Na světový šampionát do jihokorejského Tegu v roce 2011 odjížděl Usain Bolt jako držitel světového rekordu, trojnásobný olympijský šampion i mistr světa a největší adept na zlato z královské trati 100 metrů. Jenže právě v Tegu ukázal světu, že je také jenom člověk.
Stadion natěšený na další představení Blesku, jak se Boltovi přezdívá, zažil šok. Jamajčan neudržel nervy na uzdě a z bloků vyběhl před výstřelem. Ulitý start! Okamžitě věděl, co provedl, zařval a strhl ze sebe dres. Verdikt byl neúprosný - diskvalifikace. Záběry, jak drobný korejský pořadatel rázně strká dvoumetrového Bolta do útrob stadionu, obletěly svět.
  |
Bolt se stal obětí snad nejkrutějšího pravidla, jaké ve sportu existuje. Přitom nulovou toleranci pro ulité starty zavedla IAAF pouhý rok před osudným závodem. Do té doby byl sprinter diskvalifikován až po druhém předčasném vyběhnutí (do roku 2003), pak platilo pravidlo, že po předčasné reakci jednoho atleta dostane varování celé startovní pole a „do sprch“ jde pak kterýkoliv z běžců, jenž nezvládne start podruhé.
Boltův ulitý start v Tegu 2011:
Finále v Tegu bylo od roku 2007, kdy Bolt získal první (stříbrnou) medaili z MS, jeho jediným nezvládnutým velkým závodem.
Které jsou další slavné ulité atletické starty?
Linford Christie
Vskutku tragikomickou podívanou nabídlo divákům finále stovky na olympiádě v Atlantě 1996. Obhájce zlata z Barcelony, Brit Linford Christie, ulil první start a dostal varování. Následně všem nervy pocuchal Ato Boldon z Trinidadu, který rovněž vyběhl předčasně. Když se celý stadion po několika minutách uklidnil, zaklekli opět sprinteři do bloků. Už potřetí. Jenže ani teď nenechali rozhodčí závodníky proběhnout celou trať. Opět Christie!
Britský šampion, jenž v Atlantě startoval v 36 letech, se nepatrně hnul ještě před startovním výstřelem a i přes velké protesty byl - ještě na základě starého pravidla o druhé šanci - diskvalifikován. Verdikt ale nepřijal a dlouhé minuty odmítal opustit stadion. Dokonce se snažil koncentrovat na další start. Jenže ten nepřišel a po zhruba 15 minutách přemlouvání musel Linford Christie dráhu opustit a vítězství Kanaďana Donovana Baileyho sledoval už jen jako mrzutý divák.
Jako zázrakem byl výsledkem tohoto nervózního finále Baileyho světový rekord 9,84s.
Finále stovky na OH 1996 a ulitý start Linforda Christie:
John Drummond
Ještě větší problém s opouštěním stadionu měl Američan John Drummond. Ten nechuť přenechat boj o sprinterské medaile soupeřům povýšil na novou úroveň, když si ve čtvrtfinále MS 2003 v Paříži po ulitém startu lehl na tartan.
Jeho neustále se opakující křik „I did not move!“ (Já se nepohnul!) do zvukových mikrofonů se stal legendárním. Dalším hercem v tomto divadle byl Asafa Powell, jenž ve čtvrtfinálovém běhu rovněž ulil, ten však pouze rezignovaně seděl vedle dráhy a sledoval, co předvádí jeho americký kolega.
Když už to vypadalo, že Drummond se s trestem smířil a v slzách opouští stadion, opět na sebe navlékl dres a vrátil se mezi ostatní sprintery. Závod zdržel téměř o hodinu. I přes tento odstrašující příklad sáhla o 7 let později IAAF k ještě většímu zpřísnění a zavedení krutého pravidla o nulové toleranci...
John Drummond a jeho „I did not Move!“:
