Na pobyt v Thajsku jste se těšil – splnil vaše očekávání?
Vrchovatě! Bylo tam perfektní počasí, sluníčka a koupelí v moři jsem si užil až až. Naprosto dokonalá záležitost.
Načerpal jste energii?
To doufám. Už jsem zpátky druhý týden a zatím to tak vypadá.
A co vaše pravé koleno? Po sedmém triumfu ve Velké pardubické jste hovořil o operaci, a s endoprotézou kolena byste už na Taxis zřejmě nemohl.
To je nejspíš pravda, ale zatím je to dobré. Spíš mi vadil přechod domů. V Thajsku bylo dvaatřicet stupňů, což bylo vynikající, ale tady minus dvacet, dokonce jsem nemohl nastartovat auto. Jenže mně vadilo něco jiného – v Thajsku jsem se za dvanáct dní nenaštval ani jednou, ale doma jsem byl hned po návratu vytočený snad patnáctkrát. Šlo o pracovní problémy, které mě v Thajsku vůbec netrápily.
Takže jste problém s kolenem odložil? Nebo se rozhodujete?
Jak říkám – zatím to nebolí, tudíž jsem to odložil. Řekněme na neurčito. Teď si říkám, že když koleno začne bolet, vyjedu zase někam do tepla a ono to přestane. Teplo je lék, i když na tu operaci asi jednou muset budu. Třeba pojedu do Brazílie, jenom nevím, jestli by mě moje paní pustila! (směje se)
Podle odborníků by bylo rizikem zdolávání překážek s umělým kolenním kloubem, ovšem příliš dlouhé odkládání operace rovněž...
To je možný, ale zatím to opravdu neřeším, protože bolesti jsou... snesitelné. Opravdu, víc vám k tomu neřeknu.
A neberete potíže s kolenem jako určitý signál, kdy si organismus řekne sám – už bylo dost dostihů?
Kašlu na to. Uvidíme, co se stane během příštího roku.
Takže byste se v případě, že bolesti budou snesitelné, opět postavil na start Velké pardubické? Navýšil byste tak vlastní účastnický rekord na pětadvacet...
Nevím, nevím, nevím. Uvidíme.
Cožpak vás případný hattrick s Tiumenem neláká? Něco takového jste už dokázal se slavným Železníkem v letech 1987 až 1989, mohl byste to zopakovat...
S Tiumenem přece může vyhrát kdokoli jiný, je to výborný skokan. S ním by to neměl být problém, i když další hattrick by byl pěkný.
A osmé vítězství ve Velké nesporně také, ne?
Sedmička je ale hezčí. (smích)
Ještě k vašemu pobytu v Thajsku – poznal jste tamní pedikúru, kdy malé rybky ohlodávají odumřelou kůži na nohou?
To mi povídejte! První pocit byl hrozný, to jsem nevěděl, jestli se tam mám smát nebo brečet, ale když už na to jdete poněkolikáté, zvyknete si. Asi jako na špatné pivo...!
Vypadáte spokojeně. To vám nepokazila náladu ani skutečnost, že jste se jen těsně nevešel do elitní desítky v anketě o nejlepšího českého sportovce roku? Loni jste v ní skončil třetí...
To neřeším, vždyť jsem letos málem nevyhrál Velkou pardubickou... A já už si to užil loni.
A potěší vás zmínka, že jste v anketě čtenářů Lidových novin o nejlepšího českého sportovce desetiletí obsadil sedmé místo?
Určitě ano, vyřiďte čtenářům, že děkuju. Kdo vyhrál? Jaromír Jágr? No jo, Jarda je borec. A kdo skončil za mnou?
Mimo jiné Lukáš Bauer nebo Barbora Špotáková...
No, nevím, jestli neměli být přede mnou... Ale těší mě to. Hlavně proto, že se lidi začali dívat na dostihy jinak než dřív.
