Proč jste se z rallye před časem vytratil a kam byste chtěl tentokrát své snažení směřovat?
Nebyly optimální finanční prostředky a já jsem neměl čas si je sám shánět. Ze slibů se staly chyby a vznikla z toho pauza. Šilhám jen po rallye, je to královna.
Do sezony jste vstoupil už na konci března na Valašské rallye. Jaký to byl pro vás návrat, když jste vaše mitsubishi "nabořil“?
Blbý, chtěl jsem nenabořit. Jednalo se o drobnou chybičku, která za normálních okolností nestojí ani pár sekund času, nemohli jsme pokračovat jen hloupou shodou okolností.
Na Rallye Šumava jste měl dokonce vážnou havárii, po které jste skončil s otřesem mozku v nemocnici. Jak k ní došlo, byla to jezdecká chyba, nebo technická závada?
Jednalo se o mou další havárii za horizontem. Jednou jsem skočil příliš daleko a teď jsem si ho zřejmě špatně najel. Musím si už dát na ty horizonty pozor, navíc mám po té pauze veliké problémy s psaním rozpisu a s koncentrací na něj při jízdě. Myslel jsem, že do toho zase vpluji poněkud rychleji a plynule.
Jak jste se dával po nehodě dohromady, abyste zvládl blížící se koncertní turné?
Musel jsem sahat ke speciálním duševním, chcete-li relaxačně imaginačním technikám, jinak by to vůbec nebylo možné.
Nenapadlo vás, že je pro vás ježdění příliš veliký risk, budete v soutěžích pokračovat?
Jakmile bude budget kompletní, zase vyrážíme, ale snad už s novou EVO IX. Mluvil jsem s Romanem Krestou a požádal jsem o nějaké konzultace ohledně rozpisu i jízdy, které by mi usnadnily a zrychlily ten rozpačitý návrat.
Fanouškům se líbí váš dravý jezdecký styl, ten vám ale na druhou stranu přinesl už řadu karambolů. Nepřemýšlíte v kontextu posledních událostí, jak tuto bilanci změnit a v tomto směru si vylepšit pověst?
Nejezdím kvůli dobré pověsti. Jezdím, protože mne to baví, a ty karamboly mi ani tak nepřinesl styl jako spíš chyby v koncentraci. Tu je potřeba ladit.
Automobilový sport provází řada někdy i tragických havárií. Máte vypěstovanou nějakou záklapku, která vám v podvědomí vystaví stop, že už například nemůžete přidat?
No o žádných záklopkách moc nevím, je třeba užívat spíš rozum a tím se řídit. Čím míň emocí, tím lépe, a to se týká jak záklopek, tak i pocitu, že v jednom jediném místě zvítězíte v mistrovství vesmíru a je z toho třeba veliká rána.
Před sezonou jste prohlásil, že nechcete brát ježdění jen jako odreagování od vašeho zaměstnání, ale máte v úmyslu se propracovat do české špičky. Chtěl byste se pohybovat někde poblíž Václava Pecha nebo Romana Kresty?
Na Romana si v tomto životě již asi nesáhnu, co se týče Vaška, tak to bude asi také dost obtížné, ale přece jen uvidíme, je malomyslné vzdávat se dopředu.
Objevily se také informace, že máte v plánu rozvířit vody v českém rallyesportu. V jakém smyslu to bylo myšleno?
Chceme postavit plně profesionální a mezinárodně fungující tým. Ale znáte to, sen a skutečnost se mnohdy nepodaří skloubit. Všechno pro to ovšem děláme, máme k tomu dobré lidi.
Nepatříte do kategorie osobností, jež propadly kouzlu závodění až v dospělosti, ale měl jste k němu díky svému otci, který patřil mezi přední československé autokrosaře, odmalička blízko. Jaké byly vaše závodnické začátky?
Autokrosové a obtížné. Lidé u nás mají občas tendenci se začátečníkům posmívat.
A jak se na vás zkraje dívali zkušení autokrosoví kozáci, kteří závodili už s vaším otcem?
Jako na mladého Landu, tedy syna jejich kamaráda a soupeře, kterého znají od útlého dětství.
Co vás k závodění přitáhlo a jak ho vnímáte dneska?
Lákalo mne splnit si dětský sen, být jako táta. Dnes je to forma určité osobnostní meditace a i sebepropagace.
Prošel jste závody v autokrosu, Evropským pohárem tahačů a v posledních letech se objevujete v automobilových soutěžích. Která disciplína vás vzala nejvíc u srdce?
Jednoznačně rallye, ale obě další disciplíny jsou také ohromně zábavné. Rallye ovšem co do rizika a náročnosti není podobné nic.
Kvůli uměleckým záměrům jste byl v posledních týdnech často kritizován. Jakým způsobem vás přijímají vaši současní soupeři?
To se musíte zeptat jich, ale lidé v depu se ke mně chovají skvěle. Závodníci jsou povětšinou výrazné osobnosti, které si utvářejí vlastní názor a nepřejímají fantaskní vývody některých ultralevicových radikálů, na které nikdo z nás nemá čas ani chuť.
Proč myslíte, že je vnímání vaší osoby v těchto dvou světech tak odlišné?
Ve světě novin píšete jen nějaký článek, oháníte se svobodou slova a právem na vlastní názor i na věci, u kterých vám zcela uniká jejich podstata. Sedíte a jen teoreticky hodnotíte druhé o sto šest. Novináři už dnes příliš neinformují. Ten druhý svět je světem reálných činů, ne plků a v tom je asi ten největší rozdíl. Považuji mnohé novináře za skutečné profesní diletanty, u jiných mám zas pocit, že se jedná spíše o nějakou cílenou předpolitickou diskreditaci. Jsou úplně vedle, přeneseně vzato píšou o mé kuchyni a přitom u nás nikdy ani nebyli.
Před časem jste prohlásil, že když neustane kritika vašich projektů, raději s celou rodinou opustíte republiku a bude žít jinde. Opustil byste i českou rallye?
Takto jednoduše se to říct nedá, vyhodnotím to potom, co skončí mystifikační talk-show Čaroděj. A to pak samozřejmě i uvidím, zda tu budu jezdit. Chci, aby mé dcery vyrůstaly v národě s budoucností, a ne mezi malými lidmi, kteří se dokážou vůči všemu jen negativně vymezovat a to je jejich hlavní podstatou. Mám samozřejmě na mysli tu obecnou rovinu, ten ostrý guláš přechytralých keců a silných slov se mi už prostě zajídá.
