Na Vysoké škole finanční a správní absolvovala jste absolvovala státnice. Tak jak to dopadlo a jaké to bylo?
Popravdě jsem trošku nervózní byla, protože přeci jenom je to pro mě nezvyklá situace. Být na státnicích je něco jiného než sjíždět dolů z kopce. Nakonec mě to kupodivu docela i bavilo. Bylo to pro mě během posledních týdnů těžké. Byla jsem do poslední chvíle v Rakousku a měla jsem normální plán. Ne jako na jaře, kdy mám ten plán malinko volnější a můžu trénink proložit školou. Tentokrát to bylo normálně nahuštěné, měla jsem tréninkový režim. Takže bylo trošku komplikované, poté co jsem přišla z kopce, se pustit do učení. Mám radost, že jsem to zvládla. Musím poděkovat Vysoké škole finanční a správní za to, že mi po celou dobu studia vycházeli vstříc. Mohla jsem si individuálně říct, kdy budu potřebovat udělat zkoušky, když jsem zrovna byla v Praze. Za ten přístup jsem jim moc vděčná.
Vaše léto bylo do jisté míry standardní, nebo v něčem jiné?
Příprava byla dost podobná jako předešlé roky, akorát jsme museli změnit kemp v Chile. Byl níž, jeli jsme k sopce Nevados de Chillan. Musím říct, že jsem tam byla jsem strašně moc spokojená. Bylo to opravdu fajn. Trénovali jsme tam s Klíňákem (Tomášem Klinským) a se Zabym (Janem Zabystřanem). Byla tam hrozně fajn parta a odvedli jsme opět dobrý kus práce jako tým.
Jak se vám líbilo v nové destinaci a jaké to bylo trénovat pod aktivní sopkou?
Bylo to zvláštní, první den jsme z toho byli dost vyjukaní. Já jsem si představovala, že to bude probíhat tak, že přijedeme a bude tam sopka, která je aktivní pouze uvnitř a my budeme hádat, která z těch hor kolem nás by to tak mohla být. Tady to ale bylo jednoznačné, každých pět minut totiž vylétl oblak kouře. Hned první týden jsme jezdili přímo pod ní, blíž už bylo zakázané teritorium, kam nás vozily pouze skútry. Je to i motivující, když za vámi hřmí. Popožene vás to z kopce.
Vzhledem k nabitému programu, upřednostníte spíše lyže, nebo snowboard?
My jsme rozjeli velký projekt na klonování, pracuji na něm s českou laboratoří. Uvidíme, jak to dopadne. Když se to nepodaří letos, tak kluci vezmou pilu a rozřežou mě na kousky (směje se). Nebo to budeme dělat prostě jako všechny ostatní sezony. Budu jezdit do roztrhání těla všude a na všem.
Jaké máte před novou sezonou cíle? A jak náročné bude dorovnat, v lepším případě překonat sezonu minulou?
Já vím, že vy si v podstatě vždy můžete vzít mojí odpověď a překopírovat si ji na příští rok. Cíle jsou stejné. Budu se snažit odevzdat, co jsem natrénovala v přípravné sezoně. Budu si chtít užít každý závod, jet naplno, a snad stihnu těch závodů co nejvíc. Také doufám, že tato sezona bude úspěšná. Pro ostatní lyžařky letos nejsou takové vrcholy, jako je mistrovství světa nebo olympiáda. Pro mě je ale vrchol každý závod. Takže já budu mít těch pomyslných mistrovství během sezony spoustu a moc se na to těším.
  |
Budete letos opět více na lyžích?
Já upřímně nevím, že to loni bylo více lyží. My máme nějaký hrubý plán A, který si myslím nebude ani zdaleka tím, který bude nakonec odpovídat realitě. Budeme hodně improvizovat, ale tuším, že by to mělo vycházet půl na půl.
Prý jste v tomhle šéf a rozhodnutí, na které závody se vydáte, je nakonec stejně na vás. Je to pravda?
