Čtyřicetiletý hráč nastoupil za Penguins naposledy 16. prosince. I když od té doby nehrál kvůli problémům se srdečním rytmem, pravidelně trénoval a očekávalo se, že se na led ještě v této sezoně vrátí. Původně se jeho jméno dokonce objevilo v širší
olympijské nominaci pro Turín, ale místa v týmu se kapitán vítězů ze Salt Lake City předčasně vzdal.
"Odcházím ve správný čas. Už bych nedokázal hrát hokej na takové úrovni, na jakou jsem byl u sebe zvyklý," řekl Lemieux na tiskové konferenci. "Skončit je určitě to nejlepší řešení, i když je pro každého velmi těžké se k němu odhodlat. Už je to hra pro mladší kluky, ti jsou budoucností tohohle týmu a celé ligy," dodal.
Trenéra Phoenixu a nejlepšího hráče historie NHL Wayna Gretzkého Lemieuxův odchod zarmoutil. "Znamenal hodně nejen pro NHL, ale i pro Penguins a pro celý Pittsburgh. Dobrá zpráva ale je, že máme nadějné hráče jako Crosbyho a Ovečkina, ti teď převezmou štafetu," prohlásil Gretzky na internetové stránce kanadské televize TSN.
Lemieux už přitom s hokejem jednou skončil. V roce 1997 zarmoutil fanoušky, když uzavřel kariéru kvůli dlouhodobým bolestem zad. Předtím se přitom vypořádal s rakovinou. Ještě ten rok jej vedení NHL uvedlo do Síně slávy bez obvyklé tříleté čekací lhůty, zástupci radnice v Pittsburghu se rozhodli po sportovním idolu pojmenovat náměstí, na němž stojí hokejová hala, a vyhlásili každoroční svátek "Den Maria Lemieuxe".
Místo v šatně mělo zůstat volné a klíč od Lemieuxovy skříňky měl být zalit do skla a vystaven. Po třech letech ale Lemieux znovu svou skříňku otevřel a opět do ní uložil svou výstroj. To už jako spolumajitel klubu, jenž v roce 1999 zbankrotoval. A "Tučňáky", s nimiž spojil celou svou kariéru, rovnou dovedl do finále konference.
Dvě z následujících čtyř sezon hrál zřídka kvůli pochroumané kyčli, loni si během výluky jiné angažmá nehledal.
Dva body na zápas
Letos nasbíral v 26 zápasech 22 bodů. Jeho celková čísla a úspěchy v kariéře jsou ohromující. V NHL odehrál 915 zápasů, nastřílel 690 branek a připsal si celkem 1723 bodů. Za to mu v historickém pořadí patří sice až sedmé místo, ale odehrál suverénně nejméně zápasů z elitní desítky. Mnoho mu nechybělo k tomu, aby odešel s unikátním průměrem dvou bodů na zápas.
Rodák z Montrealu šestkrát vyhrál soutěž produktivity v základní části, v letech 1991 a 1992 dovedl Pittsburgh k zisku Stanleyova poháru a sám si došel pro Conn Smythe Trophy udělovanou nejužitečnějšímu hráči play off. V té době se rovněž ujal tehdy ještě ne dvacetiletého Jaromíra Jágra, a když v roce 1997 poprvé končil, prorokoval českému útočníkovi budoucnost nejlepšího hokejisty světa.
