130 let

Při zahajovacím zápase mistrovství světa naplnili polští volejbaloví fanoušci fotbalový stadion. Přišlo jich 62 tisíc. | foto: Reuters

Tisíce diváků, chorály i rodiny s dětmi. Když je volejbal národním sportem

Sport
  •   8:00
Tohle Češi těžko chápou. Přestože se volejbal v srdci Evropy obecně těší relativně vysoké oblibě, sportovní diváci na něj moc nechodí. V Polsku však plní obrovské arény a fanoušci za ním cestují tisíce kilometrů. I díky jejich nadšení to polští volejbalisté loni dotáhli až k titulu mistrů světa.

Z hymny zazní jen pár tónů a pak její zvuk umlkne. Ale i to bohatě stačí, aby patnáct tisíc fanoušků s bílými a červenými kartony nad hlavami pokračovalo v jejím zpěvu jako jednolitý sbor. Někteří hráči zpívají také, jiní nehnou ani brvou a se zavřenýma očima si vychutnávají ten úžasný pocit, z něhož mrazí v zádech.

I letos zavládla v Polsku na přelomu jara a léta volejbalová horečka. Světovou ligu, která se zrodila v roce 1990, hrají Poláci nepřetržitě od roku 1998.

Zprvu se v soutěži, která se díky systému dvojzápasů každého s každým doma-venku hraje po celé zeměkouli, spíš rozkoukávali, záhy však pronikli mezi pravidelné spolufavority.

Polákům se vyplatilo, že dobře pracovali s generací, která v polovině 90. let vyhrála juniorské mistrovství Evropy i světa. Ta poté táhla i seniorskou reprezentaci a zahájila obrovský volejbalový boom. Pod jeho vlivem dokonce polská vláda nastartovala projekt tréninku a popularizace „Volejbal – polský národní sport“. Z tamní ligy se brzy stala jedna z nejkvalitnějších soutěží vůbec a zamířila do ní řada hvězd.

V domácím prostředí k titulu mistrů světa

Může se to zdát přehnané, ale možná stejně důležitým faktorem jako hráčská kvalita je pro polský národní tým také domácí prostředí. Toho Poláci naplno využili předevšímloni při domácím mistrovství světa, které k všeobecnému nadšení slavně vyhráli.

Mimochodem, podobný kousek se naposledy povedl o čtyřicet let dříve v Praze Čechoslovákům.

Obrovský zájem o volejbalové duely si vyžádal stavbu nových arén a rekonstrukci těch starších. Zatímco dřív stačily kapacity okolo deseti tisíc, dnes se vyprodávají i haly pro více než 15 tisíc diváků.

Polští pořadatelé se chtějí před volejbalovým světem blýsknout.
Národní fotbalový stadion ve Varšavě, 62 tisíc lidí, jeden volejbalový zápas.

Proto si Poláci mohli dovolit uskutečnit bláznivý sen – loňský světový šampionát zahajovali zápasem na fotbalovém stadionu ve Varšavě. Všech 62 tisíc vstupenek zmizelo z internetového předprodeje za pouhou hodinu a půl! Zatímco dřív stačily kapacity okolo deseti tisíc, dnes se vyprodávají i haly pro více než patnáct tisíc diváků Skvělá atmosféra panuje na polském volejbalu už před samotným zápasem. Tisícovky fandů se začínají k hale scházet i dvě hodiny před zápasem. Výpravy přijíždějí snad ze všech koutů země.

A rozhodně se při čekání nenudí. Pochutnávají si na pivu, klobáse či špízu, malují si na tváře vlajky, ve všudypřítomných stáncích kupují dresy, trička, šály a čepice.

Přitom ani nemusí sahat do peněženky příliš hluboko. Fanouškovské artikly jsou zde totiž nečekaně levné, v přepočtu okolo 200 korun. A to hned potom vypadá jinak, než když je v národních barvách jen pár stovek výstředníků. V Polsku je na volejbale ustrojen do bíločervena prakticky každý.

Dlouho před začátkem zápasu to žije i v hale, kde se spouští zahřívací kolo chorálů. Ty pak během utkání strhávají celé publikum. Co se bude zrovna zpívat, určuje dvojice spíkrů, z nichž jeden rozehrává všeobecně známé nápěvy na klávesy. Jednoznačně nejpopulárnějším popěvkem je „Polska bialo-czerwoni“ na motivy evergreenu „Go West“ od Pet Shop Boys.

Bíločervené peklo, kde mají rádi i Čechy

Z frenetické atmosféry, jíž se nedá nepodlehnout, naskakuje husí kůže. Nikde však žádné náznaky jakéhokoli násilí, které v Polsku především v minulosti tak trápilo fotbalové prostředí. Na volejbal klidně vezmou rodiče i své malé děti. Nemusejí se totiž o ně bát. Prostě fandí úplně všichni.

„Myslím si, že celý svět nám závidí frenetické, ale zároveň kulturní publikum,“ rozplýval se smečař Bartosz Kurek minulý pátek po střetnutí s USA.

Poláci v Krakově vyhráli 3:2, přestože většinu zápasu jen dotahovali. Ale i v této bitvě se ukázal faktor bíločerveného pekla, které už ve druhém setu fandilo vestoje. Tie-break domácí ovládli 15:12 a zajistili si postup do závěrečného turnaje, tzv. Final Six, jenž letos hostí brazilské Rio de Janeiro.

Mezi 15 tisíci fanoušky nechyběla ani skupina příznivců z Česka. Pod názvem Zespól przyjaciól polskiego sportu (Spolek přátel polského sportu – pozn. autora) jezdí na polský volejbal pravidelně od roku 2004 a brzy se z nich staly takřka celebrity. Vyrábějí si vlastní trička a šály, ostatní fanoušci se s nimi chtějí fotit, poskytují rozhovory. A když na tribuně roztáhnou svůj obří transparent, přivítá je celá hala bouřlivým potleskem.

„Takové fandění člověk zažije málokde. Navíc nikde jinde nás nevítají s tak otevřenou náručí jako v Polsku. Čechy mají ve velké úctě,“ vysvětluje jeden ze spoluzakladatelů ZPPS Jaroslav Šindelář.

„Moc nás to těší. Myslím, že jezdí kvůli té atmosféře, kterou pomáhali vytvářet, a také že jsme blízké země. Jsme rádi, že fandí spolu s našimi fanoušky, je to super,“ vysekl Čechům před lety poklonu tehdejší kapitán Piotr Gruszka.

Fandit na polském volejbale je prostě parádní zážitek.

Autor: Tomáš Kubánek