Český tým měl při senzačním vítězství hned čtyři hráče, kteří posbírali více bodů než on, jenže Satoranského přínos je mnohem komplexnější. Proti Turecku posbíral 11 bodů, 7 doskoků a 7 asistencí. Jako vždycky řídil hru, strhával na sebe soupeřův tlak, báječnými pasy uvolňoval ostatní.
A pak už se jen radoval.
„Je těžké popsat, co teď cítíme,“ líčil. „Tohle je neuvěřitelné, zvlášť potom, co nám nikdo moc nevěřil. Přišli jsme o zraněného Honzu Veselého, měli jsme nesmírně těžkou skupinu. Ale všechny tři zápasy jsme odehráli skvěle. A co je nejdůležitější: nechali jsme tam pokaždé všechno. Zase tam bylo to naše omílané motto: Rvi se jako lev.“
Kam tohle v kariéře řadíte?
Je to pořád čerstvé, ale určitě jde o jeden z největších úspěchů. Největší radost mi udělalo, že se na tom podíleli všichni: i hráči na lavičce nás celý zápas neskutečně podporovali. Bylo vidět, že to nebylo o individuálních výkonech, ale o celém týmu. Třeba Patrik Auda zahrál nejlepší zápas, co jsem viděl.
Co rozhodlo herně?
Byli jsme velice silní v obraně, hráli jsme hodně fyzicky a nebyli jsme tak netrpěliví v útoku jako proti Japonsku. Určitě nám pomohlo, že Turci odehráli velice náročné utkání s prodloužením proti Americe – trošku jsme doufali v to, že nebudou mít tolik fyzických sil. Zároveň jsme výborně začali a nenechali jsme je se tolik rozstřílet. Myslím si, že se ukázalo, že jsme mentálně silní, dříve jsme tolik nebývali. Když měli zkraje druhé půle šňůru 8:0 a vyrovnali, nepoložili jsme se. Vždycky jsme něčím odpověděli.
  |
Přesto to pořád bylo velké drama. Kdy jste uvěřil, že je hotovo?
Já jsem se snažil držet v tom, abychom se pořád soustředili, pořád měli na hřišti nebezpečné hráče. Ale když přišla v závěru technická chyba (Cediho Osmana), už asi bylo rozhodnuto a mohli jsme slavit.
Co říkáte na to, jak jste kolektivně ubránili turecká esa z NBA a Euroligy?
Nechci dávat veškerý kredit jen nám, určitě je trochu ovlivnil zápas proti USA. Vím, co s týmem udělá prohra, když máte soupeře na lopatě... Zažili těžké chvíle a myslím, že my jsme toho dokázali výborně využít. Byli jsme fyzičtější, Ondra Balvín bránil skvěle Ilyasovu. Všichni jsme plnili plán, že jim nenecháme nic jednoduchého. Že u každé střely budou naše ruce nahoře.
Cítíte i přes půl světa, že je najednou basketbal v Česku opravdu sledovaný?
Jsem rád právě už jen z důvodu, že se o českém basketbale začalo mnohem víc mluvit a psát. Chceme pozici našeho sportu ještě posílit a myslím, že to jsme udělali. Lidi viděli, jak jsme se rvali, a doufám, že můžou být hrdí, protože já jsem moc. A pořád to nekončí. Neměli bychom se uspokojit jen tím, že jsme postoupili.
V pátek vás čeká přelet do Šen-čenu, v sobotu Brazílie…
… a pak patrně Řecko, uvidíme (Řekové potřebují od 14.00 porazit Nový Zéland). Což pro mě byl před šampionátem určitě jeden z favoritů na medaile, mají tam nejužitečnějšího hráče NBA, to hovoří za vše. Ale tohle je turnaj o jednom zápase, může se stát úplně cokoli. Třeba Brazílie pro mě je obrovské překvapení, s tolika veterány hrají skvěle. Oba dva zápasy budou nesmírně těžké, musíme do toho jít stejně jako ve skupině.
Hřát vás může vědomí, že jste si mimo jiné už zajistili účast v olympijské kvalifikaci o letní hry v Tokiu.
To je úžasné. Věděli jsme, že i kdybychom nedotáhli postup ze skupiny, ve který jsme doufali, bude se bojovat o tento bonus – teď už jsme ho splnili. Ale musíme být pořád hladoví. Když budeme hrát stejně jako první tři zápasy, můžeme ještě něco dokázat.
Co pro vás znamená podpora krajanů v hale?
Byli úžasní. Jsem strašně rád, že nám přijelo fandit tolik lidí, i díky nim jsme to po zápase tak oslavili. Těžko říct, kolik jich pojede i do Šen-čenu. Chtěli jsme jim ukázat, jak moc si toho vážíme. Patří jim obrovský dík, slyšel jsem je celý zápas.
Sehráli jste tři utkání v pěti dnech, nyní budete cestovat…
S vítězným pocitem se dá se vším popasovat mnohem snadněji. Doufáme, že ten pocit bude trvat dlouho, určitě si ho užijeme. Ale jakmile přijdeme do nového města, tak se samozřejmě budeme plně soustředit na dalšího rivala.
