se stalo. A ptal jsem se sám sebe: jak je možné, že jsem přežil, když tam leželi moji spoluhráči mrtví? Dodnes se mi o tom zdá a stále mě pronásleduje pocit viny, že jsem přežil,“ pravil Charlton v rozhovoru pro deník Times.
O rok později, u příležitosti svých 70. narozenin, byl před kamerou televizní stanice ITV1 rovněž sdílný.
„Všechno bylo strašně rychlé, během chvíle odešlo tolik mladých lidí, mých vrstevníků, byli na pokraji úspěchu a slávy... A časem jsem si ujasnil, proč jsem přežil. Bylo to díky designu letadla – polovina sedadel byla umístěna čelem dopředu a druhá polovina čelem dozadu. Všichni, kteří byli zády dopředu, nehodu přežili,“ pokýval hlavou. Ještě vysvětlil, proč tak dlouho nechtěl o tragédii podrobně mluvit.
„Říkal jsem si, že by to mohlo být nepříjemné pro některé příbuzné zemřelých. Ale potom přišel čas, kdy mi všichni říkali, abych se toho nebál. A když jsem to udělal, cítím se mnohem líp...“
Znovu od začátku
Busby mohl opustit nemocnici po dvou měsících a z tribuny sledoval finále Anglického poháru, ve kterém oslabený Manchester prohrál s Boltonem Wanderers 0:2. Uznávaný manažer znovu trpělivě skládal mužstvo, aby do sebe všechno zapadalo.
Charltona, který do tragédie hrál na křídle, přeškolil na vůdčí osobnost středu pole, objevil tvrdého, ale pracovitého Nobbyho Stilese, talentovaného útočníka Ira George Besta, Skota Denise Lawa, zapracoval další hráče.
V roce 1965 Manchester United znovu po letech získal mistrovský titul a rok nato se Charlton výrazně podílel na historickém titulu mistra světa pro Anglii.
A v roce 1968, deset let po mnichovské katastrofě, se Matt Busby dočkal naplnění svého snu. Manchester United po dalším titulu postoupil do finále Poháru mistrů a po dramatickém boji zdolal v prodloužení Benfiku Lisabon 4:1.
Navíc se tak stalo ve Wembley a byl to vůbec první triumf anglického klubu v elitní klubové soutěži. Po zápase se objali tři muži, kteří stáli na začátku dlouhé cesty: Matt Busby, Bobby Charlton a obránce Bill Foulkes.
„Získal jsem všechno, o čem hráč sní, ale vyměnil bych to za jediný moment. Jen kdyby šlo vrátit čas. Víte, co mám na mysli?“ řekl ještě Charlton v roce 2007.
