Kouč Špotákové: Když Bára odejde, popřeju jí štěstí

Měl jste možná nějaké signály, že vaše svěřenkyně zvažuje změnu trenéra?
Netušil jsem to... Ale vlastně jeden takový moment byl. Když na dubnovém soustředění v Maďarsku Bára odcházela z tréninku s bolavou achilovkou, řekla, že se mnou končí.

Ať ji trénují oba, míní Změlík Zkušenost se změnou trenéra má také Robert Změlík, jedna z legend české atletiky. Krátce před olympijskými hrami v Barceloně v roce 1992, kde zlatou medailí nastartoval úspěšnou éru českého víceboje, překvapil rozchodem se svým koučem Rudolfem Chovancem. "Od pana Chovance jsem odejít nechtěl, jenže jsem cítil, že se dějí změny," vzpomíná Změlík. "Zatímco dříve mě pan Chovanec v tréninku brzdil, s blížící se olympiádou otočil a začal mi nakládat víc, než jsem byl schopný zvládnout. Navíc z něj čím dál víc sršela nervozita a přenášela se na mě, začal jsem být předrážděný. Potřeboval jsem si odpočinout, tak jsem projevil přání, že bych na mítink v Götzisu jel rád sám. A on na to, že když je to tak, tak spolu končíme," dodává bývalý atlet a nyní podnikatel. Žádná diplomacie Trenérů pak měl hned několik. "To už jsem byl v Praze na Dukle a namísto jednoho kouče jsem měl několik poradců – specialistů. Třeba v tyči mi radil Boleslav Patera, ve vrzích zase diskař Imrich Bugár. Ten říkal, že je mým nohsledem – sedli jsme si, dělal mi tátu," usmívá se Změlík. Situaci kolem Barbory Špotákové posuzuje s nadhledem. "Vím o tom, ale nevolil bych radikální trenérskou změnu. Ideální by bylo, kdyby Báru připravovali oba – Honza Železný i Ruda Černý. Kdepak, žádná diplomacie. Honza jí má co říct o oštěpařské technice, ale Ruda ví, co potřebuje v jiných směrech. Řešil bych to takhle," míní. Tento názor pramení z jeho zkušenosti. "Po olympiádě mi říkali, že jsem slabý. Tak jsem posiloval jako divý, ale byl jsem pomalejší. Pozitivní efekt to nepřineslo," pokyvuje hlavou Změlík, který ještě v roce 1997 vyhrál na halovém MS sedmiboj.

Ale bylo to v afektu, pak už jsme to neřešili a v klidu se snažili udělat sezonu, jak to šlo. Ona pro to udělala všechno na tisíc procent, pečovala o sebe nejlíp, jak mohla. Také díky tomu i tahle sezona vychází dobře. Ale beru to tak, že když bude Bára chtít, tak mi to řekne. Změna je přece život. Sám jsem zvědavý, jestli je na tom, co se šušká, něco pravdy.

Laika může napadnout – proč vlastně nejste s vaší svěřenkyní v Curychu?
Na zahraniční mítinky s ní nejezdím, to je mezi atlety celkem běžné. Zkušená je dost, poradí si, taky v tom je výjimečná.

Zmínil jste problémy s achilovkou. Dá se k tomu říct něco bližšího?
Bára je přičítala mně, že jsem ji přetáhl, ale takový je trénink, že závodníci bývají přetažení. To se prostě stane. Ale pravda je, že jsme to v něčem asi přetáhli. Potom ta sezona byla jiná. Bára neměla o tolik víc závodů než třeba loni, ale byly důležitější. Diamantová liga, to je mašinerie, chtělo by to vložit pár dní na odpočinek, ale ten čas se nenašel. Přesto v té lize ze šesti startů třikrát vyhrála, jednou byla druhá a dvakrát třetí. Bohužel byla smůla, že si v Monaku hnula s loktem.

Říká se, že změna trenéra může prospět. Je to tak?
Někdy pomůže, někdy ne. Jarda Bába změnil trenéra a letos se mu dařilo míň. Denisa Rosolová přešla na čtvrtku a příjemně překvapila, nicméně myslím, že ke čtvrtce směřovala u trenéra Dudy taky. Každý případ může být jiný.

Jaký máte vztah s Janem Železným?
Myslím, že velmi dobrý. Je to největší odborník na oštěp, ví, jak to chodí na závodech. Náš vztah je kolegiální, nemáme žádný problém. Když nastala určitá krize, některé tréninky jsme odházeli s ním. I loni či předloni. A je pravda, že díky Honzovi Železnému mají oštěpaři na Dukle, tedy i my, tak dobré podmínky.

Například v hokeji se za ideální dobu práce kouče s týmem považují tři roky, pak je dobré všechno oživit změnou. Nemůže třeba v atletice přinést podobná změna jisté oživení? Sám jste řekl, že změna je život.
Jsme spolu jedenáct let, to je dlouhý čas. Ale víme, co ten druhý potřebuje, umíme si vyhovět. Nedávný bronz z Barcelony někdo bere jako neúspěch, ale třeba to bylo o jediném hodu. Sezona je zhuštěná, bylo málo prostoru pro trénink a pro klid.

Kdyby tedy Barbora Špotáková přistoupila ke změně kouče...
...asi by mi to bylo líto jako každému, kdo žije společnou prací. V Báře jsem viděl talent od vícebojařských začátků stejně, jako když přestoupila k oštěpu. Kdyby se rozhodla pro Honzu, tak se určitě nepůjdu oběsit, naopak jí popřeju hodně štěstí a ať se jí daří. A budu se dál věnovat mladým oštěpařům, z nichž je Jakub Vadlejch nejlepší v kategorii dvacetiletých na světě. To za to stojí.