Mně připadá, že jsem boss jsem až do chvíle, než dojde na odpočinek. Pak jsou bossové mí trenéři, kteří mi řeknou, že už to stačí, že další jízdu nemám jet, že mě připoutají k posteli, že mám odpočívat. Aspoň ten jeden den, když už to táhneme dlouho.
Nikdy si nebouchnete do stolu?
Já mám docela kliku, že mám kolem sebe tým, který se mi snaží pomoct. Ne proto, že jsou dobře placení, ale proto, že mě mají rádi, nebo to aspoň dobře předstírají. Máme dobrou partu, tým je nastavený tak, že za mě položí život. Možná. A to, že jsem boss, to říkají kluci asi spíš z legrace. Já si myslím, že největší boss je moje maminka.
A co materiál? Máte nějaké novinky?
Měli jsme letos spoustu času na testování. Lyže jsou dobře připravené, jsem s nimi fakt hodně spokojená. Na snowboardu mám nová prkna, která zrovna testuji. Věřím, že si v Kanadě vyberu to nejlepší.
Pořád jezdíte na těch tvrdších?
Pořád stejný model. Zůstala jsem u něj. Docela mi to na něm jezdí, tak bych to nerada měnila.
Dá se říct, že i ta sponzorská část sportovcova života je vám už bližší? Jde si takové focení užít?
Musím říct, že to není nic pro mě. Na druhou stranu jsem moc ráda, že mám za sebou takové sponzory. Vždycky si vybírám jen ty, se kterými chci spojit své jméno. Jsem ráda, že teď mám nového sponzora, který mě obléká. Za všemi těmi sponzory si stojím a ráda pro ně dělám, protože oni pro mě dělají také spoustu věcí. Umožňují mi vlastně jet tu sezonu tak, jak ji jezdím, s tak obrovským týmem. Beru to tak trošku jako svou práci.
Když se vidíte v televizi, dokoukáte to, nebo se přepínáte?
Já jsem je ještě neviděla (směje se). Akorát mi všichni píšou, že jsem byla v reklamě. Ale tím, že jsem byla do poslední chvíle v Rakousku, jsem vůbec na televizi neměla čas, protože jsem se neustále učila. Takže jsem to ještě neviděla, ale myslím si, že bych to nepřepnula. Dokoukala bych to, protože si myslím, že jsem byla dobrá (směje se).
Co říkáte na novou mobilní hru s postavou Esterminátorky? A jak vznikla tato spolupráce?
Spolupráce vznikla tak, že jsem byla oslovena, zda se nechci stát jednou z jejich postav. Já jsem samozřejmě řekla, že ano, protože jsem pořád ještě dítě. Ale myslím si, že je to i hra pro dospělé. Je to vlastně fantastická hra.
Loni jste obdržela od prezidenta Zemana státní vyznamenání. V pondělí ho na Hradě převzal i Jaromír Jágr. Už jste mu stihla poblahopřát?
Ještě jsem s ním nemluvila, ale říkala jsem si, že bych ho pozvala sem, aby vám taky něco řekl. Ale nechám si to otravování jindy, až to budu více potřebovat. Až budu potřebovat hodně pomoct, zavolám mu: Hele Jardo, potřebuji pomoct.
A u jaké příležitosti byste Jardu vytočila a jakou radu by vám mohl dát?
Já už jsem od něj spoustu rad dostala. Povídali jsme si online asi tři hodiny, já z Řecka, on z Kladna (směje se). Bylo to moc zajímavé. Od té doby z toho čerpám. Jsem moc ráda, že na něj ten kontakt mám. Samozřejmě ho nebudu otravovat s každou prkotinou, ale myslím si, že je dobrý mít k dispozici někoho, kdo má stejné zkušenosti, ale má jich mnohonásobně více. On je samozřejmě velká hvězda a ví, co k těm věcem říct. Takže jsem ráda, že kdybych byla třeba nějaká smutná, tak mám pořád Jardu na telefonu. Je to takový přítel na telefonu (směje se).
